Režie:
Václav GajerKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Marie Drahokoupilová, Jan Kačer, Pavel Landovský, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jiřina Jirásková, Jorga Kotrbová, Milena Zahrynowská, Ludmila Vostrčilová (více)Obsahy(1)
Režisér Gajer po dlhej niekoľkoročnej prestávke od svojho posledného filmu sa rozhodol neriskovať a siahol po Škvoreckého predlohe, pre ktorú angažoval osvedčených hercov. No adaptáciou predloha oveľa viac stratila, než získala. V centre príbehu stojí slečna Lenka Stříbrná. Príťažlivá, no trochu zvláštna mladá žena. Telocvikár Vašek je nesmelý a v styku so ženami veľmi neobratný. Požiada preto svojho priateľa, redaktora Karla o pomoc. Skúsený zvodca sa ochotne chopí príležitosti a snaží sa Lenku získať pre seba, no všetky jeho snahy stroskotávajú na jej neústupnosti. Postupne táto komediálne ladená ľúbostná etuda ústi k dráme. Tá vrcholí na redakčnom večierku na Slapskej priehrade, kde sa neočakávane stretávajú všetky postavy príbehu a redaktor Leden konečne pochopí o čo išlo vo flirte slečne Stříbrnej. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Škvoreckého knihu "Lvíče" považuji za jeden z nejlepších autorových textů. Gajerově filmové adaptaci této knihy jsem se dlouhá léta vyhýbal, neb ji předcházela ne zrovna nejlepší pověst. Když konečně zvědavost zvítězila a s filmem jsem již obeznámen, mohu s klidným svědomím prohlásit, že film nedosahuje kvalit své literární předlohy (byť se na scénáři podílel sám Škvorecký). Gajer nebyl žádný extra talentovaný režisér a problém mám i s hereckým obsazením. V hlavních rolích bych si dovedl představit někoho jiného, líbil se mi jen Ilja Prachař a Zdeněk Řehoř (který mi zde mimochodem strašně připomínal Al Pacina). Vadilo mi, že si Kačer za celý film skoro nesundal své tmavé brýle (nevybavuji si jiný film, který by hlavní postava celý odehrála v tmavých brýlích), vadila mi změna názvu (nechápu, proč nemohlo zůstat u názvu "Lvíče", který je v knize dobře vysvětlen), vadilo mi závěrečné nedostatečné vysvětlení minulosti Lenky Stříbrné a motivů jejího chování (kdybych nečetl knihu, z filmu asi nepochopím, jak to přesně všechno bylo), a takto bych mohl ještě dlouho pokračovat... Film je mi naopak sympatický svým osudem - do kin přišel ve stejný rok, kdy vychází "Lvíče" a kdy končila éra relativní tvůrčí svobody před nastupující normalizací. Druhé vydání Lvíčete již cenzura zabavila, stejně jako tento Gajerův film. V lednu 1969 manželé Škvorečtí opouštějí Československo a emigrují do Kanady. A z "Flirtu se slečnou Stříbrnou" se stává na dlouhá léta trezorový film. Závěrečná poznámka: Lvíče jsem měl možnost vidět rovněž v divadelní úpravě v režii Viktorie Čermákové (premiéra 7. 2. 2009 v Divadle Komedie). Jestliže mě film neuspokojil, o divadelní adaptaci to platí dvojnásob. Utvrzuji se tak v názoru, že Lvíče není text, který by šel převést do jiné umělecké firmy, aniž by nedošlo k brutálnímu okleštění původní předlohy, jejíž hlavní půvab je v její neredukovatelné komplexnosti. ()
Ten film není špatný, ale předloha je prostě lepší. Na Kačera i Drahokoupilovou jsem si musel chvilku zvykat, měl jsem ty postavy v hlavě postavené po přečtení jinak. Oči měla ale tahle filmová slečna Stříbrná krásné, jen co je pravda a Kačer je konečně nepříjemně povrchním děvkařem, tak jak ho Škoverecký vytvořil . Jirásková je naproti tomu taková, jakou jsem si ji představoval. Jak řečeno, film není špatný, ale jestli někde v knihovně Lvíče zahlédnete, vyberte si spíš knihu, je skvělá. ()
Kdyby na mě celý film dokázal zapůsobit tak silně jako během dlouhého závěrečného dialogu slečny Stříbrné a redaktora v pokoji, byl bych velice spokojený. Nečekaný tíživý zvrat, znepokojivé dusno a napětí přítomné v obrazu i pomalu plynoucích dialozích hlavních postav, také vše umocňující Fišerova hudba... Ani zbytek tohoto psychologického filmu nebyl úplně k zahození, krásná Marie Drahokoupilová s ledově chladným výrazem má svoje kouzlo, upoutalo mě i pár úvah nad životem jako fraškou nebo tragedií, taky velmi zajímavý výkon Zdeňka Řehoře coby věčně opilého filozofujícího muže z kanceláře. Ale jako celek mě to tolik nedokázalo oslovit, někdy bylo na můj vkus až příliš intelektuální (viz. scény z redaktorské porady) a s výjimkou zmíněného závěru jsem se v tomhle flirtování nejen se slečnou Stříbrnou, ale celkově s filozofií, láskou, smrtí a poezií nedočkal žádného hlubšího emociálního prožitku. Potenciál zde určitě byl a můžu ostatním věřit, že kniha se Škvoreckému povedla mnohem líp, možná si jí časem přečtu. [60%] ()
Jan Kačer a okuliare a Jan Kačer a ženy. Vždy spoľahlivá kombinácia. Dve tretiny stopáže nám predváza pomerne trápne snaženie o dobytie jednej krásnej ženy replikami, aké by sme dnes už nepoužili. Občas ale povie niečo veľmi trefné, ako napríklad že život je ako celok tragédia, ale v jednotlivých okamžikoch sa javí ako fraška. Pokiaľ predlohu nepoznáte, šokuje vás v záverečnej tretine náhla zmena žánru a popravde asi až vtedy film naberie na skutočnej zaujímavosti. ()
"Mužové Severu, vášniví námořnící ztracení v mlhách, hledači polární záře nad slunce krásnější, vy, kdo stále hledáte ideál, vy milujte ženy chladné. Milujte je dobře, neboť je to pořádná a drsná dřina a dostane se vám jednou větších poct u soudu Lásky, který sídlí za modrým nekonečnem." (Charles Baudelaire) ()
Reklama