Režie:
Richard LinklaterKamera:
Christos VoudourisHudba:
Graham ReynoldsHrají:
Julie Delpy, Ethan Hawke, Athina Rachel Tsangari, Panos Koronis, Ariane Labed, Walter Lassally, John Sloss, Seamus Davey-Fitzpatrick, Xenia Kalogeropoulou (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Jesse a Céline mají dvojčata Ellu a Ninu a končí jim prázdniny na jižním Peloponésu, kde s nimi byl i Jesseho syn z rozvedeného manželství Hank. Chlapec právě odletěl a dvojici po rozlučkové hostině s tamními přáteli čeká romantický večer v místním hotelu. Ten se však po slibném začátku změní v nelítostně upřímnou diskusi a bilanci, v níž hlavní slovo má výřečná Céline. Oba mají své kostlivce ve skříni, oba mají obavy z budoucnosti a oba se potýkají s realitou všedního dne... (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (460)
Ako môže ďalej pokračovať príbeh, ktorý bol v začiatkoch nevinným vzplanutím, časom dozrel a zanechal si to správne mravenčivé napätie? No len tak, ako na to šiel pán režisér aj tentokrát...Linklater sa vybral istým, rozhodným a logickým smerom. Postavy sa posunuli do inej etapy života, zodpovednejšej, náročnejšej, zrelšej...zrazu to nie je len o nich dvoch, východoch a západoch slnka a okúzlujúcich rozhovoroch. Postavy sú naďalej výborne vykreslené, aj keď k herectvu Julie Deply mám stále malé výhrady a antisympatie, no ako celok film geniálne zapadol do čarovnej vzťahovej trilógie. A týmto filmom je Linklater pre mňa majster záverečných scén :) ()
Opět neskutečně vyzrálé dílo. Fantasticky oscilující mezi melancholíí, romantikou, dramatem, nadsázkou. Herecky bez chyby a několik x minutových dlouhých záběrů, koncentrující veškerou "filmovou" energii na dva hlavní představitele je tah brilantní. Generační obměna v rámci tématiky, kvalita je však naprosto neměnná. Tohle je život. ()
Krásný film, jaké dneska nevznikají, i když by paradoxně mohly docela snadno. Minimalistické, chytré, určitě maličko strojené, ale ne víc, než vyplývá z námětu "dvou lidí (a tentokrát pár přihrávačů navíc), co spolu dvě hodiny v kuse mluví o svých problémech". Skvěle doplňující druhý díl, rozšiřující ho, nabízející zase o něco ošuntělejší verzi romantiky a zase o něco vzdálenější a bezradnější pokus navrátit se k té jediné vídeňské noci. Přitom mám pocit, že by to mohlo fungovat i samostatně. Nejvíc na celé sérii obdivuju, že zvládá nesklouzávat k očividným pokusům o sofistikovanost a univerzální odpovědi, zůstává to v podstatě jednoduchou vztahovkou, které nemám potřebu vytýkat věci, jež se nabízejí (jisté tezovitosti a plánovanosti se prostě vyhnout nejde). Celá trilogie je, jako kdyby se hrdinové Woodyho Allena zbavili snobských komplexů a prostě žili život. Nemyslím si, že trojka rozbíjí koncept časové uzavřenosti, jak si tady čtu - i dvojka ono uzavření jen naznačila a nakonec k němu stejně nedošla. Na jednu stranu doufám, že za dalších deset let přijde čtvrtý díl. Jen se bojím, že už moc k probrání nezbývá. Už trojka bojuje s tím, že ve dvojce se na zestárnutí hrdinů tolik stavělo (nutno dodat bojuje úspěšně), takže těžko říct, jestli ještě je kam postupovat. Spíš ne. 4 a 1/2 ()
Devět let uteklo jak voda, takže jsou Jesse a Celine zpět (na plátně). Před soumrakem jsme je opouštěli jako zamilovanou dvojici, ovšem stále nesezdanou, což se Před půlnocí změnilo. Pořád jsou plní elánu, myšlenek a snad i lásky, i když všechno to požírají nemilosrdně tikající hodiny (nebo spíš přibývající roky) a každodenní stereotyp. Richard Linklater a spolu s ním Julie Delpy a Ethan Hawke mě pořád dokáží překvapit, rozesmát a nechat přemýšlet. Snad je to tím, že mně plynou léta podobně jako jim .. jen oni žijí jiný život, do kterého nemohu nijak zasahovat, jen ho prožívat s nimi. A baví mě sledovat s jakou grácií se dokáží pohádat a jak nádherně se zase usmiřují, baví mě jejich pošťuchování i trable s neposednejma holkama. ()
Ač mě první díl nijak zvlášť neoslovil, již druhý v mých očích přinesl něco diametrálně odlišného - nejen od dílu prvního, ale i od ostatních podobně laděných romantických filmů. Před soumrakem byla nádherně vyspělá a neskutečně sympatická konverzačka, Před půlnocí není ve slovních přestřelkách tak hektická, dopřeje si i trochu odpočinku u stolu s dalšími lidmi, kteří mají na téma "vztahy" rozhodně co říct. Témata a myšlenky z předchozího dílu vrcholí, jsou intenzivnější, upřímnější a tíživější. Film jakoby psal život sám, samozřejmě nejde o obyčejný život, nýbrž o kompromis mezi zajímavými životními okolnostmi, běžnými problémy a jejich nevšední artikulací. Divák má tak pocit, že sleduje něco, co může sám prožít, ale přitom je fascinován, jak zajímavým a dynamnickým způsobem je dění možné prožít. Postavy barvitě pojmenovávají šeď obyčejného života, chtějí prosadit svá stanoviska, která jsou pro nás naprosto pochopitelná a nakonec přicházejí na dospělé kompromisy. Je to chytré, lidské, úžasné. PS: Ano, i já mám pocit, že jeden úryvek vyprávěl něco málo z mého života... 9/10 ()
Galerie (22)
Zajímavosti (5)
- Film je věnovaný Amy, osobě, která byla inspirací pro film Před úsvitem (1995). Režisér Richard Linklater s ní strávil noc tak, že jen chodili po Philadelphii a povídali si. Později ale nebyli v kontaktu a Linklater mohl jen hádat, kam ji osud zavedl. Až v době mezi filmy Před soumrakem (2004) a Před půlnocí se dozvěděl, že Amy již před lety zemřela při autonehodě. Třetí kapitolu příběhu tak věnoval její matce. (novoten)
- Při rozhovoru v kavárně se střídavě mění poloha ramínka na levém rameni Celine (Julie Delpy). (orkadimenza)
- Snímka je pokračovaním filmov Pred úsvitom (1995) a Pred súmrakom (2004). Časový rozdiel medzi vydaním každého filmu, počnúc od prvého, je 9 rokov. Sčasti to bol zámer tvorcov. (Greenpeacak)
Reklama