Carol

V podstate úplne štandardná červená knižnica ako od Pilcherovej, ktorú má nad priemer vyťahovať lesbické zafarbenie a oscarové obsadenie. To prvé je mi pomerne jedno a Cate Blanchett ide tentoraz na pol plynu, to už je zaujímavejšia Rooney Mara, ktorá asi prvýkrát presvedčivo hrá nejaké emócie. Ľahko zabudnuteľný kus... (22.02.2016)

Na snímek se mi příjemně dívalo, ostatně vizuál a vůbec technická stránka filmu je zvládnutá s přehledem. I dobovou atmosféru se myslím podařilo do Carol vdechnout. Jen děj mě zrovna nestrhl. Ne že bych se nudil, jen mi zvraty nepřišly dostatečně zdrcující či zajímavé na to, abych je víc prožíval. Čeho jsem se ovšem nedočkal od příběhu, toho se mi dostalo od titulní dvojice. Obě dvě podle mě převedly výborné herecké výkony a pouhými pohledy mi dokázaly přímo zprostředkovávat vzájemné vroucí city jejich postav, a to tak, že jsem jim je fakt věřil. Jen bych před projekcí netipoval, že mě Rooney Mara může emocionálně zaujmout ještě víc než samotná Cate Blanchett. Ta nehrála hůř, to určitě ne, jen mi její „spoluhráčka“ přišla o něco bližší, civilnější (možná k tomu napomohla i postava samotná). A ještě jedna věc ve filmu mě překvapila. Samotný závěr. Osobně bych film ukončil tak o 5 minut dřív, ale ani takto nejsem nějak víc zklamán. Celkově je to tak na hranici 3/4*, k vyšší variantě to vytahují výše zmíněné dámy. (13.07.2016)

Stezovat si, ze jde o sablonovity pribeh, ktery je "pouze" audiovizualne vypiplany nebo v nem nedejboze "vitezi forma nad obsahem" (nejhorsi floskule ever), znamena nepochopeni zanru melodramatu. Predevsim u Sirka, na ktereho Haynes navazoval uz v minulosti, je nesmirne dulezity povrch, nejruznejsi textury, latky, at uz dekor nebo kostymy, do kterych se tradicne projektovala sesnerovanost spolecnosti, a pusobila tak podvratne vuci lehce sablonovitym pribehum. Carol na tuto tradici nepochybne navazuje, ale zaroven ji aktualizuje, vede s ni dialog. Je to nesmirne taktilni, smyslovy (a smyslny) film, v nemz nejruznejsi povrchy (sklo, snehovy poprasek, obleceni) neustale odrazi vnitrni rozpolozeni postav. Zaroven ale Haynes oproti 50. letum tezi z toho, ze muze byt nepokryte queer a soucasne muze jit "pod povrch" (alespon fyzicky) mnohem snaz nez Sirk. Prave ta tvurci svoboda, ktera umoznuje natocit lesbickou romanci se vsim vsudy, v kombinaci s duslednym retrem, resp. takrka meta-aktualizaci toho retra, z Carol dela uchvacujici podivanou, ktera vam na konci rozbusi srdce jak o zavod a provokativne to utne driv, nez by mohla sklouznout ke klise. Tearjerker roku a na platne velka slast. (18.03.2016)

Slabé a označenie dráma si to ani nezaslúži, skôr nuda ako dramatickosť. Opäť homosexuálna téma, ktorá sa musí každoročne vo veľkom tlačiť divákovi do pozornosti. Cate Blanchett je výborná herečka a škoda, že si vybrala tak nekvalitný film. Tu jej dali toľko make-upu, že môže byť akurát nominovaná na nejakú cenu za masky. Rooney Mara nominovaná na oscara, ale za čo prosím vás? (13.02.2016)

Svým stylem možná nejvíc „straight“ film Todda Haynese. I Daleko od nebe bylo více meta-komentářem k melodramatům Douglase Sirka než čistou, vtahující a univerzální love story. Carol je pro mne zralým dílem režiséra s pokorou vůči příběhu a herečkám, který sobě ani divákům nepotřebuje nic dokazovat (ano, pomrkávám na tebe, Alejandro). Svou očistnou jednoduchostí, za kterou ovšem tušíte dlouhé přemýšlení nad každým záběrem, mi připomněla Leanovo Pouto nejsilnější. Také tady začínáme jednou z posledních scén (kterou v závěru vnímáme ze zcela jiného pohledu), také tady jsou rovnoměrně zohledňována hlediska obou zamilovaných, také tady jde o zapovězenou, společensky nepřijatelnou lásku. Hrdinky však musejí své emoce skrývat ještě obezřetněji než Leanovi milenci. Jejich vztah je vnímán jako obscénní nejen morálně, ale i legálně, což vyprávění obohacuje o znaky krimipříběhu. Svou interakci musí Therese a Carol omezovat na letmé doteky, ostýchavé pohledy z očí do očí a navenek nevinné konverzování. Více nám toho mnohdy prozrazuje jejich pozice v záběru, prostředí, v nichž se nacházejí, objekty, které je doplňují (nebo nám brání je lépe vidět). Proto zřejmě mnozí film shledávají akademicky chladným a odtažitým. Volil bych spíše slova „decentní“ nebo „uměřený“ – film není upředen z velkých emocí a vykonstruovaných dějových zvratů, ale z drobných gest a pohledů, jimiž spolu Carol a Therese pro absenci jiného slovníku komunikují až do bodu, kdy se již nemohou vrátit ke svým dřívějším identitám, dál předstírat, že jsou někým jiným. Zásluhou tušeného, ale nevyjádřeného film nepostrádá dramatické ani erotické napětí, které by při větší explicitnosti nebylo dosažitelné. Do hledání vztahové rovnováhy Haynes smysluplně zapojuje několik málo motivů (jízdy autem, symbolu uzavřeného mikrosvěta hrdinek i jejich nenaplněné touhy po svobodě, získávání jistoty a přejímání moci nad pohledem a reprezentací fotografováním) i vedlejší postavy, z nichž ani jedna nakonec neslouží jenom k tomu, aby Carol/Therese měly záminku k verbalizaci svých pocitů. Podobně jako Pestrobarvec petrklíčový, ani Carol není jen o vztahu lesbickém. Stejnou nejistotu, jak vyjádřit pocity, pro které nezná slova, zažil zřejmě každý zamilovaný. 85% (18.04.2016)