Režie:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Antoine DuhamelHrají:
Jean-Paul Belmondo, Anna Karina, Samuel Fuller, Jean-Pierre Léaud, Pascal Aubier, Raymond Devos, Krista Nell, Hans Meyer, Dominique Zardi, Henri Attal (více)Obsahy(1)
Příklon k existencialismu, pocitová platforma 60. let, hledání východisek - to jsou zdroje, z kterých vyvěrá příběh Ferdinanda, který přišel o práci a v bezútěšné situaci s pocitem zbytečnosti nachází útěchu ve vztahu k Marianne. Tento motiv je zakomponovaný do gangsterského podhoubí. Ferdinand se celou dobu domnívá, že Marianne je sestrou gangstera; rozčarování z poznání, že je jeho milenkou, zaplatí oba životem. Godardova svoboda vyjadřování vytváří osobitý styl díla, v kterém se slučuje subjektivizující proud s cinema-vérité a ústí do podoby pestré koláže. Svérázný, nekonvenční Belmondo využívá prostor na improvizaci, jeho projev osciluje mezi něžnými, humornými a vážnými polohami. Film je variací na známá godardovské témata: lásku, která přináší smrt, hledání svobody, problém jazyka a komunikace, romantickou představu o možnosti návratu k přírodě a deziluzi ze zklamání. O lhostejnosti, pocitu marnosti a cynismu moderní doby. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (130)
Bláznivý Petříček je satirický a ironický, ale jeho hlavním rysem je čistá skandálnost. Skandální je příběh, v němž se Ferdinand a Marianne přesouvají z jedné bláznivé situace do druhé, skandální je způsob s jakým je nepokrytě odhalována divákova přítomnost při promítání filmu a až skandální je Godardova genialita při tvorbě a vrstvení vizuálních a slovních hříček a odkazů. Film dává jasně najevo, že není jen příběhem o Ferdinandovi a Marianne. Od začátku filmu se objevuje mnoho takových distančních efektů jako v předcházejícím případě, divák je zviditelňován jako ten, kdo vidí příběh, ale nemůže do něj zasáhnout. Nejexplicitnějším příkladem je scéna, v níž se Ferdinand během jízdy autem otočí a přes rameno vysvětluje divákovi svoji pozici, když se ho přímo Marianne zeptá, ke komu mluví, odpoví, že k divákovi. Ferdinand komunikuje s divákem přímo, ale Marianne oslovuje diváka pouze svými pohledy do kamery, svým vizuálním bytím. V kontextu filmové historie se dá najít rozdíl mezi prezentací mužské a ženské existence ve filmu. Ženské tělo jakožto žena sama je zde určeno pro pohled jak divákovi, tak mužskému představiteli. Ostatně se dají najít i jiné příklady, ve kterých se dá vyčíst rozdílnost hlavních postav, která je jednou z hlavních příčin tragického vyústění filmu. Nejzřetelnější je tento fakt ve scéně, kdy Marianne říká: „Mluvíš ke mně slovy a já se na tebe dívám s emocemi.“ Godardova trikolora a tvorba významů - Barvy modrá a červená jako by odkazovaly k barvám, které reprezentují činy postav a postavy samotné. Modrá pro modře zbarvenou tvář Ferdinanda a modré moře (film se natáčel u Azurového pobřeží) a červená pro Marianne, která nosí červené šaty a spáchala vraždu (krev). Zároveň když Ferdinand vejde do pokoje, kde leží mrtvý muž, nedominují zde jen červená a modrá, ale také bílá barva – zdi pokoje jsou bílé, červená krev zašpinila bílý koberec a vedle leží modrý popelník. Jestliže je pak červená krev, je modrá barva pro modřiny. Vše jakoby souviselo se vším – Ferdinandovi útočníci zakrývají jeho tvář červenými šaty (krev) a on si přece na konci filmu namaluje tvář na modro (modřiny). Je-li zároveň červená barvou Marianne a krve, je pak Ferdinandova modrá krevní sraženinou, něčím, co vzniklo úrazem či násilím. ()
Po shlédnutí Bláznivé Petříčeka, nebo Ferdinanda, jak chcete jsem došel k jednoznačnému závěru - Godard již nikdy více! Nevím, co všechno lidé dokáží nazývat uměním, ale pro mě to byl obyčejný kýčovitý film ... vím, že nejsem odborník přes všechny směry umění, ale čeho je moc, toho je příliš. Kdybych si tu předtím nepřečetl, o čem ten film má být, doteď bych to asi nevěděl a tak snad Godardovi a hlavně Bebelovi příznivci prominou, že dávám u Bebela svůj první a doufám, že poslední odpad!. ()
Alžírska vojna, Vietnamská, Studená, tie všetky, a ešte ďalšie, tu boli zmienené, no film uteká od príbehu ako dezertér z bojiska. Vyprázdnená road movie, ktorú je radosť pozerať ako vizuálnu exhibíciu, či radosť počúvať ako exhibíciu myšlienkovú. Ale tým to končí. Godard (R.I.P.) proste nahustil do necelých dvoch hodín vlastné aj cudzie trade marky, ktoré ho bavia. Stráviteľnejšie na Petríčkovi je, že sa nejedná len o intelektuálne, no aj o popkultúrne odkazy. Hodnotím nižšie než som pôvodne chcel, lebo kto vie, čo všetko bolo z predlohy doslovne prebraté skrz denníkový voice over. ()
U konce s dechem považuji za jeden z nejnudnějších filmů, co jsem kdy viděl (a že by tam byla nějaká hloubka, to ne), ale Bláznivý Petříček, to je... Začnu jinak. Já jsem celý ten film měl dojem, že si ze mě někdo dělá pr*el. Všechny ty záběry, šílenosti, neustále rádobyhluboké žvanění o čemkoli... Já mám dojem, že to celé bylo myšlené jako absurdní komedie a že to ani nemá mít nějakou hloubku. A taky jsem to taky celé nakonec bral. Takže jsem se nakonec příjemně bavil, užíval si všechnu tu absurditu a na nějaké hluboké myšlenky jsem kašlal, jelikož si myslím, že tam beztak nic nebylo, jenom to tak vzdáleně vypadalo, aby v tom diváci hledali bůhvíjaká moudra a Godard se bavil nad tím, že tam něco vůbec hledají. A tak mi to celou dobu připadalo a právě proto se mi Bláznivý Petříček vlastně líbil. A klidně se na něj podívám znovu, dokonce jsem se u toho ani moc nenudil. 4* ()
Asi jsem nepoučitelnej, protože jsem se odhodlal k tomu, že se podívám na další film od Godarda. Už jsem viděl dva jeho filmy (U konce s dechem a Week end) a byly to strašný kraviny. Tohle byl teda třetí film a opět kravina, takže přidávám Godarda na svou černou listinu. Bláznivý Petříček je "překvapivě" další film o hovně. Ze začátku jsem asi 15 minut zápasil s nastavenim barev a kontrastu na monitoru, protože chvíli se mi zdálo, že je to moc tmavý, pak přišel střih a najednou to bylo zase moc přesvícený, další střih a bylo všechno červený, pak zase modrý, atd... Možná to bylo schválně, možná měli rozbitou kameru. Těžko říct... Pak tyhle barevný hříčky naštěstí ustaly, ale to bylo možná na škodu. Když jsem šteloval monitor, tak jsem se tolik nenudil. U zbytku filmu jsem se nudil neskutečně. Hlavní postavy akorát neustále čuměj do blba a citujou nějaký úryvky z knih. Občas je tam nějaká "akční" scéna, ale to jsem fakt nechápal, jestli je Godard opravdu takovej debil a nebo si myslel, že je to vtipný (viz scéna u benzínový pumpy). A když to celý přetrpíte do konce, tak si Belmondo nabarví xicht modrou barvou a pak spáchá docela originální sebevraždu. Pochvalu si snad zaslouží akorát papoušek, kterej se ukáže v několika záběrech. Pro mě je Godard akorát magor, co mě okrad o cca 6 hodin života. Nejradši bych ho trefil do hlavy cihlou. ~ d.f.h: A ty jseš kdo? ()
Galerie (30)
Zajímavosti (10)
- Godardovy problémy se sháněním financí pro realizaci filmu skončily až ve chvíli, kdy přislíbil svou účast Jean-Paul Belmondo (Michel Poiccard). (Zdroj: kniha Philippe Durant: Belmondo). (vesper001)
- Snímek byl natočen podle stejnojmenného kriminálního románu Lionela Whitea z roku 1956 z Černé série Gallimardova nakladatelství. (Terva)
- Ve filmu si zahrála žena Jean-Luc Godarda, Anna Karina. (Duoscop)
Reklama