Nová strašidla

Bohužel pozapomenutý satirický klenot, mezi povídkovými filmy nepřekonaný. Tři průměrnější a sedm brilantních povídek (..."Zase si z nich udělal blbce..."..."...Zavři okno, Jeníčku, lidé jsou zlí, ukradli by nám naše zlato..."..."Vše je v nejlepším pořádku, maminko, váš kufr jsme vzali s sebou..."..."A vidíte, vypadáte mnohem lépe, i krvácet jste přestal..."..."Už se to nese...". A jedna (Beze slov) vymykající se všemu a předbíhající svou nejkrutější (a pro mne možná provždy nejneočekávanější) pointou světové dějiny o desetiletí.... (10.09.2006)

Povídkový film je skvělou satirou lidské společnosti. Všichni tři režiséři nám ukazují, že stačí pár minut, aby nám sdělili to podstatné a není zapotřebí dvouhodinový film na podobná témata. Jedná se o krátké úsměvné povídky, jejichž podtext je ale místy velice krutý ( maminka odvezená do starobince, člověk, který umírá po odmítnutí první pomoci několika nemocnic, teroristický útok na letadlo atd. ). Většina příběhů nám ukazuje sobecký přístup lidí ( důležitější než zavražděný člověk je ovčí sýr, důležitější než zdraví manželky jsou její pěvecké koncerty, které "vynáší" ...). Potěšilo mě herecké obsazení Ornella Muti, Alberto Sordi, Ugo Tognazzi. (06.03.2011)

Některé jsou strašné, jiné docela dobré. Nejvíce se mi líbila Sensa Parole s krásnou Ornellou. Hrozná je Mamička a Jeníček, dost dobrá je První pomoc. Mizerné jsou Pohřební řeč i Příkladný občan, v dabingu exceluje Ilja Prachař v povídkách Pečujte o ni jako o královnu a zejména První pomoc. VIděná verze neobsahuje Pornohvězdu a některé další, zřejmě mám dvdrip z české verze na dvd od LK. (23.08.2014)

Skvělý film, poskládaný z žánrově trochu nesourodých povídek. U některých se divák od plic zasměje, u některých jej snad i trochu zamrazí, ale každopádně mají všechny vysokou úroveň po řemeslné stránce. Vyzdvihl bych zejména povídku s Ugo Tognazzzim jako poněkud mentálně jednodušším chlapíkem a jeho maminkou - "sběratelkou". Ale je jich tam skvělých více. Za vidění stojí vlastně určitě všechny. (19.03.2003)

Nedoceňovaný povídkový klenot pozdního neorealismu se obírá problémy ne sociálního strádání, které ho uvedly ve čtyřicátých letech do života, ale aktuální situací sedmdesátých let. Dílka se v širokém časovém i tematickém záběru dotýkají prakticky všech bolavých míst tehdejší společnosti. Za zmínku stojí úzká vázanost autorů, předních filmových režisérů, na komunistickou symboliku (platí to hned pro úvodní "kněžskou-kardinálskou" povídku naznačující, že fráze není výtvorem naší současnosti, ale její trvání je delší, než si kdo dovede představit a hlavně připustit). Mrazí z hrozeb terorismu, který byl v dobé skutečnosti všudypřítomný. Obdobně vyznívá i asociální "socková" povídka živě připomínající i naše zkušenosti. Spolu s jinými filmy té doby (TERASA, RODINA, ALOZANFÁN) jsme konfrontováni s fukuyamovským "koncem dějin" a nástupem bezhodnotové a bezpříznakové společnosti "destilovaných hodnot" naší současnosti. V případě tohoto nevšedního díla se tak stalo ovšem způsobem, který je vší "bezpříznakovosti" záměrně prost. K potěše nejen tvůrců, ale zejména jejich poučených diváků. (12.09.2007)