Před půlnocí

Občas se to stane, vlastně jednou za devět let... přijde chvíle, kdy zapomenete, že se díváte na film. Ale kdyby byl můj život filmový scénář, psal by ho Richard Linklater. Jak dalekou cestu jsme ušli od cizinců ve vlaku do Vídně. A jako by to bylo včera. Stalo se Vám někdy, že by Vám jedno letmé náhodné setkání převrátilo život? Více v recenzi na FS. P. S. Možná jsme tohle varování potřebovali, tohle je totiž něco, co hrozí všem osudovým setkáním a spřízněným duším. (24.06.2013)

V Před úsvitem jsem se našla v jako málokterém filmu, Před soumrakem mi dal facku a Před půlnocí mi ukázal reálný život a bylo to bolestivé a tak opravdové. I do třetice se jedná o naprostou filmovou lahůdku, kterou budu mít brzy zařazenou mezi mé filmové klenoty. Jen těžko se dá věřit, že se to znovu povedlo, Před půlnocí se od svých předchůdců hodně liší, na scénu se dostávají i vedlejší charaktery, ale nezmizelo to podstatné, lehkost a přirozenost všech dialogů. Znovu máte pocit, že kamera jen natáčela jeden obyčejný pár během jednoho dne v Řecku. Třetí díl je pravděpodobně nejdepresivnější, zároveň se však snaží ukázat, jak se vyrovnat a smířit se životem. Závěr je jeden z nejopravdovějších a nejosobnějších filmových závěrů, jaký jsem kdy viděla. Bylo mi velmi úzko, ale zároveň jsem pociťovala úlevu, není to můj nejbližší díl série, protože ještě nejsem tam, abych mohla plně pochopit všechny pocity a nálady tohoto snímku, ale naprosto mě odzbrojil svou upřímností. Děkuji Richardovi, Julie a Ethanovi za celou tuto sérii, jelikož se dost možná jedná o jedno z mých nejzásadnějších filmových setkání. Tak za devět let znovu! P.S. O příštím oscarovi za scénář už snad nemusíme ani diskutovat (14.07.2013)

Richard Linklaker to dokázal. Po trošku uvolněném Před úsvitem a naprosté konverzační pecce Před soumrakem, natočil třetí, volné pokračování, které se těm prvním dvěma minimálně vyrovná. Nemohu a ani nechci nějak moc spoilerovat, o co tady asi půjde, to si můžete nakonec přečíst v krátkém obsahu. Oba dva už nemají tu mladickou jiskru, či elán, to je po těch 18 letech určitě pochopitelné. Nejdůležitější je fakt, jak se sami vyrovnají s tím, kam se dostává drtivá většina partnerských dvojic po mnoha letech společného žití. Stereotyp, únava, či vzájemné odcizení, to jsou všechno věci, které jsou naprosto běžné skoro v každém déle trvajícím vztahu. Já jen budu doufat a držet jim palce, že se jim to snad podaří, i když lehké to rozhodně nebude. A určitě si na to i počkám, klidně i dalších devět let. Tenhle film, či trilogie, za to rozhodně stojí. (31.10.2015)

U takových snímků se trochu zdráhám napsat to, co mi po jejich zhlédnutí leží v hlavě. Formují se mi tam totiž slova příliš kategorická, patetická. Příliš jasná a oslavná. Dříve nebo později se v reakci na ně ozve člověk, nad jehož názorem nemá cenu mávnout rukou, a vyčte mi, že plácám totální voloviny. Alespoň v některých ohledech si ale oslavnou ódu neodpustím. ___ Netušil jsem, že koukám na třetí díl příběhu, který se mezi dvěma stárnoucími intelektuály odehrává již od roku 1995. Úctyhodné. Snímek si všeho všudy vystačí s pár statickými záběry a přibližně pěti lokacemi. I přes to a přes neustálé (opravdu neustálé) žvanění plyne jako voda. Na dialozích stojí a ty ho drží pevně. Vyhlížel jsem standardní narativní zvraty, srdcervoucí drama a romanticky hysterické veletoče, a ono nic. Gradace se posouvala nenuceně jaksi v pozadí aby následně vykvetla v uvěřitelně nečekané, cynické, vztahem unavené a tiché razanci a domnělé konečnosti. Spousta lidí bude asi trpět intelektuálními náměty rozhovorů, které se snaží tvářit chytřejší, než jsou. Pro mě ale bylo zajímavé sledovat, co se podařilo scénáristům schovat za pochybný obsah debat samotných. Ono nevyřčené vyjednávání vztahů a šachové tahy, které často vystupovaly napovrch. Zdržím se soudu, jako že snímek odhaluje tragickou krásu lidské lásky, která po mladické vášnivosti naráží na realistické mantinely délky vztahu a emoční otupělosti. Snímek k tomu svádí, ale přeci jen nám ukazuje pouze jakýsi ideál. Západní, rovnostářské, vzdělané, (i opravář kol ví, co je to antropolog!) bohaté, tolerantní a moderní smetánky, ze které mnohým může být špatně už jen tím, že ji zobrazuje jako jakýsi skvělý prototyp. I tak jsem ale hltal každé slovo, pateticky se v mnohém nacházel a rád se odevzdal inscenaci. Děj líným tempem posouvaly dialogy, které ale ani na chvilku ale nedaly vzpomenout na divadelní strojenost. Snímek víc než mnohé jiné stojí a padá se zkušenostmi diváka. Uvidíme, kam můj dojem bude směřovat za pár let. (04.12.2013)

Krásný film, jaké dneska nevznikají, i když by paradoxně mohly docela snadno. Minimalistické, chytré, určitě maličko strojené, ale ne víc, než vyplývá z námětu "dvou lidí (a tentokrát pár přihrávačů navíc), co spolu dvě hodiny v kuse mluví o svých problémech". Skvěle doplňující druhý díl, rozšiřující ho, nabízející zase o něco ošuntělejší verzi romantiky a zase o něco vzdálenější a bezradnější pokus navrátit se k té jediné vídeňské noci. Přitom mám pocit, že by to mohlo fungovat i samostatně. Nejvíc na celé sérii obdivuju, že zvládá nesklouzávat k očividným pokusům o sofistikovanost a univerzální odpovědi, zůstává to v podstatě jednoduchou vztahovkou, které nemám potřebu vytýkat věci, jež se nabízejí (jisté tezovitosti a plánovanosti se prostě vyhnout nejde). Celá trilogie je, jako kdyby se hrdinové Woodyho Allena zbavili snobských komplexů a prostě žili život. Nemyslím si, že trojka rozbíjí koncept časové uzavřenosti, jak si tady čtu - i dvojka ono uzavření jen naznačila a nakonec k němu stejně nedošla. Na jednu stranu doufám, že za dalších deset let přijde čtvrtý díl. Jen se bojím, že už moc k probrání nezbývá. Už trojka bojuje s tím, že ve dvojce se na zestárnutí hrdinů tolik stavělo (nutno dodat bojuje úspěšně), takže těžko říct, jestli ještě je kam postupovat. Spíš ne. 4 a 1/2 (24.06.2013)