Reklama

Reklama

Žena je žena

  • Francie Une femme est une femme (více)

Komedie ilustrující skutečnost, že vedle oficiální morálky existuje nejméně ještě jedna (ženská). Zasazuje se o přirozené právo žen bojovat vlastními zbraněmi. Karty jsou rozdány po klasickém způsobu: muž (Jean-Claude Brialy), jeho žena (Anna Karina) a jejich přítel (Jean-Paul Belmondo). Belmondovo filmové příjmení udává tradici, z níž Godardova jediná komedie vychází a kterou oslavuje: Lubitsch. Svým laděním se film Žena je žena nejvíce přiblížil poetice Jacquesa Demyho, jehož celovečerní debut Lola byl právě nadšeně přijat v kruhu modernistů francouzské nové vlny. Demy i Godard pracovali s týmž kameramanem, Raoulem Coutardem. Pro film Žena je žena si Godard od Demyho „vypůjčil“ ještě skladatele hudby a písniček Michela Legranda a tvůrce výpravy Bernarda Eveina. Krátká scéna s Jeanne Moreauovou dala příležitost k „neplacené reklamě“ pro další důležitý film sezony Jules a Jim. (NFA)

(více)

Recenze (45)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Ještě než přešel první legitimně postmoderní tvůrce Godard k esejům – nikoliv však psaným, nýbrž filmovým, protože on jako režisér používal namísto tužky kameru, střižnu nebo herce –, zrealizoval v 60. letech několik prvotřídních bijáků na hraně artu a entertainmentu, které jsou tím lepší, čím více prostoru v nich dostává stoupenec anarchie a maoisticko-trockistického sektářství Belmondo. Protichůdné, dvojité čtení uplatňuje film důsledně na všech rovinách: Hudba-Obraz, Muž-Žena, Divák-Cinefil, Improvizace-Organizace, Feminismus-Sexualita, Tragédie-Komedie. ____ Hudba se zdá obzvláště důležitá, ostře přerušovaná a záhy opět nastupující, každopádně předstupující před obraz, ovšem ten zůstává autonomním a není jí ovlivněn. Jde o zřejmý Godardův žertík, který anestetisoval vizuál hypertrofovanou hudbou, třebaže skutečnost je obrácená. ____ Godard pokračuje ve svém unikátním formálním vynálezu, kterým je prázdno soustředěné kolem postavy jako gravitační pole pohybů, které by mohla udělat, neboť Godardovi hrdinové nechodí, ale přepadávají dopředu, nestojí, ale balancují na místě. Spolu s tímto zakřiveným prostorem kolem lidské figury ztrácí svůj význam řeč a pracuje se s gesty, mlčením a citacemi. Godard má talent v tom, že jeho filmy jako by vůbec neměly scénář a vše vycházelo z dění jako takového. ()

strougy 

všechny recenze uživatele

Hravě a rozverně a taky vynalézavě a velmi meta a v rytmu šansonu a čistě po francouzsku o tom, že když se žena chová jako kráva, pak jen chce, aby si muž domyslel, že je vlastně ovce. Když se muž chová jako blbec, pak jím skutečně je. A tak si jeden druhého zaslouží a jen tak spolu mohou být (ne)šťastni. ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Mnohokrát jsem si u toho filmu vzpomněl na o 5 let mladší Sedmikrásky - oba filmy jsou rozverně hravé a experimentální (60. léta byla zřejmě podobným filmům příznivě nakloněná) - a oba mě podobným způsobem minuly. Přijde mi, že jsou jistým způsobem zaseklé v době svého vzniku, kde snad dávaly smysl - dnes na mě však už jen působí dojmem filmařské slepé uličky, která nikam nevedla a která už dnes za vidění moc nestojí. Jistě, pár lidem se to i dnes trefí do vkusu - tak je tomu ostatně u filmů vždycky - ale prostě nemůžu si pomoct, ten film rezignuje tak dokonale na všechny zaběhlé filmařské postupy, že mi tam nezůstalo skoro nic, co by to ještě opravňovalo nazývat se celovečerním hraným filmem - celé to už spíše působí jako jakési svébytné stylistické cvičení, které by klidně mohlo být o polovinu kratší (osobně mi těch 84 minut subjektivně přišlo skoro nekonečných). Btw. přijde mi skoro nehorázné, že je mezi herci uvedena Jeanne Moreau - kvůli níž jsem si film vyhledal - ačkoli se tam mihne asi na 5 vteřin. Žena je žena je ve skutečnosti jednou velkou hereckou exhibicí Anny Kariny, které nelze upřít, že je v roli Angely skutečně roztomilá - sympatie k její postavě, která si zapaluje jednu za druhou, neumí pořádně vařit, živí se striptýzem, zčistajasna zahoří touhou po dítěti a celkově se chová jako nepředvídatelná kráva - jsem však v sobě nenašel - a zřejmě proto mi byl ten film tak protivný. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Je spousta věcí, které mě tu iritovaly, ale zároveň zaujaly. Předně využití hudby, se kterou Godard očividně manipuloval jako nikdo jiný (ten pocit, že hudba dělá s filmem něco hodně zvláštního, u něj nemám poprvé). Velká spousta jeho nápadů u mě nakonec přebíjí tu méně spokojenou část, obzvlášť ohledně samotného příběhu, který si mě moc nezískal. Ale holt Godard je Godard. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Pokiaľ Godard revolucionizuje len výrazové prostriedky filmu je vtipný. Politike sa tentoraz (našťastie) vyhol oblúkom. Ostáva formálne skvelo ozvláštnený, komediálny a zároveň tématicky primerane vážny (ako udržať vášeň lásky po rokoch, otázky okolo nevery) príbeh krásnej ženy, ktorá sa rozhodne mať dieťa. Ruchy ulice strieda náhle ticho, hudba náhle vplynie do obrazu, odrazu sa stratí, sem tam dialógy nahradia titulkové sekvencie cez plátno upriamujúce na myslenie a konanie ústrednej trojice: muž- žena- muž, divák sa dočká rôznych kultúrnych odkazov na iné filmy, diela. Pamätnými sú napr. tichá hádka partnerov v noci v posteli prostredníctvom názvov kníh, či volské oko vyhodené z panvice do vzduchu, ktoré dopadne na panvicu opätovne až potom ako sa v medzičase vybaví telefón od susedov. ()

Galerie (40)

Zajímavosti (4)

  • První Godardův barevný film. (formelin)
  • Alfred (Jean-Paul Belmondo) v jednej scéne povie: "Tak sa už rozhodnite. Dnes dávajú v telke Na konci s dychom (1959)." V tomto filme samotný Belmondo stvárnil hlavnú úlohu a takisto ho režíroval Jean-Luc Godard. (nirvana91)

Reklama

Reklama