Bláznivý Petříček

Po shlédnutí Bláznivé Petříčeka, nebo Ferdinanda, jak chcete jsem došel k jednoznačnému závěru - Godard již nikdy více! Nevím, co všechno lidé dokáží nazývat uměním, ale pro mě to byl obyčejný kýčovitý film ... vím, že nejsem odborník přes všechny směry umění, ale čeho je moc, toho je příliš. Kdybych si tu předtím nepřečetl, o čem ten film má být, doteď bych to asi nevěděl a tak snad Godardovi a hlavně Bebelovi příznivci prominou, že dávám u Bebela svůj první a doufám, že poslední odpad!. (29.10.2009)

Klíčovým slovem je v Bláznivém Petříčkovi hledání. Hledání lásky, dobrodružství, místa pro život i v životě - a jejich nenalézání. K tomu pak typické godardovštiny jako odkaz na komiksy, gangsterky, Casablancu, Renoira nebo grotesky. A to vše ve formě pestré koláže (střihač si užil) s výborným Belmondem a krásnou Annou Karinou. - "Mám pro tebe námět na román. Chlápek se prochází Paříží a uvidí Smrt. Tak se dá na útěk, protože si řekne, že jeho čas ještě nepřišel. Celou noc jede s nohou na plynu a příští ráno, když přijíždí k mořskému pobřeží, nabourá a umře. Právě ve chvíli, kdy už si myslel, že Smrt ztratila jeho stopu." (03.04.2005)

Godard zase kašle na konvence a především na diváka, je tou kolektivní hysterií, které propadá, sám. Rozhodně jeden z nejstravitelnějších Godardů, které znám. Netvrdím, že jsem porozuměla, ale našla jsem mnoho zajímavého a podnětného. A výhoda Godarda pro mě spočívá právě v tom, že mě nenutí si myslet to, co chce on, nechává svým divákům jejich prostor si o něm a hlavně jeho filmech myslet to, co chtějí oni. (29.01.2012)

Útržky. Plnou vahou mořem plavou, honí se mi hlavou. Útržky. Let it be, Petříčku, žijeme jen dvakrát. Jmenuju se Ferdinand! Já vím, Petříčku, to ty útržky mě svedly… nezlob se, chci prostě jenom žít. Že tomu nerozumíte, mes amis? Já tomuhle Godardovi taky ne. Existencialismus mě umí hezky zdeptat. „Jen touha znamená žít. Toužil jsem, tedy i žil.“ / „Chtěla bych život jako román. Jasný, logický, přehledný… takový není.“ „Je. A mnohem víc, než si lidi myslí.“ / „Jsme stvořeni ze snů a sny jsou stvořeny z nás.“ / „Věřím ti, lhářko.“ „Miluju tě po svém.“ / „Je to kolektivní hysterie, které propadám sám.“ Ale co. Ostatně kdo z nás je víc než „velký otazník na obzoru mořském“? (20.07.2015)

Pravdepodobne nejnudnejsi, ale zcela urcite nejdementnejsi Belmondovo film. Takovouhle desnou sracku jsem fakt uz dlouho nevidel. Je tu sice jakysi pribeh o dvou milencich a gangsterech, co chtej penize, ale to cely je obaleny do ubijejicich dialogu, kdy postavy vetsinou melou o knizkach nebo o nejakejch srackach a navic mluvi jak kdyby prednaseli nejaky ucivo. K tomu tu navic na sebe ani sceny nenavazujou, Godard tam prca paty pres devaty a i pres dobre hrajiciho Belmonda i Karinu, ktera je navic sexy, tak jsou obe postavy spis nesympaticky, takze me absolutne nezajimalo, co udelaj nebo co se s nima stane. Pak tu je hudba, ktera je sice docela solidni, ale vzdy naprosto priserne useknuta a naprosto idiotskej konec. Ani nevim, za co jsou ty dve hvezdicky, snad za herce a za to, ze i kdyz je to sracka jak hovado, natoceny to je docela solidne. (18.10.2008)