As Light as Breath
Obsahy(1)
Třináctiletá Maruška není žádná koule, ale pár kilogramů navíc se na jejím těle najde. A protože na fotografiích sleduje samé krásné modelky a v nejrůznějších tv soutěžích vidí, jak jsou všechny dokonalé, a slyší, že svět potřebuje jen úspěšné a hezké lidi, je komplex na světě. Navíc přichází ve věku, kdy se jí samotné začínají líbit kluci jinak než svými vědomostmi. Je tedy rozhodnuto - musí se stát další misskou z časopisu. Ostatně, má k tomu výtečný vzor - svoji nejlepší kamarádku. Co na tom, že tato již stoupá po strmých schodech těžké anorexie a její další kamarádka je s touto diagnózou již hospitalizována... Marušku čeká první kolo: bulimie. (Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana)
(více)Recenze (70)
téma hodně aktuální,proto bude mít své přívržence...ale tak nějak násilně,neohrabaně nebo jak to vyjádřit,zpracované,a proto bude mít film i hodně odpůrců - přestože má být nejspíš víc,než varováním ....ještě mě napadlo - pokud slečny s problémem příjmu potravy ještě neznají polykání tampónů,je pro ně takový film něco jako Rady ptáka Loskutáka s celkem podrobným návodem jak na to :-( ()
Dokoukáno se sebezapřením.. Na můj vkus moc snových prostřihů, hluchých míst, nesympatických herců, sociálních protipólů, spousta střípků různých osudů.. Nějak to nešlo jako celek dohromady.. Nevím, jestli to měl být umělecký film, osvěta pro teenagery nebo vztyčený varovný prst pro rodiče.. Naprosto režijně i scénáristicky zpackané zajímavé téma.. ()
Film o zvracení, o lásce k jídlu, o šikaně. Prostě nic co musíte vidět. P.S. můžu Enšpígla ujistit, že ani těch zbylých 20 minut navíc nezměnilo nic na tom, že je to pěkná kravina.. ()
Na promítání pro ZŠ ideální. ()
Prijemne prekvapeni! Zajimave a aktualni tema, Olmer po dlouhe dobe ukazal, ze na to porad ma. Holky to zahraly paradne, ale nejvic me bavil Milan Simacek v roli dobrackeho popelare. Kvalitni televizni inscenace. ()
Film pro všechny pubertální kravičky, tlusté i hubené. Válku na ně. Nejdřív totalitu, a pak válku. ()
Zajímalo by mě, proč to má tak nízké hodnocení. V rámci filmové kapacity to není úplné dno. Naopak. Řekla bych, že je to velmi dobře pojatý průser dnešních trendů. Taková malá kulička to skutečně nemá lehké a o to hůř, že jí moderní doba nepomůže. Dejte kameru do obýváku české rodiny a nebude to o moc jiné. Dle mého názoru vzal Vít Olmer veliký problém (a ne jeden) do svých rukou a s prstem vztyčeným ukázal divákům, jak nebezpečné jsou lidské bolesti, které si každý z nás nosí sám v sobě. ()
Takhle fakt ne :((( Taky du blejt ()
Simonko, já už fakt nemůžu XD ()
Nechápu, proč si vcelku zajímavé téma musí ke zpracování vybrat neandrtálec (Z jeho 35filmů mají 70procent a více 4, ano čtyři filmy. Zato v TOP5 nejhorších filmů má hned dvojnásobné zastoupení). Příběh bez příběhu o dvou kamarádkách, které se ve 13 letech chtějí líbit všem těm libovejm frajerům. A tak hubnou i přesto, že ta hezká z nich (opravdu nemyslím tu kouli) je hubená až až. A nejlepším způsobem jak shodit není samozřejmě nezdravý sport, případně jiné pohybové aktivity. Tak přichází na řadu osvědčené zvracení jídla, nejezení ničeho, maximálně snad sem tam nějaký ten tampon. Příběh končí (nekončí, ale režisér ho zde usekl) smrtí hezčí z dvojice dementních holek. Námět dobrej (3*), solidní Marie-Luisa (4*) a hnusná Noemi-Koule(odpad), příběh se v tom těžko hledá (odpad) a závěr by lépe vymyslelo kdejaké 3-leté mongoloidní dítě (odpad). Zprůměrováno a zaokrouhleno vychází jednoznačně ODPAD. ()
Anorexie a bulimie je téma, se kterým se dá hodně dobře pracovat. Filmů zpracovávající tuto problematiku moc není, a proto jsem se „těšila“, co „nového“ přinese „Lehká jako dech“. Ale abych byla upřímná, jsem neskutečně zklamaná. Člověk, který o těchto nemocech žádné přílišné informace nemá, si po zhlédnutí tak maximálně řekne něco o znuděných slepicích, co už roupama neví coby, a tak hladoví. To, co dívky skutečně cítily, ve filmu pořádně popsáno není. Tvůrci nám sice umožnili nahlédnout do dvou odlišných rodin, kde jedna klade na své dítě přehnané nároky, zatímco ta druhá je lehce uhádaná, ale život ani v jedné z těchto rodin nebyl natolik extrémní, že by mladé dívky vyburcoval k těmto sebevražedným sklonům, takže deprese musely byt „doladěny“ nešťastnými láskami a dalšími vlivy, s tím, že všechny tyto spouštěče přejídání/nejedení byly naťuknutyjen velice povrchově, takže málokterý divák hlavní hrdinky dokázal pochopit. To, co celý film fungovalo lehce podprůměrně, bylo v posledních minutách smeteno ze stolu naprosto katastrofálním závěrem, který snad ani pochopit nejde. Jedna slečna umře, druhá se zfetuje a posléze spokojeně zamává svému tatínkovi vylézajícímu z popelářského vozu. Opravdu to dávalo smysl? Ani náhodou! Celkově tento počin hodnotím 1*, výš jít opravdu nemohu. Co se týče hereckých výkonů, tak jediné, co by asi trochu stálo za zmínku, bylo herecké předvádění se Marie-Luisy. Druhá hlavní hrdinka byla silně nesympatická, protivná, nelogicky jednající a neskutečně lezoucí na nervy, takže jediné štěstí, že filmová stopáž byla jen něco málo přes hodinu, jinak by zde bylo nebezpečí, že po svém monitoru něco hodím :) Film byl neskutečně pocitově plytký, neměl spád, strašáky jménem Ana a Mia (anorexie a bulimie) popsal jako nemoci znuděných mladých hus a spíš, než jako varování, působil jako návod pro mladé slečny, které už od teď ví, že polykat tampóny se vyplatí, pokud zmíráte hlady. ()
Vít Olmer natočil pro ČT spíš agitku na téma anorexie než nějaký zajímavý příběh o dvou náctiletých "profesionálních" anorektičkách . Hrozně předvídatelné, depresivní ( až na malý záblesk na závěr ) a v momentech, kdy se ten malý tuček přejídal i nechutné. Dvě hvězdy za dobrý výkon obou hlavních hrdinek. ()
Citlivě natočené co se týče příběhu a vyprávění o nelehkém dospívání. Ale některé záběry kamery jsou mi trochu záhadou a ve výsledku působí rušivě, protože strhávají pozornost jinam než na ústřední dvojici a jejich problémy. Některé vize pak vyznívají poněkud do ztracena, ale jako televizní snímek rozhodně slušný průměr. 60% ()
Na tento film jsem narazil díky náhodě, znám reálně Filipa Bařinu, a tak proč ne se podívat na fim, kde hraje můj kamarád. Film mě mile překvapil. Podle mě, je to jeden z nejlepších českých filmů v současnosti. Noemi Purnochová se pěkně porvala se svou rolí a odvedla vynikajicí herecký výkon v tomto napjatém dramatu. Dávám krásných 80% ()
Filmů o poruchách přijmu potravy moc není, proto jsem ráda, když se někdo rozhodne toto téma zpracovat, jenže většinou to dopadá jako tenhle snímek. Prostě nic moc. Ty snové záběry (nebo co to sakra bylo) spíš připomínaly stav člověka, který požil větší množství drog a moc neokouzlily, spíš jsem měla wtf pocit. Co se mi nelíbí nejvíc je to, co film ukazuje celkově. Pokud by se někdy pouštěl jako výstraha ve školách, ukazuje jak na to, ale už ne jak s tím bojovat, jak z toho ven. Mám obavy, že by film mohl inspirovat dnešní mladé dívky (popřípdě chlapce), kteří touží po štíhlé postavě a protože ve filmu anorexie ani bulimie nevypadaly zas tak zle, nebudou se bát to zkoušet a zahrávat. Chyběla mi tady hloubka. Určitě bych víc ukázala, jak tyhle nemoci člověka zničí, fyzicky i psychicky.... Ale bod za Marii-Luisu Purkrábkovou. ()
Ano, zajímavé téma, ale bohužel se mi zdálo, že ztvárnění něco chybělo. Režisér to mohl pochytit lépe, méně experimentálněji. Prostředí jsou totiž zachycena protichůdně, nepřesvědčivě. A hlavně mi vadily všemožné detaily, občas obecně práce s kamerou. O experimentujících "vizích" nemluvě. Třeba i v závěrečných titulcích bych očekával nějakou statistiku zjištěných dat o hospitalizaci nemocných dětí. ()
Námět je na 5*, mnohem horší už je provedení....ale stejně jsou to pro mě 3* za sympatickou Zrzečku, taťku popeláře a třetí za to, že by to měly vidět všechny mladé holky. Nejvíc mě vadily nic neříkající záběry s naprosto jednoduchým zpracováním. PS. nikdy mě nenapadlo, že někdo může źrát tampony.... ()
Většina českých TV filmů posledních let mi připomíná amatérská dílka natočená nadšencem bez talentu. Především mi vadí, že chování postav a jejich výroky většinou postrádají smysl (v tomhle případě nejde ani tak o hlavní hrdinky, ale spíš o jejich okolí, hlavně rodiče). Opravdu velmi slabý film s povinným poselstvím prodaným hodně nešikovně. Přitom téma je to silné... ()
Blbost. ()
Tento film jsem očekávala se zájmem, jak jej zpracují. Jsem celkem zklamaná. Čekala jsem od toho více, když se na něm podílela Chytrová, která má s PPP osobní zkušenosti. Vyjádřím se v bodech, jak na mě děj působil: ...Přátelství dvou odlišných dívek a jejich rodinné zázemí...: Pravděpodobnost, že by se tyto dvě slečny kamarádily v reálu není příliš vysoká. Ale budiž – mají společné tajemství. Skutečněji by vyznělo ztvárnění, kdy se baculka chce vyrovnat té "nedosažitelné" spolužačce. Jako pozitivní vidím snahu nahlédnout do jejich rodin. Sice se to povedlo jen napůl, ale rozhodně lepší, než nic. Kontrast mezi oběma děvčaty je vykreslen dobře, ne nijak přehnaně. ...Příčiny...: Marie zaháněla svou špatnou psychiku (šikana, občasné dusno doma, nízké sebevědomí) jídlem, resp. záchvatovitým přejídáním a následným zvracením. U Simony šlo o snahu o dokonalost. Tyto záležitosti se celkem vydařily. Anorektičky opravdu většinou pocházejí z rodin, kde je kladen důraz na perfektní budoucnost a nejlepší výkony. Vysoké očekávání rodičů apod. U bulimických pacientů zase převažuje chaotické prostředí, hádky... Pochopitelně je to individuální a nelze je házet do jednoho pytle. Ne vždy je rodina důvodem. Zrovna u té štíhlejší slečny mi přišlo, že jde spíš o ni jako takovou a její cíl nebýt tlustá. Nicméně to obě dělaly kvůli klukovi. ...Vykreslení chorob...: Chápu úsilí o podání „všech“ poruch příjmu potravy. Bylo by však lepší, kdyby natočili jen jednu z nich, která by třeba začala s mentální anorexií a poté „přešla“ na bulimii. Hodně mi tam chyběly souvislosti jako neustále řešení jídla, zkoumání postavy, pocity jako takové (to hlavně). Taktéž průběh hospitalizace. Vůbec se nešlo do hloubky, neboť PPP jsou hlavně nemoci psychického ražení. Viděli jsme akorát sledování modelek, zmínku o projímadlech, anorektika, vyčerpanost, cvičení a lhaní rodičům. Polykání vaty praktikuje málo anorektiček. Tady z toho udělali jednu z hlavních věcí. ...Umělecké záběry a kamera...: Ty se Šárkou se mi nelíbily. Ztvárnění hlavních hrdinek coby dámiček budiž, ale kdyby je vystřihli, nic by se nedělo. Nijak rušivě to na mě nepůsobilo. ...Poselství?...: Varovný snímek? Film dokumentující PPP do hloubky? Vypovídající a ucelený podání? Nikoliv. Nicméně, některé záběry a body se dají považovat za celkem dobré. Chybou je nedotaženost, nespojení souvislostí do celku. Vynechání pocitů obou dívek. Vypisování SMS se emoční sondu vážně nepovažuji. ...Konec...: Anorektická Simča umře. Maruška dostane od „feťáků“ drogu. V psycho stavu zdemoluje byt. Pak ji vidíme, jak si kreslí na posteli ve špitále. Před okno přijede taťka popelář a ona se na něj usměje. Opravdu děs. Netuším, jak někoho může napadnout takové „rozuzlení“. Opravdu debilní. ..Mé hodnocení...: Zvažovala jsme mezi 2 a 3 hvězdami. Filmů (dokumenty jsou něco jiného) je opravdu málo. Všechny jsou podány podobně jako tento, tj.hluchá místa, mělkost apod. Mezi snímky s touto problematikou nevybočuje a dolů ani nahoru, proto jsem se rozhodla pro průměr. ...Dodatek...: Toto téma je hodno zpracování, ale žel, nějak se to produkci a hercům nedaří. Za výjimku považuji „Thin“ od Lauren Greenfield . Sice jsem kvůli své chatrné znalosti AJ rozuměla tak třetinu, ale za zhlédnutí stojí. Co se týče „Lehká jako dech“... Úplná ztráta času to není, ale nedoporučuji jej k podívání. Divák se nedozví nic užitečného. V laikovi navíc může vyvolat dojem, že PPP jsou jen záležitostí z teen rozmaru, hlouposti. Případně, že jsou to debilní kr.vy, když „žerou“ vatu. Vůbec bych jej nepromítala ve školách. () (méně) (více)