Carol
-
Carol
-
Carol
Drama / Romantický
Velká Británie / USA, 2015, 118 min
Režie:
Todd HaynesPředloha:
Patricia Highsmith (kniha)Scénář:
Phyllis NagyKamera:
Edward LachmanHudba:
Carter BurwellHrají:
Cate Blanchett, Rooney Mara, Kyle Chandler, Jake Lacy, Sarah Paulson, Cory Michael Smith, Carrie Brownstein, John Magaro, Ken Strunk, Dwight D. Eisenhower (a.z.), Philip KrinskyProducenti:
Christine Vachon, Stephen Woolley, Tessa RossStřih:
Affonso GonçalvesScénografie:
Judy BeckerMasky:
Kelly LaneKostýmy:
Sandy Powell62%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Nevhodný mládeži do 15 let
V kinech
od:
|
21.04.2016 Bontonfilm CZ |
|---|---|
V kinech
od:
|
10.03.2016 Bontonfilm SK |
V kinech
od:
|
20.11.2015 The Weinstein Company |
V kinech
od:
|
27.11.2015 StudioCanal UK |
Traffic
Stezovat si, ze jde o sablonovity pribeh, ktery je "pouze" audiovizualne vypiplany nebo v nem nedejboze "vitezi forma nad obsahem" (nejhorsi floskule ever), znamena nepochopeni zanru melodramatu. Predevsim u Sirka, na ktereho Haynes navazoval uz v minulosti, je nesmirne dulezity povrch, nejruznejsi textury, latky, at uz dekor nebo kostymy, do kterych se tradicne projektovala sesnerovanost spolecnosti, a pusobila tak podvratne vuci lehce sablonovitym pribehum. Carol na tuto tradici nepochybne navazuje, ale zaroven ji aktualizuje, vede s ni dialog. Je to nesmirne taktilni, smyslovy (a smyslny) film, v nemz nejruznejsi povrchy (sklo, snehovy poprasek, obleceni) neustale odrazi vnitrni rozpolozeni postav. Zaroven ale Haynes oproti 50. letum tezi z toho, ze muze byt nepokryte queer a soucasne muze jit "pod povrch" (alespon fyzicky) mnohem snaz nez Sirk. Prave ta tvurci svoboda, ktera umoznuje natocit lesbickou romanci se vsim vsudy, v kombinaci s duslednym retrem, resp. takrka meta-aktualizaci toho retra, z Carol dela uchvacujici podivanou, ktera vam na konci rozbusi srdce jak o zavod a provokativne to utne driv, nez by mohla sklouznout ke klise. Tearjerker roku a na platne velka slast.(18.3.2016)
maddy
Chápem prečo z Carol asi väčšina nebude až tak nadšená ako kritici z poza oceánu (Metascore: 95/100). Todd Haynes na prvý pohľad totiž točí pomerne obyčajné a chladné filmy, v ktorých sa nesnaží tlačiť na pílu ani čo sa týka konania postáv, ani emócií, ani čo sa týka zbytočného dramatizovania udalostí. Všetko necháva iba voľne plynúť, dusno je cítiť, aby akoby „pod povrchom“ deja bez toho, aby to mal divákovi potrebu priamo zobrazovať. Podobný bol napríklad aj jeho I'm Not There a iná nie je ani Carol. Chápem preto, že davy si ani týmto filmom nezíska, ale to ani nebola prvoplánová snaha ako to býva u väčšiny queer drám, ktoré sa silou mocou snažia hlásať do sveta ako búrajú filmovú tabu a točia niečo špeciálne. Nie, v Carol chýba akákoľvek zapamätateľná scéna a je možno obyčajným a predvídateľným filmom na ten prvý pohľad, ale na druhý pohľad suverénne zrežírovaným, citlivo napísaným, skvele zahraným, fajn ozvučeným, s príjemnou dobovou atmosférou a jednoducho so všetkým na správnom mieste, takže vyslovený zápor tu ťažko hľadať. Akurát to asi pre väčšinu bude príliš nudné, keďže tu nie je akákoľvek „dramatická pompéznosť“, no na tú tu je tento rok The Danish Girl. CELKOVO: 3,5* (7/10)(15.1.2016)
playboxguest
Rooney mám ráda, což o to, ikyž se furt tváří, že hledá žiletku anebo oprátku, působí sympaticky. Ale s přibývajícími kousky její filmografie, jenž mám za sebou, nabývám silněji a silněji názoru, že to kolem mě bude dřív běhat šestero dětí, než se ona naučí herectví. Cate je elegantní a půvabná, ale k tetelení se nad tímto faktem není potřeba pouštět si tento film, jelikož tuhle pózu, to ona zvládá s přehledem v kdejakém jiném, lepším, kousku. A má-li být tedy důvodem ke sledování Carol alespoň příběh, pak je to důvod bídný, páč tady je tak průměrný a plytký, že si z něj málokdo zapamatuje víc, než celkem vyvedenou atmosféru, která však z hlavy vyšumí ještě rychleji, jak kouř z cigarety. Dlouho jsem neměla takové nutkání využít rychloposuvu k dosažení závěrečných titulků.(7.1.2016)
Matty
Svým stylem možná nejvíc „straight“ film Todda Haynese. I Daleko od nebe bylo více meta-komentářem k melodramatům Douglase Sirka než čistou, vtahující a univerzální love story. Carol je pro mne zralým dílem režiséra s pokorou vůči příběhu a herečkám, který sobě ani divákům nepotřebuje nic dokazovat (ano, pomrkávám na tebe, Alejandro). Svou očistnou jednoduchostí, za kterou ovšem tušíte dlouhé přemýšlení nad každým záběrem, mi připomněla Leanovo Pouto nejsilnější. Také tady začínáme jednou z posledních scén (kterou v závěru vnímáme ze zcela jiného pohledu), také tady jsou rovnoměrně zohledňována hlediska obou zamilovaných, také tady jde o zapovězenou, společensky nepřijatelnou lásku. Hrdinky však musejí své emoce skrývat ještě obezřetněji než Leanovi milenci. Jejich vztah je vnímán jako obscénní nejen morálně, ale i legálně, což vyprávění obohacuje o znaky krimipříběhu. Svou interakci musí Therese a Carol omezovat na letmé doteky, ostýchavé pohledy z očí do očí a navenek nevinné konverzování. Více nám toho mnohdy prozrazuje jejich pozice v záběru, prostředí, v nichž se nacházejí, objekty, které je doplňují (nebo nám brání je lépe vidět). Proto zřejmě mnozí film shledávají akademicky chladným a odtažitým. Volil bych spíše slova „decentní“ nebo „uměřený“ – film není upředen z velkých emocí a vykonstruovaných dějových zvratů, ale z drobných gest a pohledů, jimiž spolu Carol a Therese pro absenci jiného slovníku komunikují až do bodu, kdy se již nemohou vrátit ke svým dřívějším identitám, dál předstírat, že jsou někým jiným. Zásluhou tušeného, ale nevyjádřeného film nepostrádá dramatické ani erotické napětí, které by při větší explicitnosti nebylo dosažitelné. Do hledání vztahové rovnováhy Haynes smysluplně zapojuje několik málo motivů (jízdy autem, symbolu uzavřeného mikrosvěta hrdinek i jejich nenaplněné touhy po svobodě, získávání jistoty a přejímání moci nad pohledem a reprezentací fotografováním) i vedlejší postavy, z nichž ani jedna nakonec neslouží jenom k tomu, aby Carol/Therese měly záminku k verbalizaci svých pocitů. Podobně jako Pestrobarvec petrklíčový, ani Carol není jen o vztahu lesbickém. Stejnou nejistotu, jak vyjádřit pocity, pro které nezná slova, zažil zřejmě každý zamilovaný. 85%(18.4.2016)
Aluska88
Cate Blanchett je dáma. Rooney Mara je kouzelná. Carter Burwell je výborný. Spousta uživatelů zde zmiňuje, jak je Carol chladná, tuctová a srovnávají ji s červenou knihovnou. Já to tak neviděla. Pro mě má snímek skvělou atmosféru i celkové zpracování, a samotné barevné ladění tento dojem ještě více utvářelo. Chemie mezi Cate a Rooney funguje skvěle a jejich flirtování (scéna prvního obědu v restauraci) je úžasné a vyvolává rostoucí napětí mezi postavami. Chápu ty, kterým se snímek líbil, ale také rozumím těm, kteří jej nepovažují za dostatečně "živočišný", či emocionálně nabitý. Ale musí takové všechny snímky s touto tématikou být? Todd Haynes zde zvolil spíše nezávislý, klidný, tichý přístup. Jeho Carol nemá v úmyslu trhat srdce diváků drsně prokreslenými osudy hlavních hrdinek a strhujícím dramatem. Nekřičí do světa, jak je těžké být lesbickou ženou v tehdejší době, a jak těžké jsou volby, které musí učinit. Není prvoplánový a nehraje na efekt. Snímek je spíše jako klidná, malá říčka, která nabídne příjemné chvíle těm, kdo se u ní rozhodnou spočinout a strávit u ní příjemné chvíle. Někteří možná tuto řeku překročí s vidinou toho, že někde v dálce je větší jezero, kde je možná molo, loďky, či snad kemp. I tak by se Carol dala popsat.(3.12.2016)