Jo
The Gazebo
Jo
Režie:
Jean GiraultKamera:
Henri DecaëHudba:
Raymond LefevreHrají:
Louis de Funès, Yvonne Clech, Claude Gensac, Michel Galabru, Bernard Blier, Ferdy Mayne, Micheline Luccioni, Paul Préboist, Jacques Marin, Florence Blot (více)Obsahy(3)
Ztřeštěná komedie, ve které se všechno točí kolem altánu, který chce nechat postavit manželka Antoinovi, spisovateli detektivních příběhů k narozeninám. Antoina napadne, že v základech stavby by se dala dobře schovat mrtvola nepříjemného vyděrače pana Jo. Ten totiž po úspěšném autorovi požaduje neslušnou sumu peněz, jinak odhalí skandální minulost jeho milé ženy. Jedna věc je plánovat vraždu a druhá její realizace. Nešťastnou náhodou je ale mrtvola nakonec skutečností a Antoinovi nezbývá, než ji dobře schovat. Jenže kdo je vlastně ten mrtvý? Pan Jo se zdá být naživu, ale ztratil se jakýsi instalatér. A ke všemu po domě slídí neodbytný policejní komisař Ducros, základy altánu mají povážlivé praskliny a Antoin ve zmatku zapomíná snad i vlastní jméno. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (114)
Každého věc, podle čeho hodnotí ten či onen film. Snímek Jo patří dle mého k nejlepším. S tomu dubbingu netřeba něco dodávat, snad jen tiché přání, že se nějaká dobrá duše, která hledí i na nás, diváky starších kvalitních filmů a postará se o obnovu starého a určitě lepšího dubbingu. Pokud ta verze s F. Filipovským někde je, byla by velká škoda nechat ji ležet ladem při možnostech, která dnešní technika skýtá. ()
SLITUJTE SE NAD BUDOUCÍM KOMISAŘEM, TATÍNKU! Je fakt škoda, že jsem neviděl původní divadelní hru, bylo by s čím srovnávat, protože tohle je prostě klasika - jeden dům, spousta starostí, vybroušené dialogy, dílčí pointy, až bondovská hudba Raymonda Lefevrea a jeden z největších francouzských komiků. Tady se naskytla příležitost k jisté úspornosti a je to tak dobře, když si to okolnosti žádají. Netradičnost totiž ještě neznamená, že si staré známé věci nemůžete užít i trošku jinak. ()
Původně jsem tuto skvělou krimikomedii viděl jako malý chlapec s devadesátkovým dabingem Jiřího Císlera a nedalo se to poslouchat, protože jsem byl zvyklý na Františka Filipovského coby dvorního dabéra Louise de Funese. Císlerův dabing pak snímek divácky pohřbil. Česká televize po dvaceti letech snímek odvysílala s původním dabingem F. F. a Jo se snad konečně dočká docenění. Bavil jsem se nádherně. ()
Další z řady typickejch Funésovek. Narozdíl od Četníků, Fantomase nebo třeba Piti piti pa neni tenhle film tak provařenej, takže jsem ho poprvé viděl až teď v roce 2014. Docela jsem se u toho zasmál a těch 85 minut uteklo jako voda. Samozřejmě Funés na sebe strhává většinu pozornosti, ale výborně ho doplňujou další herci, který často hráli po jeho boku i v jinejch filmech (Claude Gensac, Michel Galabru, Bernard Blier nebo v malý roličce Paul Préboist). Jinak Císlerův dabing se sice nedá srovnávat s dabingem Františka Filipovskýho, ale neni to tak strašný. Po pár minutách jsem si zvyknul. To se třeba o dabingu Krampola nebo Lábuse říct fakt nedalo. ()
Viděl jsem verzi dabovanou panem Filipovským, čili zážitek z povedené a dosud neviděné! komedie s mistrem Funèsem nebyl ničím narušen. Typicky poťouchlá crazy záležitost, kde k tomu, aby se člověk smál, stačí šoupat gaučem. A taky je tu hezky vidět, jak dobrému komikovi svědčí skvělí přicmrndávači, Claude Gensac, Michel Galabru či Bernard Blier, bez nich by úsměvů bylo rozhodně méně. Osobně mě ale nejvíc dostával smích služky Matyldy. Malé, milé, na takovou věc by člověk rád zašel i do divadla. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (5)
- Usedlost pana Antoina Brisebarda (Louis de Funès) se nachází v obci Les Bréviaires, obec leží v departementu Yvelines v regionu Île-de-France v severní Francii. (sator)
- V češtině existují 2 dabingové verze. První s dabingem hlavní role Františka Filipovského a druhá s dabingem Jiřího Císlera. Desetiletí byl původní dabing s Františkem Filipovským považován za ztracený. Proto vznikl dabing s Jiřím Cízlerem. V roce 2018 však diváky ČT mile překvapila a film nasadila s původním, ale vyčištěným a renovovaným dabingem. (frolish01)
- Ústřední melodie Raymonda Lefèvra, která zní (trošku netypicky) jako z nějaké bondovky či špionážního filmu, byla prosazována zejména americkou částí produkce. (aniiicka)
Reklama