Něžné kuře

Není to žádná řachanda. Jede to napříč různými žánry, těžko bych Nežné kuře někam zařadil, ale je to fajn filmík. Co se týče té kriminálky zápletky rozhodně jsem si napětím nehryzal prsty (tak jo, hryzal. Přiznávám. Ale ne napětím.) Ovšem rozuzlení je nepředvídatelné (pozor drobné spoilery) a vrahův úkryt v továrně originální (konec drobných spoilerů.) Romantické zápletce se příliš času nevěnuje, i tak je uvěřitelná a mezi miláčkem Anine (která zde hraje trošku drsňější postavu, než obvykle) a Noiretem je výrazná jiskra. I když bych rád fanoušky Noireta upozornil, že zde má přece jenom vedlejší postavu a nějak moc dlouho v celkovém součtu na plátně není. Čtyřka je zde slabší, ale to neva. Byla to dobrá podívaná. (13.01.2017)

Zrod málo pravděpodobné lásky dvou diametrálně odlišných lidí- z nichž ona je policejní vyšetřovatelka- v době, kdy se v jejím rajónu rozhodl řádit sériový vrah. A aby toho nebylo málo, rozhodli se to tvůrci pojmout jako komedii. A nutno dodat, že se jim to tehdy povedlo. Navodit pohodu filmem, ve kterém se umírá násilnou smrtí jako na běžícím pásu, to není žádná prča... teda neměla by být, ale je. Lehce neurotickej, ale v souhrnu milej film. (14.01.2018)

Kriminální komedie s velmi sympatickou ústřední dvojicí - profesorem Lemercierem, kliďasem a policejní inspektorkou Tanquerelleovou, cupitajícím živlem - chvíli baví a rozesmívá, chvíli napíná, chvíli vyšetřuje (např. přestupováním z jednoho auta do druhého) podivné vraždy karosářským šídlem a jak mrtvých přibývá, atmosféra příjemně houstne a finále se povedlo. (11.02.2020)

Příjemná komedie s prvky kriminální zápletky, ale spíše jaksi mimochodem. Spíše bych film hodnotil jako pohlazení a důkaz o tom, že láska může kvést v každém věku. I když některé scény byly opravdu vtipné, například v závěru filmu sledování únosce a P. Noireta, který prchal v autě se zařazenou jedničkou, následován usínajícím policejním kordonem... (24.09.2008)

Nežným kuraťom je v podstate komisárka Líza Tanquerelleová, zároveň je niečo i na spôsob „Sherlocka v sukni”, to jest akonáhle sa jej (vy)rysuje určitý, no pomerne ťažší prípad, tak sa do neho naprosto zahryzne až dovtedy, pokým ho vlastne nadobro nerozlúskne, pričom najskôr takým, povedzme, trochu zvláštnym spôsobom, najprv stretáva svojho „starého priateľa”, a to ešte zo študijných čias, ktorý je akurát profesorom gréčtiny, čiže reč je o Antoineovi Lemercierovi, ktorý popritom ani poriadne nevedel, s kým sa to totižto zrazil na svojom mopede? • Francúzska herečka Annie Girardotová, mi v prvom rade strašne pripomínala svoju taliansku kolegyňu Giuliettu Masinovú, mimochodom obidve disponovali neuveriteľným, kreatívnym talentom, že ich bola nekonečná radosť zakaždým sledovať, rovnako ako i v tomto prípade, kde bol tentoraz taký predstaviteľ profáka - Philippe Noiret, len za akéhosi „štatistu”, nakoľko zručný režisér Philippe de Broca, sa predovšetkým najviac zameral len na túto mimoriadne sympatickú protagonistku, skrátka presne tak bol nastavený tento beťársky scenário, ktorý sa úplne podriaďoval jej nasledujúcemu vývoju udalostí, keď je dokonca i napriek tomu reálne dosť možné, že napokon aj ten štatista predsa zamieša kartami... • Jednoducho tiež povedané, de Broca ma zväčša veľmi nadchýňa, teda okrem vskutku slabého Muža z Hongkongu, ktorý bol takmer naplno neznesiteľným, za to ale ostatné a nadchádzajúce počiny, sú pre mňa obzvlášť znesiteľnými, a to som pritom ešte nevidel väčšinu z nich. Proste sa jedná o naprostého režisérskeho remeselníka, ktorý svoje (komediálne) remeslo ovláda, síce práve dnes nepoviem, že na maximum, no jednoznačne na jednotku. A už mám v hľadáčiku i ďalšie. • Z mojej strany prevládala zvyčajne veľká spokojnosť, najmä zrovna vtedy, keď bola na plátne prítomná "girardotka", čo bolo zas prevažne často, a tak tým pádom som sa ani nemal na čo sťažovať, dianie rýchlo odsýpalo, dabing pôsobil ako zo 70. rokov, nuž sa začínam pomaly a opatrne tešiť i na sequel... (07.07.2023)