Pád Bílého domu

Smrtonosná past 1 se pro změnu odehrává v Bílém domě. Teroristi jsou Severo-Korejci a ve hře je i jaderná Apokalypsa. Gerard Butler sice není tolik charismatický jako Bruce Willis, ale až tolik mi to nevadilo. Antoine Fuqua si u mne zapsal další povedený čtyřhvězdičkový akční kousek (po Training Day, Slzách slunce a Odstřelovači). Trailer: http://www.csfd.cz/film/318722-pad-bileho-domu/videa/ (23.03.2014)

Die Hard in White House. Samozrejme len ako slovné premostenie. Fuqua s Butlerom majú od Willisa s McTiernan ďaleko, rovnako ako má dnešná prvoplánová akcia ďaleko od tých 80-tkových. Ale už sa s tým asi, až na pár výnimiek, budeme musieť zmieriť. Ja som na ich hru pristúpil a celkom som si to užíval, ono v podstate ak niečo podobné čakáte, a ja som čakal horšie, tak sa sťažovať nemôžem. Celkom fajn to odsýpalo, dialógy a dej neboli úplne deravé, akcia miestami slušná, aj keď som čakal viac, než len detskú porciu. Celkovo však pre mňa prekvapenie a nebyť toho všadeprítomného patriotizmu a pátosu, z čoho mi bolo miestami nevoľno, tak dám aj štvrtú*. 70%. (11.10.2013)

Koukám, že jsme měli s Gilmourem stejné déjà vu. Jsem na 100% přesvědčená, že tam byl použit nejméně jeden záběr z filmu 300. Každopádně, akční nářez byl skvělý, ale obsahově to stálo za píp. Stále nevím, co jsem si z toho filmu měla odnést za poselství. Pro Američana je to snadné, prezident je roven Bohu, je to vzor čestnosti a obětavosti, a jeho záchrana je to nejdůležitější na světě. Proto nevadí obětovat pravé křídlo, obětovat levé křídlo - nejlépe obětovat obě křídla, a to nejen Bílého domu. Pro ostatní? SPOILER Prezident je trouba, který by měl být zastřelen za blbost, aby blba zachránili, obětují spojence, a ve finále celý stát, čili na USA se absolutně nedá spoléhat. Členové ochranky jsou jak hmyz, který vylézá z jednoho otvoru a tam se postupně nechává masakrovat, patrně, aby svými těly ucpali vchod. Jejich bezpečnostní systém stojí za prd, ale zato mají uvědomělé členy strany, které by jim Kim mohl závidět (musím se, přiznat, že jsem při scéně s ministryní obrany přemýšlela, co by asi ječela Parkanová, co by asi zazpívala?). Ach jo. (05.07.2013)

Bílý dům padá a Antoine Fuqua s ním ve filmu, u kterého kdosi ve střižně prohodil konec se začátkem. Pokud ze sálu odejdete po MASAKRÁLNÍCH úvodních třiceti minutách, bude to se širokým úsměvem na tváři a sice s polovičním, ale stále stoprocentním hodnocením. Na všechny ostatní, co tu zívačku zkusí vydržet do konce, čeká zklamání v podobě prozatimní sračky roku nejen kvůli scénáři s tolika připitomělými absurditami (přístupové kódy, přístupové kódy, a do třetice přistupové kódy, nabíhání do kulek, záhadně zlomený prezident na konci), že je mi z toho špatně ještě teď. Gamer 2.0, vážně nic moc víc. Koho na konci nedodělá otravná repetitivní patriotistická hudba, nemá sluch. (08.04.2013)

Vždycky jsem chtěl být umělecky založený hnědoprc. Proto jsem v hloubi své červivé dušičky doufal, že film bude na dvě hvězdy - a ono jo! Za kvalitní akci, předváděnou nesympatickým šudlařem s xichtem, elastickým jako totem, a za vynikající trikovou stránku věci, jich totiž více dát nemůžu. Ku zbytku, tedy námětu, dialogům, celkovému vyznění nebo (chcete-li) přesahu komentovaného díla následující smutné věty. Gramsci přepracoval teorii hegemonie. Wallerstein vycizeloval teorii světového systému. Fuqua to uvedl na plátno. Znalí již vědí, co chci sdělit, neznalí nechť si načtou, nebo se na to vyserou, jak je libo.... scény, ve kterých jůes vlajka třepotá ve větru, americká ministryně zahraničí RUTH, jsa vlečena na smrt, drmolí přísahu věrnosti právě onomu symbolu, kde oddaná soldateska s úsměvy na tvářích chcípá pro adorovanou otčinu a její nejvíc hodně nejlepčejčejší ideály, jen nahrávají paranoidním NWO dementům typu Croft. Zkrátka - tento propagandistický bijáček raději neměl vzniknout. Když je něčeho moc, je toho příliš. A tady toho bylo nasráno až nad hlavu. (21.08.2013)