poster

Žena je žena

  • Francie

    Une femme est une femme

  • Itálie

    La donna è donna

  • angličtina

    A Woman Is a Woman

Komedie / Drama / Romantický / Muzikál

Francie / Itálie, 1961, 84 min

  • Vančura
    ***

    Mnohokrát jsem si u toho filmu vzpomněl na o 5 let mladší Sedmikrásky - oba filmy jsou rozverně hravé a experimentální (60. léta byla zřejmě podobným filmům příznivě nakloněná) - a oba mě podobným způsobem minuly. Přijde mi, že jsou jistým způsobem zaseklé v době svého vzniku, kde snad dávaly smysl - dnes na mě však už jen působí dojmem filmařské slepé uličky, která nikam nevedla a která už dnes za vidění moc nestojí. Jistě, pár lidem se to i dnes trefí do vkusu - tak je tomu ostatně u filmů vždycky - ale prostě nemůžu si pomoct, ten film rezignuje tak dokonale na všechny zaběhlé filmařské postupy, že mi tam nezůstalo skoro nic, co by to ještě opravňovalo nazývat se celovečerním hraným filmem - celé to už spíše působí jako jakési svébytné stylistické cvičení, které by klidně mohlo být o polovinu kratší (osobně mi těch 84 minut subjektivně přišlo skoro nekonečných). Btw. přijde mi skoro nehorázné, že je mezi herci uvedena Jeanne Moreau - kvůli níž jsem si film vyhledal - ačkoli se tam mihne asi na 5 vteřin. Žena je žena je ve skutečnosti jednou velkou hereckou exhibicí Anny Kariny, které nelze upřít, že je v roli Angely skutečně roztomilá - sympatie k její postavě, která si zapaluje jednu za druhou, neumí pořádně vařit, živí se striptýzem, zčistajasna zahoří touhou po dítěti a celkově se chová jako nepředvídatelná kráva - jsem však v sobě nenašel - a zřejmě proto mi byl ten film tak protivný.(16.7.2017)

  • Shadwell
    *****

    Ještě než přešel první legitimně postmoderní tvůrce Godard k esejům – nikoliv však psaným, nýbrž filmovým, protože on jako režisér používal namísto tužky kameru, střižnu nebo herce –, zrealizoval v 60. letech několik prvotřídních bijáků na hraně artu a entertainmentu, které jsou tím lepší, čím více prostoru v nich dostává stoupenec anarchie a maoisticko-trockistického sektářství Belmondo. Protichůdné, dvojité čtení uplatňuje film důsledně na všech rovinách: Hudba-Obraz, Muž-Žena, Divák-Cinefil, Improvizace-Organizace, Feminismus-Sexualita, Tragédie-Komedie. ____ Hudba se zdá obzvláště důležitá, ostře přerušovaná a záhy opět nastupující, každopádně předstupující před obraz, ovšem ten zůstává autonomním a není jí ovlivněn. Jde o zřejmý Godardův žertík, který anestetisoval vizuál hypertrofovanou hudbou, třebaže skutečnost je obrácená. ____ Godard pokračuje ve svém unikátním formálním vynálezu, kterým je prázdno soustředěné kolem postavy jako gravitační pole pohybů, které by mohla udělat, neboť Godardovi hrdinové nechodí, ale přepadávají dopředu, nestojí, ale balancují na místě. Spolu s tímto zakřiveným prostorem kolem lidské figury ztrácí svůj význam řeč a pracuje se s gesty, mlčením a citacemi. Godard má talent v tom, že jeho filmy jako by vůbec neměly scénář a vše vycházelo z dění jako takového.(24.11.2008)

  • MarekT
    *****

    Stěží se dá zapomenout na ten wow-effect, který jsem v létě 2013 zažil, a donutil mě po delším čase sáhnout na zdejší osobní desítku oblíbených filmů (kdy repríza po letech byla razítkem na tento pocit). Neboť by mě coby letitého příznivce screwballů, konverzaček, bláznivin, parodií... prostě komedií všeho druhu nikdy nenapadlo, že jeden z absolutně nejlépe natočených snímků svého žánru uvidím právě tady, v podání tvůrce, kterého jsem sice vždy respektoval, ale zároveň pochyboval o jeho smyslu pro humor - krátkometrážní "Charlotta a její Jules" mi přijde jako hezký příklad toho, jak v zásadě ne úplně špatný vtip může být pojat přehnaně až do trapnosti. Godardův v pořadí natočený třetí snímek ale celkově není tak egoistický, jak by si někdo, kdo si k němu nikdy nenašel cestu, mohl myslet. V podstatě u značné části jeho tvorby je skloňován pojem experimentování s - jednoduše řečeno - tím, "co všechno film dokáže". Zde však tyto hrátky mají svoje pevné místo, ať už se jedná o dorozumívání postav skrz titulky místo dialogů, přerušovanou hudbu v pozadí či zdůrazněním křiklavě barevných kontrastů (nejčastěji neonová a poutačová reklama). Častým tématem ve všeobecné debatě o JLG je taktéž pojetí postav, které bývá považováno za až příliš chladné a odtažité. Jelikož příběh vnímám tak trochu i jako parodii na veselohry či muzikály hollywoodské Zlaté éry, tak mi zvláštní jednání postav nepřijde jako nějaký dílo shazující přešlap - zároveň je však jasné, že z diváckého pohledu (a koneckonců i mého) vícero sympatií získá Belmondo, který se zmíněnému Godardovu pojetí vymyká, kdy naopak Brialy působí možná až moc "roboticky". Pokud výjimečné filmové zážitky mají zpravidla pověstnou "třešničku na dortu", zde jí v mých očích je debutující Anna Karina spolu s dalším zdrojem humoru v podobě filmových narážek, u Godarda tak častých... Jak už to tak při zkoumání filmových dějin bývá, dočkal jsem se (nikoli poprvé) zajímavé ironie. Neboli - za nejlepšího tvůrce z období Nové vlny považuji bez váhání Truffauta, ale nejlépe natočený jednotlivý film si nakonec připisuje jeho tehdejší souputník. Osvěžující dílo, z kterého prýští slovy tehdejší poroty MFF v Berlíně: "odvaha, mladickost a drzost". 100%(29.8.2020)

  • Flego
    ***

    Rozhodne zaujímavý film. Nie je to síce moja šálka kávy, ale keď už som toho mal dosť, prišli nádherné zvačša komické situácie. Godard sa hraje so všetkým, s konvenciami, prístupom k životu, k medziľudskými vzťahmi medzi mužmi a ženami ( ženou )... Fascinujúca je hudobná zložka filmu, ktorá si hraje svoj vlastný príbeh a má neobyčajné čaro. Je však trestuhodné považovať tento snímok za muzikál, či hudobný film, je to veľká mýlka. Príjemným oživením je aj spomínanie vtedajších filmov ( scéna s Belmondom - Na konci s dychom alebo scéna s Jeanne Moreau - Jules a Jim ). Žena je žena je typickou ukážkou pop kultúry začiatku 60-tych rokov a symbolom filmárskej hravosti novej vlny. 3+(2.12.2013)

  • Baxt
    *****

    Godard podává jasný důkaz, že film má nejen jasné zastoupení v pop kultuře, ale že je s ní také napevno provázán. Žena je žena, jeho třetí celovečerní dílo, z velké části přímo závisí na kulturně populárních odkazech (literatura, reklamy, hudba i jiné filmy), v kterých měl Godard vždy výjimečný přehled, a zužitkovává je jak v roztomilých detailech, tak i v naraci. Je pak příhodné taky poznamenat, že i při samotném natáčení nezůstává režisér sucharem, ale uplatňuje svůj mimořádný cit pro nápadité, avšak téměř improvizované kompozice. V konečné fázi použije ve střižírně své typické zbraně, například známý střih poskočný nebo zde pro jeho styl novátorské nediegetické zvuky. A my se pak ještě divíme (a hledáme v tom dokonce pochybení), proč z toho sálá tolik svěžesti a energie.(18.6.2012)

  • - První Godardův barevný film. (formelin)

  • - Alfred (Jean-Paul Belmondo) v jednej scéne povie: "Tak sa už rozhodnite. Dnes dávajú v telke Na konci s dychom (1959)." V tomto filme samotný Belmondo stvárnil hlavnú úlohu a takisto ho režíroval Jean-Luc Godard. (nirvana91)

  • - V jedné scéně v restauraci se Alfred (Jean-Paul Belmondo) ptá ženy stojící vedle něho, zda se jí líbil film Jules a Jim (1962). Ta žena je herečka Jeanne Moreau, která si ve filmu Jules a Jim zahrála hlavní ženskou roli. (Billie777)