Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Michel LegrandHrají:
Jean-Claude Brialy, Anna Karina, Jean-Paul Belmondo, Marie Dubois, Marion Sarraut, Jeanne Moreau, Dorothée Blanck, Catherine Demongeot, Karyn Balm (více)Obsahy(2)
Komedie ilustrující skutečnost, že vedle oficiální morálky existuje nejméně ještě jedna (ženská). Zasazuje se o přirozené právo žen bojovat vlastními zbraněmi. Karty jsou rozdány po klasickém způsobu: muž (Jean-Claude Brialy), jeho žena (Anna Karina) a jejich přítel (Jean-Paul Belmondo). Belmondovo filmové příjmení udává tradici, z níž Godardova jediná komedie vychází a kterou oslavuje: Lubitsch. Svým laděním se film Žena je žena nejvíce přiblížil poetice Jacquesa Demyho, jehož celovečerní debut Lola byl právě nadšeně přijat v kruhu modernistů francouzské nové vlny. Demy i Godard pracovali s týmž kameramanem, Raoulem Coutardem. Pro film Žena je žena si Godard od Demyho „vypůjčil“ ještě skladatele hudby a písniček Michela Legranda a tvůrce výpravy Bernarda Eveina. Krátká scéna s Jeanne Moreauovou dala příležitost k „neplacené reklamě“ pro další důležitý film sezony Jules a Jim. (NFA)
(více)Recenze (47)
Nesouvislá slátanina hrající si na umění. Spousta lidí to Godardovi žere, ale mě tenhle sled podivných scén a obrazů, i když leckdy úsměvných a zábavných, vůbec nebavil. Godard opět hodně experimentuje - s hudbou, obrazem, herci, ale ne způsobem, který by se mi líbil. Je to subjektivní. Jeden aspekt se mi tu ale líbil velice - Anna Karina zde ale byla neskutečně sexy... ()
Už jsem nečekal, že by se mi nějaký film od Godarda ještě mohl líbit, ale jo, stalo se, tohle mě moc příjemně překvapilo. Totálně absurdní komedie s naprosto šílenými nápady, která funguje a neskutečně baví. Aspoň mě teda bavila, po celou dobu. Avšak mě osobně baví už jenom výběr hudby, která se tam zároveň absolutně nehodila a zároveň tam naprosto padla. Nějaký příběh se zde neodehrává, sice se něco děje, ale příběhem bych to zrovna nenazval, každopádně tady mi to výjimečně nevadí, protože mě to prostě bavilo. Stylem humoru bych to přirovnal k Bláznivému Petříčkovi, ten byl úplně stejný ujetý, ale na mě byl poněkud dlouhý. Žena je žena má příjemnou a lepší stopáž, takže ani nemůžu říct, že bych se nudil a nemám problém dát 5*. Zatím to nejlepší, co jsem od Godarda viděl. ()
Rozhodne zaujímavý film. Nie je to síce moja šálka kávy, ale keď už som toho mal dosť, prišli nádherné zvačša komické situácie. Godard sa hraje so všetkým, s konvenciami, prístupom k životu, k medziľudskými vzťahmi medzi mužmi a ženami ( ženou )... Fascinujúca je hudobná zložka filmu, ktorá si hraje svoj vlastný príbeh a má neobyčajné čaro. Je však trestuhodné považovať tento snímok za muzikál, či hudobný film, je to veľká mýlka. Príjemným oživením je aj spomínanie vtedajších filmov ( scéna s Belmondom - Na konci s dychom alebo scéna s Jeanne Moreau - Jules a Jim ). Žena je žena je typickou ukážkou pop kultúry začiatku 60-tych rokov a symbolom filmárskej hravosti novej vlny. 3+ ()
Pokiaľ Godard revolucionizuje len výrazové prostriedky filmu je vtipný. Politike sa tentoraz (našťastie) vyhol oblúkom. Ostáva formálne skvelo ozvláštnený, komediálny a zároveň tématicky primerane vážny (ako udržať vášeň lásky po rokoch, otázky okolo nevery) príbeh krásnej ženy, ktorá sa rozhodne mať dieťa. Ruchy ulice strieda náhle ticho, hudba náhle vplynie do obrazu, odrazu sa stratí, sem tam dialógy nahradia titulkové sekvencie cez plátno upriamujúce na myslenie a konanie ústrednej trojice: muž- žena- muž, divák sa dočká rôznych kultúrnych odkazov na iné filmy, diela. Pamätnými sú napr. tichá hádka partnerov v noci v posteli prostredníctvom názvov kníh, či volské oko vyhodené z panvice do vzduchu, ktoré dopadne na panvicu opätovne až potom ako sa v medzičase vybaví telefón od susedov. ()
Godard podává jasný důkaz, že film má nejen jasné zastoupení v pop kultuře, ale že je s ní také napevno provázán. Žena je žena, jeho třetí celovečerní dílo, z velké části přímo závisí na kulturně populárních odkazech (literatura, reklamy, hudba i jiné filmy), v kterých měl Godard vždy výjimečný přehled, a zužitkovává je jak v roztomilých detailech, tak i v naraci. Je pak příhodné taky poznamenat, že i při samotném natáčení nezůstává režisér sucharem, ale uplatňuje svůj mimořádný cit pro nápadité, avšak téměř improvizované kompozice. V konečné fázi použije ve střižírně své typické zbraně, například známý střih poskočný nebo zde pro jeho styl novátorské nediegetické zvuky. A my se pak ještě divíme (a hledáme v tom dokonce pochybení), proč z toho sálá tolik svěžesti a energie. ()
Galerie (41)
Photo © Unidex
Zajímavosti (4)
- První Godardův barevný film. (formelin)
- Alfred (Jean-Paul Belmondo) v jednej scéne povie: "Tak sa už rozhodnite. Dnes dávajú v telke Na konci s dychom (1959)." V tomto filme samotný Belmondo stvárnil hlavnú úlohu a takisto ho režíroval Jean-Luc Godard. (nirvana91)
- V jedné scéně v restauraci se Alfred (Jean-Paul Belmondo) ptá ženy stojící vedle něho, zda se jí líbil film Jules a Jim (1962). Ta žena je herečka Jeanne Moreau, která si ve filmu Jules a Jim zahrála hlavní ženskou roli. (Billie777)
Reklama