Život plný malérů

U mě slabá Richardovka. Film je založen na komických situacích, které netvoří jednotný příběh. To však není výtka. Například jeho pozdější film Jsem nesmělý, ale léčím se (který si také sám zrežíroval) vzniknul na tom samém principu, jenže měl spád. Zde bohužel musím říct, že jsem se nudil. Sice tam je několik povedených fórů - třeba ten s houpací sítí ... "Kolik kostek cukru? - Dvě... ještě půlku" A bum :-), ale to je vše. (20.05.2007)

Svou střeštěností film místy připomíná Bažanty. Vychutnal jsem si nejvíce scénu kdy se mistr světa v boxu marně snaží usnout, protože se mu zrovna nad ním uvelebí světoznámý nešika. Pozdější nápad s televizní soutěží také není špatný. Film se mě docela líbil a zařadil bych jej k těm lepším ve filmografii Pierra Richarda. 65% (12.10.2009)

Příjemně zábavná komedie o trampotách životního smolaře. Hravá, veselá, bláznivá, navíc i optimistická. Nezaměstnaný architekt Alfred Dhumonttiey (skvělý Pierre Richard) se díky zlomyslnému běhu osudu, který ho vláčí z jedné šlamastiky do druhé, stává hvězdou Francie v televizním pořadu Paříž proti venkovu. Nehody a náhody ho postupně vynášejí na vrchol popularity, aby z něj učinili sebevědomého muže, který získává svoji vytouženou lásku Agathu Bodard (půvabná Anny Duperey), televizní hlasatelku. Dobrým protihráčem Alfredovi je populární televizní moderátor François Morel (dobrý Pierre Mondy), citově i tělesně využívající Agathinu naivnost o budoucím společném životě. Z dalších rolí: bývalý boxerský šampión Kid Barrantin (Mario David), člen pařížského soutěžního pořadu společně s Alfredem, policista (Paul Le Person), nešťastný ze zápisu o Alfredův pokus o sebevraždu, šofér Gustave (Robert Dalban), Morelův oddaný změstnanec, vesničan (Paul Préboist), posedlý sledováním soutěžního klání v televizi, další členové pařížského mužstva (Yves Elliot, Jean Saudray, Daniel Laloux, Francis Lax a Jean Carmet), pitoreskní soubor životních ztroskotanců, a pařížský divák soutěže (slavný režisér Yves Robert). Zábavné dílo, které ukazuje, že pokus o sebevraždu může znamenat velký zlom ve vašem životě, který vám nakonec ukáže svoji přívětivější tvář. Zlomyslnost života tohoto bláznivoučkého popletu přeci nikdy nezlomí. Je to více než příjemná zábava a odreagování. (22.09.2012)

Tak trochu studená sprcha. Není to tak dávno, co jsem velebil Richarda, že jeho postavy jsou sice roztržité, potrhlé, naivní, smolařské, ale ne hloupé. Alfréd sice není hlupák, ale bohužel je součástí dění, které má mnohem blíž k pokračování filmů s účetním Fantozzim. Gagy jsou na hraně grotesky a přestože jde znát, že se autoři pokouší o nadsázku, ve výsledku je to trochu křečovité a pro mě mimo mísu. Tento druh humoru není můj šálek kávy. A je to několikátý film Richarda, kdy mě mrzí, že nerežíroval někdo jiný. Někdo, kdo by z něj dostal víc a současně ho nenechal strhnout k tomu melancholickému ztvárnění osudem zmítaného tragéda. Navíc silný režisér by mu sáhnul i do scénáře (což je ovšem nejspíš důvod, proč je raději točí sám). Moc mi to nesedlo, ale pohled na Anny Duperey...nádherná ženská...mi postačí, abych hodnocení udržel aspoń v průměru. PS: E.Cupák byl skvělý herec i dabér, ale Richarda mám spojeného s P. Olivou stejně, jako Funese s Filipovským, takže minimálně do poloviny filmu, to bylo prostě divné. (24.12.2020)

Přiznám bez mučení, že tuhle richardovku jsem dosud neznal, a to se počítám mezi fandy. Nějak nechápu, jak mi mohla uniknout. Je tam všechno, co udělalo Pierre Richarda tak populárním ... ztřeštěnost, smůla, láska a hlavně kýble humoru. První půlhodina je až geniálně vytuněná, každý detail zapadá do finálního gagu, který se kontinuálně překlopí do dalšího. Pierre Richard tento film napsal i režíroval a je to sakra vidět. A perfektní hudba od Vladimíra Cosmy je jen třešinkou na již dokonalém dortu. Řadím mezi francouzskou komediální špičku sedmdesátých let. (14.08.2022)