Garbage, the City and Death
Režie:
Jan HřebejkHudba:
Ivan AcherHrají:
Gabriela Míčová, Jiří Černý, Martin Finger, Stanislav Majer, Martin Pechlát, Dana Poláková, Anna Polcarová, Štefan Chovanec, Tereza BebarováVOD (1)
Obsahy(1)
Filmový scénář (Der Müll, die Stadt und der Tod) Reinera Wernera Fassbindera, byl předlohou divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka. Z tohoto scénáře a divadelního zpracování vychází film Jana Hřebejka Odpad město smrt. Prostitutka Romi je ve svém povolání málo úspěšná: na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji však její pasák Franz posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Jednou ji osloví spekulant s realitami, který sám sebe nazývá „bohatým Židem“: nepožaduje po ní sexuální služby. Stačí, aby mu vyprávěla, a za to ji doslova královsky odměňuje. Její tak náhlé štěstí s ní však nikdo nesdílí. Kolegyně i její stávající klienti se od ní odvracejí, a stejně tak i Franz, jehož miluje, říká: kšeftování s Židem smrdí. Celý příběh se odehrává v prostředí rozpadajícího se města, při jehož sanování se politici nepokrytě dělí o zisky se spekulanty a lobbisty, to vše pod ochranou policie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (92)
Výborné herecké výkony v čele s Gabrielou Míčovou, skvělá kamera, filmařsky zajímavě využitý prostor Lucerny a pevný režijní tvar. A vůbec pro mne nemá smysl řešit, zda je to víc divadlo nebo film. Na druhé straně si nejsem jist, nakolik tím chtěl Fassbinder něco říci o světě, a nakolik to byla jen provokace. ()
Mrazivá zpráva o stavu společnosti, o moci peněz a snad i o antisemitismu. Tak jsem to vnímal já, ale těch možností tu bude asi víc. Hřebejk tentokrát vykročil úplně mimo svou dosavadní tvorbu a povedlo se. Vedle výborného nasnímání minimálního prostoru se povedl především casting. Gabriela Míčová si zcela poprávu odnesla sošku Zlatého lva, ale mě v paměti zůstanou i Stanislav Majer a Martin Pechlát. Další nedoceněný kus, ačkoliv uznávám, že tohle je určeno spíše užší divácké skupině. 80% ()
Na divadle jsem sice Odpad město smrt neviděl, ale protože mám Fassbindera slušně přečteného, rozumím tomu, že si to chtěl vyřídit s německými měšťáky, establishmentem, který se nikdy za Fassbinderova krátkého života s válečnou minulostí důkladně nerozešel, se všemi konformisty, proti kterým se levičácký bouřlivák vymezoval, když o tom tak přemýšlím, tak ho štvalo kde co a kde kdo. Se znalostí německých dějin chápou asi všichni, proč se objevil ve hře velký Žid, a s povědomím o Fassbinderově sexuální orientaci pochopíte, proč jeho postavy mají tak komplikovanou sexualitu. Přenesením hry do českého prostředí se ale tenhle kontext ztrácí a zbyde těžkopádná snaha o velké umění. Zásadní problém mám i s Gabrielou Míčovou. Její prostitutka Romi, aspoň jak ji chápu, měla být uprostřed těch sobeckých zrůdiček, jedinou lidskou bytostí, která se nechá ostatními zneužívat, a člověk k ní měl cítit přinejmenším soucit. Míčová, netuším, jestli je to jejím herectvím, nebo na mě tak působí její osobnost, mi ale přijde stejně odpudivá, resp. nesympatická, jako celý zbytek té podivné sešlosti. Celkový dojem: 25 %. ()
Naprostá lahůdka, jen nevím, zda napsat filmová či divadelní. Neviděl jsem předlohu, což je v mém případě vždy velké plus, neboť k filmovým adaptacím divadelních děl jsem nesmírně kritický a téměř nikdy nejsem spokojený. Hřebejkův počin ale považuji za jakousi poctu, vyjádření obdivu a respektu práce Dušana Pařízka a jeho ansámblu. První obrovské plus je špičkový scénař plný úderných vět a krásných i smutných myšlenek. Druhé plus excelentní výkony sehrané herecké party, jíž vévodí Gabriela Míčová. Třetí plus celkové vykreslení atmosféry, měl jsem pocit, že jsem přímo vtažen do děje, do doby. Jsem nadmíru spokojený. A připojuji se k věčnému a opakovanému spílání pražským radním, že dopustili, aby tak výjimečný soubor zanikl. Dejvické divadlo tak v Praze ztratilo jediného relevantního konkurenta. ()
Viděno na festivalu Finále 2013. Musím říci, že nesleduji novinky a nezajímám se předem o tvůrcích filmů. Většinou jen tak nějak vlezu do sálu a pozoruji. Nutno podotknout, že mě přepadla mírná nervozita a panika, když jsem v předfilmové delegaci viděl Hřebejka. Zůstal jsem, nechtěl jsem se v danou chvíli a čas připojit k popíjejícím filozofům a jejich výkladům o axiomech. A dostal jsem to, co od filmových děl očekávám. Zážitek a prožitek. V míře vrchovaté a formě velmi blízké mému srdci. Samozřejmě se může spekulovat o tom, kdo tomuto sympatickému projektu pomohl ve svém vynikajícím provedení. Jestli dílu vtiskl výraznější tvář scénář mého oblíbeného německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera, či divadelní adaptace Dušana Davida Pařízka, nebo herci divadla Komedie, kteří tyto role měli prožité už tolikrát. Ale nic z toho nemění na faktu, že jde o velmi výrazný umělecký počin. Kulisa paláce Lucerna byla zvolena velmi vhodně a dokonale zapadá do atmosféry filmu. Monology a dialogy vynikají svou inteligentní přesností. Slova létají, nebo jen tak proplouvají. Trefují se, i míjejí svůj cíl. Buší, zurčí, navazují na sebe se samozřejmou lehkostí, bzučí, štěkají, bodají, stékají, jsou ozvěnou nevyřčených vět i skutečností lidského společenství. Jejich síla odhaluje lidská nitra, psychiku jednotlivců, zakořeněný strach, tápání, bezvýchodnost, prodejnost, úplatnost, životní i společenskou vykořeněnost. Marná je snaha o hledání štěstí, vlastní identity, normálnosti. Při neznalosti cesty, či směru se do bahna marnosti, zkaženosti a dekadence zapadá hlouběji a hlouběji. Herci excelují: nešťastná prostitutka Romi (Gabriela Míčová), bohatý Žid (Martin Finger), pasák Franz (Stanislav Majer), transvestita Müler (Martin Pechát), paní Mülerová upoutaná na invalidní vozík (Dana Poláková). A Židův poskok Oskar (Jiří Černý), pro mě nejlepší herecký výkon ve filmu. Slova, marné hledání, dekadence, strach. Strach z okolí, ze skutečností, z představ, ze sebe samotného. A můj osobní chtíč po prožitku byl ukojen. Alespoň na malou chvilku. Alespoň na okamžik. ()
Reklama