Rozbitý svět

Cena pro nejlepší film na British Independent Awards (v konkurenci třeba Berberian Sound Studio a velmi očekávaných Sightseers) a další nominace pro nejlepšího režisérského debutanta vzbudily samozřejmě mojí pozornost. Snímek, kde se proplétají osudy 3 rodin v jedné slepé ulici může vzdáleně připomenout Americkou krásu. Ale díky střídání nálad, používáním drobných časových přesmyček a soundtracku Damona Albarna z Blur se vytvořila podívaná, která působí svérázným dojmem a je potřeba se trochu vyladit. Škoda motivů, které se nechaly vyznít do ztracena (Cillian Murphy), ale stejně - posledních 15 minut nebudete dýchat. A Eloise Laurence je naprostý zlatíčko, možná nejlepší debutantka od Katie Jarvis ve Fish Tank. (21.01.2013)

Nebudu spekulovat nad tím, na kolik Rozbitý svět vybočuje z představ o podobě sociálního dramatu a kolika prvky ho překračuje. Spíš napíšu, že tohle drama z městské periferie mě emočně zasáhlo do černého. Těm postavám jsem jejich konflikty, motivace a krize věřil a herci mě bez výjimky přesvědčili o svých vysokých kvalitách. Eloise Laurence je talent, který by bylo velká škoda nevyužít, doufám, že ji ještě v pár snímcích uvidím i v dospělém věku. S označením melodramatu bych nesouhlasil, tohle nejsou lacině ždímané emoce, Rufus Norris mě svou nápaditou režií, kdy chytře využívá flashbacky a dávkuje informace, přesvědčil o tom, že stojí za to sledovat jeho další tvorbu. Celkový dojem: 90 %. (21.02.2018)

O'Roweův rukopis. Uff. Ačkoli psal scénář na motivy cizí knihy, ta silná přetahovaná nimbu a vezdejšnosti o lidskou duši a její úkol v závěru filmu je tak jasně jeho, tak zřetelně upomíná na onen klíčový moment z Termina, kdy postava umírá a loučí se s jednou vzpomínkou po druhé, aby se s tou poslední její hasnoucí vědomí znovu narodilo na vezdejší svět a její poslední výkřik Mami! se stal prvním výkřikem novorozeněte, neartikulovaným, plným předvědomí, povědomí, odmítnutí, vzdoru v předtuše poznané hrůzy, neúměrné těžkosti a zároveň - přestoproto - touhy. Mami! - A tady: Tati! *** A ne, výjimečně jsem nic neprozradila. Ten film je nádherný. A jestli si chcete dopřát ještě stokrát silnější katarzi, vyrazte do Divadla v Celetné na O'Roweho Termina, dokud tu neuvěřitelnou hru ještě hrají. *~ (19.12.2019)

Nesnadné dětství sympaťačky Skunk. Zpočátku hořké i úsměvné zároveň, ale s ubíhajícím časem čím dál víc smutnější a depresivnější. Krom představitelky hlavní postavy mě potěšili i Roth a Murphy v dobře zahraných rolích. Ale hlavně film může sázet na pečlivě vystavěný příběh a výbornou práci s divákovými emocemi. Celkově to vidím na silné 4*. (16.07.2014)

Nákupní seznam, kde si Norris soustředěně obtahuje jednu položku za druhou a na okraj kreslí srdíčka a smajlíky. V pečlivě zvolených okamžicích se pak na jednu z nich zaměří a zakříčí: Koukej, to je bolest! Vidíš! Koukej to je láska! Vidíš! Upravená cestička s umělým štěrkem bolestné lásky, která je alfou i omegou, v závěru eskaluje tím největším klišé ze všech. Návrat z tunelu se světlem už byl na kýbl. Jednu hvězdu za bolest, která je skutečně skutečná. (27.01.2017)