Hračka

Za mě obsahově nejhodnotnější film, jaký jsem s Richardem zatím viděl. Dokonce si troufám tvrdit, že s relativně drobnými úpravami a jiným koncem, by to mohlo být i solidní drama. Škoda, že to tvůrci nedotáhli do konce a nešli ostřeji do toho, proč se kluk chová jako takový spratek. Místo toho se sklouzlo do nepříliš věrohodného přátelství a tomu odpovídajícímu patetickému konci. Přesto byly první dvě třetiny velmi dobré. Ve skutečnosti tu roli nemusel hrát Richard, ale tvůrci se tak nejspíš rozhodli právě proto, že je celý ten koncept sice absurdní, ale přesto je takto dotažený do extrému spíš mrazivý, než zábavný. Přítomnost Richarda je tak vlastně jediný důvod, proč tento film považovat za komedii. Jeho Francois je normální člověk zahnaný do kouta a balancující na hraně mezi důstojností a možností mít práci. Zrovna tento film by si zasloužil pořádný remake (tu americkou hrůzu z osmdesátých let nepočítám). (28.12.2020)

Francúzsky komik Pierre Richard mi nikdy nebol zrovna dva krát sympatický. Nejak sa mi tento vysoký, chudý, brčkavý Frantík nepozdával. Neveselú komédiu "Hračka", z roku 1976, považujem asi za najlepší film v ktorom stvárnil hlavnú úlohu. Richard si tu zahral bezvýznamného novinara Perrina. Rozmaznaný syn jeho zamestnávateľa si z neho spraví doslova vec na hranie. Proste si ho kúpi, nechá zabaliť a doviesť domov do honstného sídla ich vplyvnej rodiny. Snímok má silný sociálny podtón. Nenásilnou formou je do príbehu vložená téma ľudskej dôstojnosti a moci peňazí. *** (27.11.2012)

„A máš to! Rozbil sis ho!“ Nesmělí, nepraktičtí, roztržití. Takoví byli hrdinové, které ve svých filmech ztvárnil Pierre Richard. A vždy samozřejmě blázniví. I když Hračka má solidní (vážnou) myšlenku, kterak prachbídná je úcta boháčů ke svým podřízeným. S Richardem u nás vyrůstaly celé generace a jeho filmy byly symbolem jakési svobody. V Hračce nepředstavuje svůj pověstný slovní kulomet, ale přesto je i díky kudrnaté blonďaté kštici nepřehlédnutelný. (09.09.2019)

Krásně příjemně zábavný film, který tepe do nejbohatších vrstev, které ovládají životy těch ostatních prostých lidí, kteří se pak třesou o svoji práci. Utahuje si ze všech poskoků, kteří hned rádi všechno zařídí a díky nimž se ti vyvolení dovolí stále více a více. A tak se novinář Francois Perrin (skvělý Pierre Richard) dostává do domu velkopodnikatele Pierra Rambala-Cocheta (Michel Bouquet) jako hračka jeho syna Erica (Fabrice Greco). Ze začátku se vzpírá, ale ze strachu o místo roli přijímá takovým způsobem, aby panu generálnímu co nejvíce uškodil a otevřel oči jeho synovi v tom, že život není o nakoupení všeho, co vidí, ale o citech a normálním životě, kde není tolik majetnické bezcitnosti. Další zajímavé postavy: ustrašený Blénac (Jacques Francois), nesmyslně vyhozený novinářský fotograf (Charles Gérard) a bezcitná paní Rambal-Crochet (Suzy Dyson). Krásný film, ale jak je ve filmu podotknuto: kdo je větší zrůda, ten kdo nesmyslné věci chce pro své pobavení, nebo ti, kdo to ochotně, i když třeba neradi udělají. I když v každém případě mají ti vyvolení vždy výhodu. (19.08.2010)

Francúzsko roku 1976 a Slovensko, respektíve celý svet roku 2013 stojí na tých istých spoločenských princípoch. Peniaze sú to najdôležitejšie, podriadení sú iba bezvýznamné šváby, láska k dieťaťu sa prejavuje nákupom darčekov. Čakal som bláznivú komédiu, po prehodnotení v polovici filmu som začal očakávať predvídateľný slzopudný záver s napraveným ockom, dostal som ale niečo omnoho inteligentnejšie. Takéto otvorenejšie konce dodávajú filmom punc reality a človek sa s nimi ľahšie stotožní. Michel Bouquet je znovu nesympatický, že by ste ho najradšej zavreli do krabice, Richard navzdory plagátu a synopsii nehrá takého vola, akého by ste čakali. (13.11.2013)