Krást se musí umět

Fracouzská komediální taškařice v tom nejlepším slova smyslu - a netřeba hereckých extratříd typu Bourvil, Funés nebo Belmondo. V Besnardově komedii se všichni tři (čtyři) hlavní herečtí představitelé bezvadně doplňují, což vynikne zejména v prakticky všech scénách odehrávajících se na veřejných záchodcích. Navíc mě příjemně překvapil i dabing (zřejmě devadesátá léta, vysílala TV Prima), který se svou kvalitou blíží českým dabingům francouzských filmů z let šedesátých a sedmdesátých. (09.02.2016)

To jsem vám jednou takhle byl nemocný a jak už to tak bývá, krátil jsem si nemoc koukáním na televizi. Tu pojednou zaujalo mé 10 let staré oko cosi nápadně nevšedního a to cosi byl přesně tenhle film. Ještě mnoho dní po tom co jsem jej viděl jsem na něj vzpomínal, jak že to krásně vymysleli dokonalou loupež. A považte, jsem li schopen si na tento milý snímeček vzpomenout více jak 10 let poté, co jsem jej viděl - tomu se říká záruka kvality, a ta v tomto případě jistě je. (21.02.2009)

Úžasná komedie z té mnou nejmilovanější éry. Neznal jsem ji, ale o to více jsem si ji užil, a jsem si jistý, že to nebylo naposledy. Pánové Blier, Lefebvre a Serrault totiž na těchhle veřejných záchodcích roztočili obrovsky zábavný kolotoč, kterému Tsilla Chelton dodala ještě vyšší otáčky, a jak všechno dopadne, si nemůže být jistý snad nikdo. V dokonalém vesmíru by Krást se musí umět (on už ten původní název naznačuje, že tohle nebude úplně normální záležitost v tom nejlepším smyslu) u nás bylo už dávno stejnou klasikou jako ty nejlepší francouzské vylomeniny. (02.11.2021)

Vážně? Vážně! Viděl jsem už tři jiné komedie Jacquese Besnarda a všechny dostaly ode mě sotva 3 hvězdičky (ta třetí šla většinou ještě navíc za pana Serraulta). Nešlo o vyloženě špatné záležitosti, ale fungovaly s odstupem času tak na půl plynu a doprovázela je řada viditelných slabin či nepříliš využitý potenciál. Teď jsem viděl Krást se musí umět a nevycházím z údivu, protože: 1. Besnardovi se výjimečně povedl v rámci žánru kousek ne nadprůměrný, ale přímo mimořádný, který funguje skvěle i jako celek; 2. krimi komedie o nevyzpytatelných podvodníčcích je to ještě bláznivější a svižnější, než Sequensův "zemanovský" úlet Třetí housle (snad jen nějaká ta Liškova hudba mi zde chyběla k dokonalosti ;)); 3. nejsem si jist, zda to nebude tím dabingem, ale výjimečně mi nevadil ani Jean Lefebvre, který snad dokonce i umí hrát, když chce. Báječná podívaná! Dokonale promyšlený neotřelý plán, jak vykrást trezor z opačné budovy skrze zdi. Téměř dokonalé provedení prošpikované řadou hlášek, vtipných nápadů a jiných hlodů, které občas stroskotá na naprosto nečekaných maličkostech a drobné nepozornosti. Herecké trio v čele s Michelem Serraultem každou chvíli v nejrůznějších převlecích, někdy také s odlišným přízvukem. Jako bonus malé osobní asociace na oblíbené neo-noiry (Rozhovor – odposlouchávání přes zeď stetoskopem od záchodové mísy; Zloděj – vloupání do trezoru pomocí jisřkivé svářovací tyče). A věříte-nevěříte, víc než polovina filmu se odehrává na WC!! „Některé chvíle jsou nesmrtelné. Jdu si sednout!“ ♥ [95%]                                                                                                                                                                                                                                   Aktuzalice 13.11.2021: Viděno potřetí, poprvé v originálu, který je minimálně stejně skvělý (možná i lepší) jako český dabing, ale stejně jako u Krys z temnot jsem zůstal párkrát mírně zklamán, když zde zaznívaly úplně jiné hlášky, než jaké jsem si oblíbil v dabingu (např. místo větičky "Některé chvíle jsou nesmrtelné." zazní v originálu věta s významem "Každá minuta se počítá..."). Nicméně potvrzuji, že Lefebvre, když chce, skutečně umí naplno hrát i bez pomocí cizího hlase. ;-) Nejvíc miluji Serraulta jako rybáře s fůrou nářádí + Angličana s deštníkem, pak ještě Bliera v prvním převleku s cylindrem a brýlemi, hodně si vždy vychutnávám atmosféru noční loupeže... Dokonce po čase na mě výrazně lépe působilo i posledních 20 minut, které se mi viděly dříve trochu slabší, sice se nesou oproti zvyšku v dost komorní náladě, ale zároveň mají v sobě i trochu psychologie a na krátkém prostoru i zajímavý motiv navíc (jakýsi příchod deprese a pocitové letargie po jednom velkém úspěchu). Jenom nevycházím z údivu, že jsem před rokem snad postrádal nějakou hudbu Zdeňka Lišky. Ta zdejší od Gérarda Calviho je totiž taky úžasná... :o) (11.10.2020)

A je to na francúzsky spôsob, ale bez tradičného francúzskeho humoru. Veľmi suchá komédia s minimom vtipných momentov, myslím že boli presne dva, ktoré donútili moje ústa k úsmevu. Čakal som rozhodne viac podľa tunajších vychvaľovacích komentárov. Jediné, čo za niečo stálo, boli prevleky. Videl som desiatky oveľa lepších francúzskych komédii zo 70-tych rokov. (08.01.2022)