Zločiny a poklesky

Bachova a Schubertova hudba provází tento film Woodyho Allena, který se snaží diváka zaujmout dějem rozděleným do dvou souběžných částí, které se propojí až těsně před koncem filmu. Skvělá kamera Svena Nykvistema už jen doplňuje klasická Allenova snaha o podkreslení příběhu svou oblíbenou jazzovou hudbou, tentokrát okořeněnou o již zmíněné dva hudební velikány. (10.01.2015)

Když se divák vrátí ke starším Allenovým titulům, spokojenost je takřka zaručená. Tradiční propletenec vztahů, sexu, lásky a neurotických nálad je tentokrát hlavně psychologickým dramatem ze současnosti. Nabízí dvě nosná témata – uměleckého režiséra na scestí, který má natočit dokument o nenáviděném švagrovi, který mu navíc posléze přebere milovanou ženu, a očního lékaře, který se rozhodne zbavit nepohodlné milenky. I když tu máme opravdu vážná témata, Allen předkládá i svůj typicky suchý humor („V ženě jsem byl naposledy při návštěvě sochy Svobody.“). Je obdivuhodné, jak ladně umí skočit od hořké komedie k tíživé tragédii. Takhle bravurně to ovládá málokdo. Výborný Alda, výborný Alda, výborný Orbach.. (26.07.2013)

"Povšimněte si, jaký je v lásce zvláštní paradox. Když se zamilujeme, chceme nalézt všechny, či alespoň některé osoby, na nichž jsme lpěli v dětství. Zároveň milované žádáme o nápravu křivd, jež nám rodiče či sourozenci způsobili. V lásce je tedy protiklad. Pokus o návrat k minulosti i o její nápravu. " (13.12.2015)

Allen bývá ve svých komediích roztomile starosvětský; je to takový ten princip, že když je někdo zavražděn, na konci filmu vstane a zjistíme, že byl celou dobu jen omráčený... Ale jak vidno, i takový pohodář jako Woody musí občas upustit temné vody. A tak jsou Zločiny a poklesky podivně temným příspěvkem do Allenovy filmografie, následujícím v řadě dramatů Jiná žena a Září. Dojde tu k opravdové vraždě, zlo není potrestáno, láska nevyhrává, naděje není, filosofové páchají nečekané sebevraždy a lidé na sebe při sexu vykonávají velkou potřebu... Je vidět, že psychicky na tom v tomto období režisér nebyl nejlépe. Já dávám čtyři hvězdičky, protože mám radši, když se na temné lidské stránky dívá s humorem. Tento film je na mě možná až příliš zatěžkaný. Nicméně je výborný a pokud nebudu hodnotit subjektivně, ale pokusím se o objektivitu, jedná se o jeden z myšlenkově nejhlubších, a tedy i nejlepších Allenových filmů. (25.11.2012)

Takové konce najdete v Hollywoodu, tohle je život. Hodnocení je spíš 85%, což by u jakéhokoli jiného režiséra znamenalo pamětihodné dílo, ale ve sbríce Allenových geniálních skvostů se Crimes and Misdemeanors bohužel lehce ztratí a to z jediného důvodu. Tentokrát se totiž trochu nešťastně rozhodl rozdělit vážnou a odlehčenou náladu do dvou lehkým vláknem propojených příběhů, kde ten humorný s klasickou Woodyho neuroticko-zamilovanou polohou sedí, kromě něj zde udává tempo klasická osudová žena, díky roku vzniku 1989 samozřejmě v podání Mii Farrow, a při první společné spolupráci také krásně rozšafný Alan Alda. Problémem tak zůstává vážná poloha, kde se pan režisér nečekaně seknul při výběru herce pro hlavní roli - Martin Landau je dobrý herec, ale tady mě těžce zklamal, protože přehrává a pokouší se až příliš doslovně ukázat Judahovy emoce. Spíše mě překvapilo, jak moc byl můj milovaný Match Point vykrádačkou oné thrillerové části a přitom je natočený o tolik lépe a daleko naléhavěji a důrazněji vyzní. Zločiny a poklesky pak v tomhle ohledu příliš nefungují. (03.03.2007)