Prohnilí proti prohnilým

Ke mě se dostal tenhle snímek náhodou, bez toho aniž bych viděl první díl a nemohu je tak porovnávat mezi sebou. Tady mi ale přišlo, že se vlastně nemám na co koukat. Podobných kriminálek je dnes spousty a nepřišel jsem na nic mimořádného, co bych zde pochválil. Dle mého názoru průměrný krimi film s pár dobrými hláškami a sem tam se dá i zasmát. "Dej jim tam lokální anestezii!" (04.12.2011)

Stejně jako u jedničky, ani teď se nedočkáte ztřeštěností, nebo chytrého humoru. Opět je to spíš úsměvný příběh o policajtech, než kriminálka. Rozvážně vyprávěný, aby si mohla zahrát i Paříž a různé postavičky, které v té době tvořily její podhoubí. Děvky, šejdíři, ilegálové, zkorumpovaní policajti...ekosystém, jehož křehkost naruší suspendování Reného a Francoise. Resp. zjistíme co se stane, když se objeví jejich dravější náhradníci. Noiret i Lhermitte neslezou z obrazovky a přestože jde o svět pestrý, jsou to oni, kdo divákovi vynahradí občasnou roztahanost děje a s ní související delší stopáž. Samozřejmě nelze opominout výborný dabing. Nicméně v mých očích je to mistrovství Zidiho, kterému se opět povedlo vytvořit přirozeně plynoucí a vcelku soudržný film, prodchnutý zvláštní atmosférou. I když nevyužívá pozlátka Paříže, ale spíš ji ukazuje "odspodu", mám pocit, jako bych Reného okrsek znal. Obsahově to není bůhvíco, ale režie a skvělí herci, moje hodnocení přes průměr v pohodě překulí. (10.12.2022)

Kdyby Prohnilí neskončili ukradeným balíkem peněz, uvězněním Reného a Francoisovým odchodem od policie, tak by jejich současná služba nebyla zcela nelogická. Jak to, že tedy slouží, když sloužit nemají? Já jsem smysl našel v tom, že se jedná o alternativní konec prvního dílu. Po první hodině mohl René Francoise svést z cesty spravedlnosti, jak tomu bylo v Prohnilých, ale také mohl bojovat s jeho čestností až do konce, jak to ukázali Prohnilí proti prohnilým. Ať je to jakkoli, tak musím smutně konstatovat, že René ztratil něco ze své pohodovosti a Francois je se svou čestností skoro až otravný. Na druhou stranu duo extra prohnilých poldů je naprosto vynikající, scéna zatčení náhodného člověka je skoro až geniální a ten nadopovaný kůň mi způsobil docela solidní záchvat smíchu. (18.04.2013)

O řád slabší než Prohnilí, přesto slušná podívaná. Je to ovšem víc nuda než sranda. 65%, 10.2.2010. Znovu jsem se podíval 28.9.2014: první polovina má šťávu a navozuje také díky velmi příjemné hudbě moc pěknou atmosféru Paříže a jejího tepajícího života. Bohužel druhá část spadá do dlouhé nudy, takže když jsem chtěl nejdřív povýšit mou spokojenost na 75%, nakonec klesla na 70% a pořád 3*. (10.02.2010)

I "pouhá" skutečná zábava má svou klasiku a svá kritéria. Potkat špičkový humorný či zábavný kus je dnes snad ještě vzácnější, než je tomu v případě tzv. vážného filmu (románu, básně, dramatu apod.). Zidiho jméno je v takovém případě první, Noiretovo, jak se ukazuje, druhou zárukou. Antiiluzívní průhled do světa pařížské soudní policie je ve své místy i nadsazené úsměvnosti ve své podstatě krutý a nesmlouvavý. Tak jako opilec umírá na cirrhózu jater, tak společnost, v níž už nefunguje ani policie, formuje sama sobě velmi obtížnou budoucnost. Gagy, nečekané, ale zjevně důkladně promyšlené dějové zvraty, doplňované přímo "seriálem" skvělých hereckých výkonů, nic nezakrývají, nepředstírají a ani jinak nezkreslují. A nadsázka, z níž rostou, neznásilňuje skutečnost; spíš ji lehce jakoby poetizuje. Vnímavý divák má po zhlédnutí PROHNILÝCH o čem přemýšlet. I dnes, i v dohledném budoucnu. (26.12.2010)