Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou

Dost smutný a depresivní film. Hlavní postava byla zahrána dobře, byla mi vcelku sympatická, uvěřitelná a rozuměl jsem jí. Příběh byl taky zajímavý, avšak upřímně, prvních cca 45 minut jsem se nudil, když už to režisér považoval za důležité pro následující děj, mohl to alespoň zkrátit do 20 minut. Navíc mi docela vadilo, jak se hlavní hrdina nakonec smířil s vírou; já se cítím být ateistou a s tímhle jsem prostě nesouhlasil (bylo však zajímavé, o čem Tomasz mluvil s tím knězem, obsah rozohovoru citovala uživatelka Faye ve svém komentáři). Navíc si nejsem jistý, jestli se film nesnažil být něčím hlubokomyslnějším, než ve skutečnosti byl (ale konec nebyl špatně udělaný, jak starý doktor, vlastně už po smrti, dokázal pomoct mladému lékaři s jeho psychickým blokem). Hodnocení se sice pohybuje mezi 3/4*, ale přikláním se k nižší variantě, film má pro mě moc ale. (27.08.2008)

Viděla jsem to ve filmovém klubu na ČT 2 v rozhrkané malé televizi v penzionu pod hradem Rabí v době, kdy bylo jasné, že v mém životě dříve či později dojde k velmi fatální a bytostně bolestné události. Udělala bych cokoli, aby se jí dalo vyhnout, ale byla to taková ta událost, která se nedá odestát. V té době jsem si zvykala na to, že s tím nejde nic udělat. Že s tím nemůžu nic udělat. Všechno kvůli tomu bylo zvláštní a neopakovatelné, stejně jako ten rodinný výlet na Rabí. Nebo jako tenhle film. Viděla jsem ho jen tehdy, jen jednou, a určitě se na něj už nikdy nebudu dívat znovu. Vlastně ani nevím, jestli to, co se mě tak hluboce dotklo, byl ten film, nebo moje vlastní nitro. Nikdy to ale nezapomenu. (15.08.2010)

….. „ Všechno co je příjemné je Bohem zakázané. – Výměnou za to, co je zakázané Bůh nabízí sebe. – Ale k tomu je potřeba věřit. A vy tvrdíte, že víra je láska. A co mám dělat, pokud mě ta láska míjí? – Tak je potřeba o ni prosit. – Ale já jsem šťastný, že mě ta láska míjí. Bůh nutí lidi do mnoha věcí, ke kterým vůbec nejsou ochotni. Například Bůh káže věnovat se jiným lidem. A toho já mám už dost. – A možná chcete aby se lidí věnovali vám. - Tak to bych už vůbec nesnesl. Bůh káže trpět, ale já nechci.“ Cynický lékař v pozici umírajícího pacienta, který se nechce vzdát, citlivý medik, který si není jistý svojí profesní volbou a nepříliš přesvědčivý kněz coby vysvětlovatel Boží milosti. A všichni, a každý ze svého pohledu, hloubají nad smyslem života, jeho pomíjivosti, láskou Boží a smíření se se smrtí. Na kterou je stejně každý sám, protože lidé se i cizí smrti bojí. P.S. Po zhlédnutí bonusu, jsem zjistila, že jsem to pochopila poněkud jinak než to pan režisér a scénárista v jedné osobě zamýšlel, takže můj komentář berte se značnou rezervou. (11.11.2006)

Pokora. To je slovo, které mi zůstalo v hlavě po shlédnutí tohoto filmu. Pokora před režisérským umem pana Zanussiho, který mne na (jeho) stará kolena už podruhé dostal. Pokora před tím, když někdo svůj part neodehraje, ale spíš odžije, jako tomu bylo v případě Zbigniewa Zapasiewicze. A pokora, která dolehne pravděpodobně na každého, kdo bude stát před posledními dveřmi do neznáma... (07.01.2011)

Jsou typy filmů, jejichž téma jde mimo mě a proto je vůbec nevyhledávám nebo naprosto minimálně. Jedním z těchto typů jsou i filmy o tom, jak někdo umírá na nevyléčitelnou nemoc. A děj tohohle filmu vlastně o ničem jiném není. Já nevím, mě to prostě nemá co dát, když jsou si ty filmy většinou podobné jak vejce vejci a jen výjimečně se mi nějaký líbí. Tohle má sice hodně dobrou hudbu, celkem dobré herecké výkony (akorát chování Tomasze mi občas nedávalo smysl, ale měl jsem k tomu jen anglické titulky, takže bych se nedivil, kdyby mi něco uniklo), do jisté míry je to dobře napsané a má to co říct, ale jinak... Kamera ujde, ale působí celkem průměrně a co se děje týče, první polovina mě vůbec nezaujala (kromě skvěle udělané úvodní scény) a ta druhá už byla o něco lepší a zazní v ní pár chytrých myšlenek, ale stejně se to nevyhne klasickým kýčům tohoto typu filmů. Asi nejvíc na celém filmu se mi líbila ta poslední scéna, která byla skutečně skvělá, dost chytrá ("Je to jen maso." - jestli jsem to teda dobře pochopil) a kdyby přesně takhle vypadal celý film, tak je to skvělé. Takhle z toho mám jen průměrné dojmy, ale nejspíš to bude tím, že mi nesedlo téma. A ani bych se nedivil, kdyby mi něco uteklo, tak mě to třeba při druhém zhlédnutí chytne víc. Tak snad mě Zanussi někdy v budoucnu překvapí víc, tohle první setkání s jeho tvorbou nebylo bůhvíjak dobré. Ale název se mi líbí. 3* (14.02.2021)