Carol

Krásna hudba (miestami mi to pripomínalo Glassov soundtrack k Hodinám) a dve výborné herečky. Ale chladné jak kanál. Na základe čoho sa vôbec do seba tie dve zamilovali? Celá tá ich veliká, odopretá láska je budovaná skrz návštevy prázdnych izieb, čítanie časopisov, pozeranie z okna auta, spánok a mlčanie. Čo o sebe tie dve vlastne navzájom vedeli? Lebo ja o nich neviem nič. Práve som dve hodiny pozeral love story o cudzích ľuďoch. Evidentne to bolo myslené vážne (na prvú pusu ma nechali čakať do polky filmu) a podobný prístup (odstup) už raz pri jednej queerovke Haynesovi vyšiel viac než dobre, ibaže vtedy to nebol film o láske. Ale o jej konci. Quaid vtedy ten film pretrpel, Mooreová ho pretrpela. V Carol trpia všetci a divák z toho má len zasnené pohľady, ľahostajnosť a chlad. Ešte aj v tej posteli (29.12.2015)

Film o skrývaných citech příznačně volí estetiku založenou na precizním, ale sešněrovaném zevnějšku. Zdánlivě tuctově škrobené záběry tu ale jsou rozrušovány až wong-kar-waiovskými momenty, které nám nabízí vzácný a křehký vhled do nitra postav, když navzdory hlučícímu okolí nechají svou mysl zasněně plynout tam, kde chtějí být. Je příliš snadné "Carol" smáznout jako jen další klasickou romanci o lásce navzdory všemu. Todd Haynes se svými spolupracovníky stvořil dokonalé zpřítomnění drásavého napětí, kdy si postavy převážně kvůli době a jejím předsudkům, ale také prostě kvůli svému okolí, směřování životů i z vlastní opatrnosti a obav, nemohou vyjevit své city. "Carol" se tak stává romantickým dramatem postaveným na odměřených vzezřeních a maskách, které ale stejně jako postavy mezi sebou udržuje i film před diváky. Za každým zdánlivě nezúčastněným pohledem se přitom skrývá tiché toužení i sužující nejistota, které o to silněji prolamují letmé pohledy či doteky. Proto také zásadní roli ve vyprávění hraje dramaturgie, která vyzdvihuje trvání oněch klíčových okamžiků, kdy hlavní dvojice může společně sdílet jeden okamžik v onom nepřejícném světě. (26.03.2023)

Carol je film založený čistě na hereckých výkonech Cate Blanchett a Rooney Mara. Obě tady totiž hrají to, co je po nich žádáno. Cate je krásná, dominantní a přesně ví, co chce. Rooney je pro změnu krásná, tichá a v srdci se jí to pere. Nebýt ale jedné nevýrazné narážky na naší zemi, nebyl by v dialozích pořádnější moment, kdy by to stálo za to, abych se víc do dialogů zaposlouchal. (29.02.2016)

Todd Haynes už natočil jeden velice podobný film (DALEKO DO NEBE) a ani jeho nejnovějšímu počinu nelze upřít jistou uhrančivost. Avšak zatímco DALEKO DO NEBE byl vynikajícím filmem, CAROL se superlativům přiblíží jen v několika málo aspektech. Režisér dokáže diváka opravdu přenést v čase zpět do padesátých let a zaslouženě jsou tak pěny ódy na výpravnou stránku filmu. Samotné jiskření mezi hlavními postavami je stejně jako atmosféra padesátých let také téměř hmatatelná. V poslední řadě nelze nezmínit herecké výkony, především pak téměř až panovačně působící zjev Cate Blanchett, které stačí jediný pohled a pro všechny přítomné se v tu chvíli zastaví čas. Na druhou stranu nezvykle minimalistický projev Rooney Mara přestane přibližně v polovině stopáže bavit a její odevzanost začne iritovat. Vztah mezi hlavními představitelkami místy obrazně přípomíná dominantní a submisivní milenecký vztah v samotném počátku. Výčet superlativů a pozitiv zde končí. K výbornému zážitku tak přece jen něco chybělo. (17.02.2016)

Obrovské zklamání vzhledem k tomu, že tohle byl už od traileru můj tip na letošní Oscary. Zatím můžu srovnat jen s Brooklynem a ten mě překvapil a byl mnohem lepší. Tenhle snímek je poměrně dost prázdný a povrchní a vlastně si mě ten příběh příliš nedostal. Herecky úžasné výkony Carol a Rooney, u kterých by pro mně NEnominace na Oscara byla překvapením, možná ve vedlejší roli i Sarah Paulson. Krásná kamera a hudba doprovázená skvostnou kamerou, ale vše je strašně povrchní a nejde moc do hloubky. Není to špatné, ale hodnocení dost ovlivňuje to, jak moc jsem od Carol čekal. (22.12.2015)