Stopy

Dlabu na zdější procenta a jdu do plných. Ač to tak ze začátku moc nevypadalo, tenhle snímek si mě jednoduše získal. Mia dokázala, že si své role vybírá opravdu pečlivě a tady měla při výběru opět štastnou ruku. Touhle rolí, natočené podle skutečnosti si mě tahle sympatická a velmi talentovaná herečka získala se vším všudy a dvě věci už vím zcela jistě. První, že to nebyl poslední film, ve kterém jsem ji viděl a ta druhé, že už se fakt moc těším na Mapy ke hvězdám. A to nejen kvůli ní. (04.10.2014)

Tracks je krásný film, jehož síla spočívá v jednoduchosti a umanutosti, která tu skutečnou Robyn Davidsonovou před téměř čtyřiceti lety opravdu dohnala do cíle poutě dlouhé tisíce kilometrů. Mia Wasikowska je dokonalým převtělením Robyn, diváka dokáže do děje vtáhnout, aniž by se uchylovala k laciným hereckým trikům a ždímala ze sebe v okamžicích zoufalství krokodýlí slzy, a navíc se na ní krásně dívá. Adam Driver tady opět potvrzuje, jak dobrý je herec, když v několika minutách na plátně dokonale vyváží Robyninu odhodlanost svým vlezle sympatickým fotografem. No a úchvatná kamera dodá snímku chvílemi až meditativní rozměr. Takže nečekejte o nic víc, než jen filmové zpracování putování napříč australskou pouští s pár velbloudy. Ale nečekete také o nic míň. (17.08.2014)

Nádhernej film, kterej zbytečně neřeší, kvůli kterejm vlastně problémům se Robyn k pouti rozhodla, ale místo toho ukazuje, jak těžký (ale i hezký) něco takovýho může bejt - ať už jde o tu cestu jako takovou, nebo o samotu s ní spojenou. Vlastně ani nevim, díky čemu přesně (na mě) ten film funguje tak přirozeně a tak hezky, jak funguje - jestli díky skvěle padnoucí hudbě, dobře vybranejm hercům (Wasikowská reálnou předlohu sice asi lehce přikrášluje, typově to ale sedí hezky - a třeba Adam Driver jako Rick Smolan je naprosto úžasnej, a to včetně toho jeho přerodu z totálního debila na někoho, komu na Robyn skutečně záleží), nebo jestli je to kvůli skvělý kameře a výpravě, díky čemu se na film kouká tak strašně krásně - asi je to všechno dohromady. Sympatický mi bylo i to, jak film nikam nespěchal, a já si tak moh s klidem užívat každou scénu a mít radost prostě jenom z toho sledování samotnýho - v tomhle mi to trochu připomínalo třeba Jarmusche a jeho posledního Patersona. Typickym příkladem tohodle je třeba scéna doprovodu Robyn tim starym aborigincem přes posvátný území - člověk nerozumí vůbec ničemu (to ostatně ani Robyn ne), ale nikomu ani ničemu to nevadí a naopak je z toho jedna z nejhezčích scén. Za mě jednoznačný překvapení a krásnej zážitek. (05.11.2018)

|| Scenár: Marion Nelson / Predloha: Robyn Davidson | Hudba: Garth Stevenson | Distribúcia: Transmission Films | Štúdio: See-Saw Films | Rozpočet: 12 miliónov $ | Tržby: 5,021,000 $ || Zo začiatku ma to celkom zaujímalo, i sa to príjemne rozbiehalo. Po prvej tretine som si však začal nudou skoro trhať vlasy. Ostatne, o čom môže byť 100 minút videa z púštneho putovania než o putovaní a umieraní zvierat? To, že to bude dlhé, nebezpečné a NUDNÉ som vedel už aj pred týmto dielom. 35% | FullHD, THX, EN DTS | (09.01.2015)

Když sledujete Stopy máte problém uvěřit, že je to zkrátka a dobře jen hraný film s herci. Herci, kteří hrají příběh někoho jiného. A dělají to s takovou vervou a tak uvěřitelně, že vám to prostě splyne. Stopy jsou odzbrojující. Miluji cestopisy, zvláště ty ,,natvrdo'' ne ty typu jo jel jsem do Indie a tam jsem před letištěm viděl pána bez nohou a v hotelu takovýhleho pavouka ! A také miluji Austrálii. Nikdy jsem tam nebyl a sakra bych se tam chtěl podívat. Nevím proč, ta země vyvrhelů, dobrodruhů i domorodců mně prostě táhne k sobě přímo magickou silou. Austrálie země mnoha podob i míst, kde přijít o život je opravdu snadné...Stačí aby se vám v opuštěném vnitrozemí rozbilo auto a poté co vypijete vodu z chladiče už na žádnou další nenarazíte... Stopy mne vtáhly do sebe už od první minuty a já jen litoval, že jsem je neviděl v kině a že moje TV nemá o dva či tři metry úhlopříčky navíc.... Ten vizuál je prostě skvostný! Skvostná byla i Mia Wasikovska, které jsem věřil každou spáleninu od slunce, každý trn v chodidlech a každý beznadějně zacuchaný vlas pod promaštěným kloboukem. Jsem strašně rád, že jsem se díky tomuto filmu mohl té neskutečné cesty se zvířecími přáteli zúčastnit. pro Robyn to byla dlouhá a nebezpečná cesta za sebepoznáním, hledáním vlastních limitů, smířením s osudem i závěrečným překvapivým zjištěním, že samota strašně bolí. A říkám rovnou, tichá závist i když asi byly momenty, kdy jí holce nebylo hej... Smekám však před ní! --- Jinak i mně zprvu přišlo zvláštní brát sebou do pouště (navíc černého) pejsana, čemuž se zde leckdo v komentech podivuje a což leckdo i odsuzuje. Jenže Robyn o jednoho psa přišla už v dětství a asi neměla možnost svoji kamarádku Diggity někde na tak dlouhou cestu udat. A navíc Diggity byla správnej australáckej pes a ti zvládnou lecos, před čímž by evropský labrador couvnul... Ale to nejhlavnější Diggity - byla její nejlepší psí přítelkyně a co tato slova znamenají vědí jen ti, co nějakého toho čtyřnohého kamaráda mají či měli. Film byl prostě skvostný! Nestává se mi to často, ale tady je pro mně 5 hvězdiček málo. Jelikož ale více nemohu tak za mne je to jednoznačně za 5 doušků vody z omláceného hliníkového hrnku. Musím se poohlédnout po knize. * * * * * (12.04.2017)