Kam zmizel kurýr

Myslel jsem si že střihové filmy jsou doménou začínajících režisérů a kovaných céčkařů. Zpětně se mi ale rozhodnutí zdálo pochopitelné, protože scénář by vystačil sotva na ambicióznější kraťas. Otakar Fuka ho vycpal dlouhými ukázkami z pěti různých - a vesměs lepších snímků, ale ani tak hodinu a půl stopáže adekvátně nezaplnil. Je to škoda, protože si film udržuje lehce mysteriózní atmosféru, podporovanou slušnou hudbou a neproniknutelným Kanyzou. Na socialistický K-PAX to ale není, to by museli být oba jmenovaní jinačí borci. (13.11.2020)

A pak že měli imperialisti náskok. Například tuhle příšerně splácanou recyklačku zvládli soudruzi tak, že by se za to nemuselo stydět nejedno dnešní studio. Jenom mi něco říká, že vykrást záběry z několika jiných filmů a proložit je záběry na Kanyzu kterak jde, sedí nebo se válí (a blábolí chabě rozvitý nosný nápad) asi nebude ta správná trefa. Takový Petr Novotný by byl vhodnější, mohl by povyprávět, jak spadl na Zem a uhodil se do hlavy. Všichni se notně nasmáli. Jenže vecpal se tam Kanyza a proto... (01.01.2018)

Mě tento film mile překvapil. Díky němu vím, že mám dost velké mezery týkající se největších českých sci-fi filmů. Materiál ukázek sice byl možná delší, než samotné scény filmu, ale to mi vůbec nevadilo - pěkně to všechno pasovalo. Chvilkami by se dal tento film přirovnat k takové české Šifře mistra Leonarda. (23.07.2010)

Zvláštní socialistické sci-fi o mimozemšťanovi (Jan Kanyza), který coby australský bohemista přiletěl do Československa hledat nějakého svého kolegu, jenž pobývá v českých zemích už od dob Johanesse Keplera. Kromě toho zjišťuje, že znal i Julese Verna a scházel se s Karlem Čapkem. Tyto sekvence včetně zakomponovaných ukázek ze známých československých snímků (BARON PRÁŠIL, VYNÁLEZ ZKÁZY, IKARIE XB 1, MUŽ Z PRVNÍHO STOLETÍ) dělají film přece jen zajímavějším. Jinak by to byla fakt nuda, která má víc společného s romantikou než se sci-fi. [494. hodnocení, 50. komentář, 55%] (09.12.2020)

Střihový film je žánr, o kterém jsem, pracku na srdce, nikdy v životě neslyšela. A musím uznat, že první rande u sklenky velkoryse namíchaného drinku mezihvězdných chutí nedopadlo vůbec špatně. Zajímavý námět se podle mne v době svého vzniku rozhodně neměl za co stydět a dostatečně poutavý zůstává i pro dnešního diváka, který tak rád luští šifry renesančních mistrů a dumá nad poselstvím Santiniho rozevlátých kostelů. Je pravda, že filmové ukázky zakomponované do děje mohly být o něco kratší, ale v žádném případě mne nerušily. A Jana Kanyzu jsem měla vždycky ráda… :o) (31.10.2012)