L'héritier
L'erede
Režie:
Philippe LabroScénář:
Philippe LabroKamera:
Jean PenzerHudba:
Michel ColombierHrají:
Jean-Paul Belmondo, Carla Gravina, Jean Rochefort, Charles Denner, Jean Desailly, Jean Martin, Maurice Garrel, Michel Beaune, Fosco Giachetti (více)Obsahy(1)
Bart Cordell se vrací do Francie převzít impérium svého otce, který zahynul při letecké katastrofě. Je však obviněn z pašování drog a začíná tušit, že otcova nehoda i jeho obvinění jsou součástí rafinovaného spiknutí. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (86)
Zvláštní, že všichni považují tento film za netradiční pro Belmonda. A přitom v jeho filmografii komedie a komediálně laděné kriminálky jsou ve značném oslabení právě proti dramatům. Belmondo určitě natočil lepší filmy, námět je zajímavý, herecké výkony tradičně velmi dobré. Ale ten filištín, který celý snímek zdegradoval ve střižně, by zasloužil vypráskat vrbovým proutkem na holou. ()
Smutný pokus o to vymanit se sobě samému, vlastnímu hlasu, vlastní tváři – i onomu předurčení stanout někde na okraji nebo v samém středu. Proč jen jej, tedy tu neoslyšitelnou výzvu, obestřela ta mdlá a vytrvalá navyklost, ta dávkovaná abeceda prvních slov a začala – jak příliš úspěšně – ji polykat? Belmondo vládne zrezivělému universu imitativního stříbrného plátna, ale vládne jen tím nejubožejším, kostýmem sebe sama. Ani dotek hrůzy, ani poryv pohybu, ani zaznění hlasu a ani ten nejprostší a nejplodnější výron té nejhlubší a nejosamělejší tmy tam někde na dně nás… ()
V některých rodinách se dědí povolání, v klanu Cordellových se dědí následnictví. Když to najednou udělá strašně bum s letadlem seniora, do útočného pásma nastupuje junior Bart, který teprve začíná chápat, jaké svinstvo ocel vlastně je. Jeho výchozí pozice je o to víc problematická vzhledem k tomu, že má tchána-mafiána a radikální názory na kolaboraci s nacisty, udávání a deportace židovských rodin za II. světové války. Navíc Cordell nejmladší je znepokojivě geniální hoša, který si místo pohádek čte kurzy akcií a kvůli zprávám v šest vynechává večerníček. Prostě rodinka k pohledání. Za jediný náznak humoru lze považovat církevní reálie – Bart tituluje poradce „nuncius“ a monsignorům cpe úplatky do sutany – a špičkování s kamarádem Davidem v podání Charlese Dennera. Následník opravdu nemá moc společného s klasickými belmondovkami, ale to není nic špatného. Bart Cordell je sice přímý a suverénní ranař, po němž ženy touží (tedy až na jednu, pro která příliš ctí otce svého), z ostatních Belmondových postav se ale nejvíc blíží uhlazenému mstiteli Françoisi Leclercqovi z taktéž nedoceněného Těla mého nepřítele. Následník se mi líbil skoro stejně. Možná právě kvůli té jinakosti. ()
Belmondo úplně jinak. Tento film totiž není typická Jean-Paulova šaškárna ani krimi. Toto drama nám nabízí Belmonda ve vážnější a vlastně ani ne moc sympatické poloze (a bohužel i děsném dabingu). Bart Cordell má sebevědomí jako Mt. Everest a nic jiného než úspěch (u žen) si ani nepřipouští. První půlka filmu je velmi pomalá, minimálně půl hodiny se nic neděje. Druhá půlka se rozjede ve velmi dobrém tempu, aby skončila ne až tak nečekaným koncem. Dějové odbočky (jak píše Enšpígl) jsou ze začátku hrozně matoucí a moje sympatie si hlavní hrdina nezískal. Pro mě film vyhrál Jean Rochefort a Charles Denner. ()
Jean-Paul Belmondo zahrál vlivného boháče parádním způsobem a musím přiznat, že mě ze začátku arogance hlavní postavy zaskočila, ve smyslu nešlo sympatizovat.. Výrazně to celé podepřeli pánové Charles Denner a Jean Rochefort, no a samozřejmě nechyběly ani krásné ženy.. Být následníkem a převzít žezlo po tragicky zesnulém otci působilo jako dost velký problém, jen jsem si kladla otázku, zda-li to Bart Cordell zvládne.. Vadila mi jediná věc a tou byl střih, naprosto pomatený střih, kdo tohle provedl, nemohl být střízlivý či při smyslech, vážně nevím, možná experiment.. ()
Reklama