Ulice Montmartre č.125

Zprvu bylo těžké identifikovat žánr. Komedie? Drama? Thriller? Zhruba čtyřicet minut před koncem však došlo k nečekanému dějovému obratu a film se změnil v napínavé krimi. Ač film francouzský, svou stavbou v mnoha ohledech připomínající americkou tvorbu té doby, přičemž nejen Hitchcocka a filmy noir. Pokud si toužíte zkompletovat svou znalost francouzské kinematografie, nebo filmografie Lina Ventura, bude to pro vás film přínosný a pokud ne, stále to nebude film, který by nudil nebo působil směšně na nepatřičných místech. 80% (07.10.2006)

Dívám se na docela příjemný film, který mě v půli překvapí změnou žánru. Abych byl přesnější - myslel jsem , že to bude lehká komedie, a ono to bylo lehké krimi se spoustou naivních scén. Jinak souhlasím s uživatelem Superpero (muhaaaa!!!), že kdyby to natočili jako drsný a hutný film-noir, byla by to možná žánrová lahůdka. (17.10.2005)

Nikdy bych si byl nepomyslel, že mě film s Linem Venturou v hlavní roli bude nudit. Omyl, podařilo se. Tento kousek bohužel dokonale zapadá do současného pojetí cyklu Filmové návraty na ČT2 - průměrné, staré a laciné filmy, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Rozhodně nemám nic proti starým filmům, ale je třeba přiznat, že vše archivní není vždy perfektní a vše, kde hraje známý herec také není pokaždé bomba. A já mám stále neodbytnější pocit, že nedostatek peněžních prostředků se pomalu ale jistě promítá do kvality jak již zmíněných Návratů, tak i Filmového klubu. Proč by také ne, když za cenu např. Sicilského klanu mohu mít tři jiné, sice hloupé, ale stejně dlouhé celovečeráky. Toto není právě výstižná recenze filmu, ale musel jsem si ulevit a tahle patlanina mi k tomu dala příležitost. Tak promiňte. (08.02.2006)

V první půlce mě film krásně pohltil do atmosféry příběhu zasazeného do pařížské ulice podél řeky Seiny, s poetickým hudebním doprovodem na akordeon a rozehrál nenáročné, ale poutavé drama střetu pouličního prodavače novin s neúspěšným sebevrahem. Hodně se mi v tom líbila ta magičnost aktuálních, obyčejných okamžiků, které Pascal a Didier v různé náladě prožívali. Nic jsem si předem o filmu nezjišťoval, takže v druhé polovině jsem byl pak hodně překvapen zvratem, po němž se film náhle mění na kriminálku včetně zcela odlišné atmosféry. Zdejší srovnání s Hitchcockem díky podobné výstavbě děje přesně sedí, akorát že zatímco u více Hitchcockových filmů jsem se během dlouhých rozjezdů do thrilleru ošíval nudou, v případě Ulice Montmartre č. 125 možná půjdu proti davu, když napíšu, že se mi první polovina líbila o něco víc. Přesto mě film držel v napětí a zájmu až do konce a potěšil mě i závěrečným návratem do té obyčejnosti, k snídání, ke kolu, k novinám, kdy boj o proukázání vlastní neviny a objasnění temné záhady již vystřídává předchozí rutina, přeci jen v něčem tak příjemně poklidná... Snímek jsem si vyhlídl kvůli Lino Venturovi, který tu již ve svých prvních hvězdných letech exceloval a vystřihl klasickou postavu muže proti své vůli zataženého do světa zločinu v celé řadě charakterních poloh a odstínů. Alespoň v první polovině našel i rovnocenného partnera v Robertu Hirschovi, jehož záhadný Didier budí od počátku zvláštní znepokojení. Na ty nejlepší filmy s Venturou z dalších let se to sice nechytá, ale za zhlédnutí minimálně pro Linovy fanoušky určitě stojí a nezklame. [75%] (15.10.2022)

Námět svým způsobem není nic světoborného - chlápkovi naruší jeho životní klid nějaký pošuk, a on se s tím musí vyrovnat, to už tu ve francouzské kinematografii bylo kolikrát. A dokonce i s Lino Venturou (a Jacquesem Brelem). Jenže. Tady je za prvé dvojitý twist, a musím přiznat, že ten druhý jsem nečekal a nechal jsem se tentokrát ukolébat a nachytat. A za druhé je to celé takové - samozřejmě je to i svým způsobem od jisté chvíle detektivka, ale přesto - milé. A za třetí je tu Paříž své doby, s jejími bulváry, mosty, Seinou, lidičkami, kavárnami, jídelnami a ano, dýchá z toho ten pařížský odér. Toho kolportéra jsem Venturovi věřil, i to jeho srdce na dlani, a přesto jistou drsnost, a ostatně i to jeho prohlédnutí, kdo celou dobu stál na jeho straně, jen on to blbec celou dobu nechtěl vidět. Nu a oproti tomu ta panička, vyložená andělská mrcha, dokonale zahrané. Musím říct, že mi chvilku trvalo, než jsem se do toho dostal, ten první zvrat v půlce mě zaskočil, ale o to víc jsem pak film docenil jako celek. Na tohle se rád znovu podívám, pro dobrou náladu. (21.12.2023)