Senzační prázdniny

Bez Funěse by to bylo tak na dvě. Ale být mladý je moc fajn a krásná je doba, ve které se odehrává tento film, má to celé prostě svoje kouzlo. Nebyly mobily a lidi nečuměli na bedny doma ve svých ajnclících, ale chodili do kin, četli a měli k sobě jaksi blízko. Chlapi byli chlupatí jak pornoherci z NDR, ženské měly v oblibě podprsenky, které jim dělaly špičaté kozy, příroda byla zelená a řeky čisté. Tuhle iluzi mi film zprostředkoval, proč to neocenit? Richtig. (14.10.2008)

Nejlepší Funésovka. Tentokrát musím ocenit i dabing Jiřího Holého, který mistrně nadaboval Skota McFarrella. Perlí ale i Strýček Jedlička, který libově namluvil 1 z tupých studentů (Mamá, podívej se na toho v karfiolu! To je náš říďa!). Smál jsem se od začátku do konce, řada scén je kultovních (Funés jako borec, který letí na draku a loď si řídí rádiem. Funés pronásledující syna, ale pokaždé narazí na trochu agresivního pána.). Jednoduše paráda, takto má vypadat komedie! (21.03.2011)

A další ze série bláznivých komedií Funese, který si tentokrát střihl roli i ze svým synem. Jean Girault už měl s francouzským komikem své zkušenosti, když s ním točil Četníky. Přiznávám, že Senzační prázdniny zdaleka nepatří k mým oblíbeným neboť je zastiňují jiné filmy, ale ten rok to byl skutečně úder do černého. Fantomas, Oskar, Tonoucí se stébla chytá. I tady ale ředitel školy zažívá peripetie se svými syny a tedy bláznivé kousky. Hlavně let letadlem a přistání na autobusu nebo jízda v motorovém člunu, rvačka nebo topení se v litrech whisky. Funesovy komedie jsou nesmrtelné. (12.07.2021)

"Veď je to osol." "Nie je osol, len je trochu plachý."     Nepatrím k priaznivcom prehnane šaškovacieho herectva Louisa de Funèsa (voľakedy dávno som ho ešte celkom toleroval, ale to bolo v dobe, keď sa do našej televízie dostávalo zo zahraničia len minimum kvalitných filmov), páči sa mi s ním len pár filmov, a to sú filmy, kde je buď viac v úzadí (Veľký flám (1966)), alebo je jeho prejav umiernenejší (Krídelko alebo stehienko? (1976)). Táto typická funèsovka ale nie je ten prípad. Sebestredný Funès tu prehráva, až sa práši (a Filipovský ten jeho prejav ešte stupňuje do krajnosti, hoci ho mám inak ako herca rád), pričom akoby sa snažil všetkých ostatných hercov vymazať z obrazu. Humor je silený, prevažne veľmi plytkého razenia (a rovnako plytký je i príbeh), viaceré pokusy o humor vyznievajú vyslovenie trápne. Aspoňže hrdinovia filmu sa na tých vtipoch dobre nasmiali. Ako tak vtipné momenty by sa dali spočítať na prstoch jednej ruky (stretávanie sa s tým istým chlapíkom-silákom v podaní Maria Davida, let na rogale, vtipy na účet povestnej anglickej kuchyne). Zaujímalo by ma, aké veľké percento používateľov hodnotilo tento film iba z čírej nostalgie, bez ohľadu na jeho skutočnú kvalitu, či zábavnosť z dnešného pohľadu (hodnotenie na IMDb je úplne niekde inde (6,5) a podľa mňa viac zodpovedá skutočnosti). (12.05.2023)

Najpríznačnejšie slovo, čo ma v súvislosti s tým, čo som videl napadá, je šaškáreň. Prehnaná bláznivá komédia, kde mi takmer nič nepripadalo vtipné a to sa Funes snaží snáď ešte viac, ako obvykle. Nemá to konzistentný dej, o čom to nakoniec bude, sa vykryštalizovalo až niekedy pred koncom. Škóti sú svojrázni, Francúzi sú svojrázni a mali by sme im to tolerovať. Pretože aj my sme svojrázni. Nevtipné komédie nebudem tolerovať ani jedným, ani druhým, ani tretím. (24.08.2015)