Blbec k večeři

Chcete-li vědět, jak naprostý pitomec s nulovým IQ vydrží být 80 minut středem pozornosti, aniž by z něj divákům nenaskakovala husí kůže a nebylo jim ani na kratičký okamžik trapně, zeptejte se pana génia Vebera. Vrchol jeho tvorby je sice ještě o kousek vedle, hned u blbce z Montargis, ale i blbec k večeři je herecky a příběhově natolik pikantní, nezapomenutelnou a inteligentní podívanou, že přes prostý námět a chvílemi dost pochybné chování některých postav prostě nelze vznášet velké námitky. Francois Pignon je holt sázkou na jistotu:-) 80% (26.09.2013)

Arogantní inteligent, dobrotivý blbec, jedna večeře a neuvěřitelná spousta inteligentní konverzační zábavy, která nepoleví ani na vteřinu. Zčásti je to dáno dokonalým obsazením, nenatahovanou stopáží a především geniálním komediálním timingem nestora francouzské komedie Francise Vebera. PS: Že je Vladimir Cosma nepřekonatelný talent na jednoduché a chytlavé ústřední melodie snad ani netřeba dodávat, že? (10.07.2007)

"To je ale blbec!" Je zajímavé, že nejlepší film Francise Vebera, je částečně vedle od mistrova stylu. Veber totiž ve většině svých předchozích komedií (ne všech!) vždy do děje přimíchal nějaké špióny nebo kriminálníky (však také napsal Strach nad městem a Nelítostný souboj s Lino Venturou). Blbec spíše připomíná Neila Simona, nejen tím, že se jedná o adaptaci divadelní hry. Na druhou stranu ty omyly a trapasy, do kterých se Francois Pignon zamotává jsou typicky veberovské. Hlavní hrdinové u Vebera se většinou jmenují Francois Pignon nebo Francois Perrin a vypadá to, že ztělesňují stejný prototyp smolaře. Jenže ačkoli se to nezdá, je mezi nimi přeci jen rozdíl. Perrin je vždy buď svobodný nebo šťastně ženatý a jeho patálie spíš vždy vznikají spíš z roztržitosti. Oproti tomu Pignon je vždycky po ztrátě partnerky a vlastně nemá rád sám sebe. Ale teď k Blbcovi. Říkat, že je podle i u nás úspěšné Veberovy čtvrté divadelní hry, je nošením dříví do lesa. Nicméně se o ní trochu zmíním. Na jejím úspěchu a inscenování mají podíl dva muži, o kterých se to moc neví. Prvním je kupodivu Jean-Paul Belmondo. Hra se mu natolik zalíbila, že jí s inscenací Feydauova Dámského krejčího vyklidil pole z vlastního divadla. Druhým je Pierre Mondy, i u nás známý herec (seržant Choudard v Sedmé rotě), který je ovšem také vyhlášený a kvalitní divadelní režisér. S Veberovou látkou se nesetkal poprvé, jeho hru Jak unést dámu dokonce zfilmoval. Právě Belmondo s Mondym dostali geniální nápad obsadit Jacquese Villereta jako Francoise Pignona. Pro Villereta byl stavitel maket ze sirek životní rolí. Roli Brochanta hrál na jevišti nejdřív Claude Brasseur, pak Michel Roux. Po famózním úspěchu byla filmová adaptace nasnadě. Pignonem měl být samozřejmě Villeret, ale Brochantem Gérard Depardieu. Nakonec je to Thierry Lhermitte a je to moc dobře. Stejně tak se povedo i obsazení vedlejších rolí: Daniel Prévost je jako Cheval ve větší formě jak za mlada a Catherine Frot v roli Marléne Malé je také dobrá. Američané plánovali remake ve Veberově režii a Robertem Benignim jako Pignonem. No to uvízlo na mrtvém bodě, každopádně už existuje indický remake. Pochvala za český dabing! "A pak ať zapěje vůl volů, ach, kdeže lonšt blbci jsou..." (19.05.2007)

Výborná komedie, která sice ještě nemá na svého mladšího brášku s názven Drž hubu!, ale je to skvělá zábava se spoustou zapeklitých situací. Scénář je napsán skvěle (autorem je sám režisér Francis Veber) a herecké výkony titulního blbce Jacquese Villereta a arogantního zbohatlíka Thierry Lhermitta jsou bezchybné. Francouzi umí točit inteligentní komedie, všichni by se od nich měli učit. (08.10.2011)

"Strategie je to skvělá, ale co ten stratég...?!" Tak si říkám, jak by komedie vypadala, kdyby se panu Brochantovi nepříhodila náhlá zdravotní nepříjemnost a na večeři mezi blbce by s panen Pignonem opravdu dorazil... Nu věřím, že by si Francis Veber i tak vyhrál se svým scénářem plným neočekávaných point, jaké dokážou dostat nepřipraveného diváka do kolen, a i v této variantě by komedie dostala své nesporné kvality, ale určitě by z mé strany dostala minimálně o hvězdičku méně. Drsná zábava pana nakladatele a jeho kolegů, kteří se vysmívají z lidí se zajímavými koníčky či neotřelými názory a dělání si blbců z nevinných lidí mi totiž fakt nevoněla, měl jsem s ní zejména u prvního zhlédnutí problém a trvalo mi nějaký čas, než jsem se přes to přenesl. Nebýt zdejší velké obliby Blbce k večeři ze strany mých spřízněných uživatelů, asi bych se sám k němu nebyl býval vrátil, ale musím říct, že repríza se vyplatila a po většinu času jsem se pobavil minimálně tak skvěle, jak by jeden u kultovní komedie očekával, a dřívější problémy s tématem (i formou blížící se až k sitcomu) vymizly. Thierry Lhermitte mi nikdy nebyl příliš sympatický, takže v úloze cynika, který to pěkně odskáče, mi vlastně sedl jako málokdy jindy. Jacques Villeret se mi líbil o něco víc v Robertovi a Robertovi z roku 1978, ale ani jeho kreace v roli úředníčka Pignona se zálibou v stavění památek ze sirek nepředstavuje žádného ochotníckého šaška, jak jsem ho možná vnímal kdysi, naopak jde o inteligentně a precizně zahranou postavou s příznaky svérázného "blbce" i chytrého člověka současně. Vedlejší herci zdatně sekundují, ba i Prévost coby daňový kontrolor přehrává daleko méně, než zamlada a je snesitelný. Jen tak mimochodem, na vyvrcholení telefonátu pánovi s garsonkou a cizí ženou nelze nezapomenout. Velmi slušná zábava se zajímavým dramatičtějším vyvrcholením. 80% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) (09.10.2020)