Bojovník

Sotva chladnokrevný Alain Delon opustí vězení, tak má v patách gangstery a policii, kteří chtějí vědět, kde má z loupeže schované diamanty v hodnotě šesti milionů. Delon tu sebe podruhé režíroval a podílel se na scénáři. Obsadil opět také svoji tehdejší přítelkyni Anne Parillaud ( je k nakousnutí ) a v roli komisaře zazářil Pierre Mondy...."Žena, pomuchlanej pršák, zhasínající cigára...nekoukáš moc na televizi...Colombo!... Nevím o čem to mluvíš!" Dabing Pavla Trávníčka sedí k Delonovi jak prdel na hrnec... "Byl jsem do ní vážně zabouchnutej, ale v životě bych jí neprozradil, že ty diamanty jsou ve skutečnosti na hlavní poště v Riu. Příliš jsem si toho v životě prožil, než abych někomu důvěřoval..." (20.10.2023)

Své nejlepší kriminální snímky už měl Delon v době natáčení Bojovníka za sebou a z jeho výkonu už čiší rutina a stereotyp, hrát nicméně dosud nezapomněl a charisma dosud neztratil, takže tuctový scénář, který navíc je místy docela chatrný, drží nad vodou díky jeho přítomnosti. Kladem je i přítomnost mladičké Anne Parillaud, která později zazářila jako Nikita v Bessonově slavném snímku. (03.08.2008)

Francouzské drama s A. Delonem v hlavní roli. Ihned po propuštění z vězení se J. Darnay dostává do šarvátky s ostrými chlápky, jdoucími za ukrytými diamanty, kvůli jejichž krádeži si hlavní hrdina odseděl 10 let. Jak už bývá dobrým zvykem, na neohroženého Delona si jen tak někdo nepřijde a on likviduje jednoho protivníka za druhým. Přestože Delonovi v tomto snímku už táhne na padesát, nic to neubírá na jeho mužném herectví a charismatu, což dokazuje skutečnost, že ve snímku stráví vášnivé moci s třemi různými ženami. Ve vedlejších rolích se představí F. Périer jako hlavní Darnayův sok Gino, P. Mondy, hrajícího sympatického kriminalistu, jemuž nekdo musí neustále zapalovat cigáro či A. Parillaud v roli krásné mladé Darnayovi milenky Natalie. Snímek hodnotím velmi nadprůměrně, jedná se o klasickou delonovku s úchvatnou kamerou a hudbou. (16.05.2014)

"Delonku" lze poprávu považovat za specifický detektivní - či chcete-li "krimi" - subžánr. Fabule občas zaskřípe, scénář zanaříká (závěrečné "přehazování" démantů ve stylu deus ex machina), ale přebírání řady prvků "vážného" hraného filmu tyto občasné lapsy víc než vynahrazuje (špičkový Delon velmi často hraje očima, úsečně sevřenými rty nebo imperativním úsměvem, funkční jsou i prodlevy, jejichž mlčení je vskutku akční). Tradiční černobílé schéma vítězství "bílého" dobra nad "černým" zlem, kořeněné docela slušným množstvím mrtvol,za které by se nemusela stydět ani superrychlá, uměleckou úroveň i její výchozí řemeslo velmi bezstarostně vnímající americká "action", je s úspěchem relativizováno zařazením nanejvýš neschématického hlavního hrdiny, viditelně šitého na míru delanovské poetice a osobnosti vůbec. Zdá se, že na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v této filmové, divácky mimořádně úspěšné minisérii znovunalezl Delon sebe sama v míře a dosahu,který se zdá být dvacet a více let poté stále zřejměji klasicky nadčasovým. (22.07.2008)

Dvojhodinová nuda, na ktorej dokáže pobaviť len akási naivná snaha o dramatickosť a (ne)dôveryhodnosť. Pozerať sa 120 minút na ten toporný Delonov výraz, ktorý okrem toho, že neohrozene vystrieľa všetkých badboys neúspešne sa snažiacich ukradnúť mu ukradnuté diamanty a popritom sa zahrá na gerontofila, aby mu do postele o chvíľu vliezla anorektická teenka bolo fakt ako za trest (ešteže som si mohol počas sledovania párkrát dopriať oddychový stop, teda sleep time, sorry inak by sa to fakt nedalo), ale pre filmového masochistu libujúceho si v sebaunudení k smrti je Dobrodruh pre "zábavu" ako stvorený. (02.09.2016)