Spálené stodoly

Musím se přiznat, že jsem od samého začátku podezřívala Jeana Bouise, ten jeho knír musel být snad schopen i brutální vraždy. Tohle je jeden z filmů, kdy se nedá říci, kdo má vlastně hlavní roli, ale já v tom mám jasno, že to byla Signoretová. Byla to jedna z mála francouzských hereček, která byla ochotna jít kvůli roli i do tepláků a přitom to neměla zapotřebí. Zahrála by dámu i v těch teplácích a uklízečku ve velké večerní. A k jejímu umu se přidal jako sekundant Alain Delon tentokrát výjimečně mluvící hebkým hlasem Eduarda Cupáka. Chudák Crauchet se nevymanil z žánrového stereotypu a opět hrál svého uťápnutého manžela. (06.05.2014)

Chladné a není to tím sněhem, triviální a je to tím příběhem (i když o něj tu moc nejde, spíše o nalívání čistého vína a taky červeného a skotské). Nu což, alespoň pro jednou nechal Delon bačkory nenatažené a ještě dostal pár švýcarských franků na kafe.. A mimochodem, poslouchat Jarreho hudbu ze Spálených stodol v uzavřené místností, byl by asi tak po hodině šroubovák zapíchnutý do vlastního čelního laloku jediným možným východiskem.. (10.11.2014)

Psychologické, komorní, kriminální drama. Francouzské, s Delonem, z roku 1973. Záleží na Vás, jestli je to Váš šálek čaje, protože tyhle filmy vyžadují poměrně specifické nastavení, abyste se u nich přes vlastně krátkou stopáž neunudili. Já s tím problém neměl, byť už jsem v tomhle žánru viděl lepší věci. Ale je nutno říct, že příběh je ve svých kličkách poměrně originální, atmosféra je vynikající, a herecké výkony jsou základní pilíř téhle mrazivé, sněhem zapadané rozkrývací návštěvy švýcarsko-francouzského pomezí. A abych nezapomněl, hudbu složil (a žádná slova nenapsal) tehdy mladý perspektivní avantgardní hudebník Jean-Michel Jarre:) 70%, protože konec je trochu podraz... (09.11.2014)

Spíš psychologická rozborka než čistokrevná krimi. Nesedělo mi akorát, s jakým klidem statkáři přijímali, že jim tam denně brousí Alain Delon a mile se na ně usmívá, ve skutečnosti už by ho asi nemohli vystát. Výrazná hudba z dílny J. M. Jarre a samozřejmě prvotřídní dabing, v němž kromě Cupáka vyniká Jiřina Petrovická a pro mě osobně i skvělý Bohumil Bezouška (hoteliér). Krásná pocta životu na venkově, v horách. (11.05.2014)

Francouzské kriminálky se odlišují od těch ostatních tím, že vyšetřování a pátrání po zločincích není (alespoň většinou) alfou omegou filmového vyprávění, jde spíše o dramata lidí, do jejichž životů zasáhl zločin. Jednou z nejryzejších a zároveň nejpovedenějších ukázek tohoto subžánru jsou právě "Spálené stodoly". Krimi se postupem času mění v rodinné drama a na povrch vylézají fakta, která měla být zamlčena. Promrzlá atmosféra horského městečka, ledově klidný Alain Delon se svým přesvědčivým hereckým minimalismem (s Cupákovým hlasem mi z něho málem naskakovala husina), výtečná Simon Signoret a silně atmosférický hudební doprovod Jeana-Michela Jarra vás přikovají na hodinu a půl do křesla. 100%. (23.11.2009)