Zimní spáči

Atypická záležitosť... Už úvod je rozpačitý. Pri čakaní, kedy začnú čriepky mozaiky do seba konečne zapadať, by bežnému divákovi vyšlo sako z módy. Ešte atypickejší je záver, ale načo prezrádzať. Nech si každý sám dôjde k svojmu trpkému koncu a nech si ho každý sám sebe vyloží. Vzťah medzi Marcom a Rebeccou je jeden z najpovrchnejších, aké som na plátne videla. To neznamená, že je zle zobrazený alebo zahratý. Takéto sú proste vzťahy. A nielen s inštruktorom lyžovania. (15.01.2017)

Malé městečko uprostřed krásných hor, kde se neustále sype sníh a vše je nádherně bílé, čisté. Zelená Laura, černý René, červená Rebecca, modrý Marco a k nim hnědý Theo. Jejich osudy se navzájem propletou a zpečetí je tragická autonehoda. Snímek se bez diskuze může pyšnit třemi věcmi, tou první je velice zajímavý a poutavý příběh, tou druhou je působivá a takříkajíc pohlcující atmosféra a tou třetí je dokonale zvolená hudba. Bylo mi potěšením, děkuji. (09.05.2017)

Tom Tykwer ma vždy vedel vtiahnuť do deja. Navyše jeho snímky sú zahalené takou zvláštnou podmanivou atmosférou. V tomto prípade tu máme jedno mestečko s lyžiarskym strediskom a v ňom osudový prepletenec niekoľkých ľudí, ktorí sa nevedomky ovplyvňujú viac, ako by si mysleli. Skladačka o jednom nešťastí a hlúpej náhode, ktorá vás prinúti popremýšľať a všímať si aj rôzne detailíky, ktoré spolu utvárajú dej. Môžem len odporučiť. 85/100 (15.03.2017)

Zimní spáči je jako krásná holka, o které se vám ani nesnilo a přesto se vám ji povedlo sbalit. Jde s vámi k vám, jste oba ve velice dobré náladě a vše vypadá jako splněný sen, protože ta holka má vkus a umí se vyjadřovat, dokonce k tomu hraje i vhodná náladotvorná hudba... jenže pak, když má přijít vyvrcholení, vám narve prst do prdele. Může se vám to líbit, ale je to nefér a zvrhlé. Prostě se to nedělá. A tak říkám: STOP PRSTŮM DO PRDELE! (14.02.2008)

TOM TYKWER, ZIMNÍ SPÁČI (1997) ________ Zasáhne prozřetelnost? Co nemá být vidět, po tom se slehne zem? Zemře „ďábel“, protože se to má? Jste-li přesvědčení skeptici (oxymoron)? Možná vám při tomhle filmu něco párkrát uětědří políček. ____ Létající kamera si prohlíží neosobní zimní horské scenérie. Později na sebe nezřídka vezme příznačnou roli oka, co zeshora „do všeho vidí“. Ze svého pohledu ukazuje, spojuje, přivádí k sobě, svazuje. Až tatáž kamera pro změnu začne kroužit kolem hlavy – bude to proto, že vidí i dovnitř té hlavy. Barvy tu hoří, tečou, rvou se spolu i hladí, hádají se, uráží se a užívají si blízostí žádaných těl – žijou si vlastním životem, prolínají se s postavami, prosakují skrze ně. I když je to možná jen divnej pocit. ____ Film, ve kterém nikdy nemůžete vědět, co vše, krom žhavého popela, vyhasíná, když hasne cigareta. Francouzskou autorku nestejnojmenné literární předlohy (a spoluautorku scénáře) A.F. Pyszoru inspiroval jistý Shakespearův sonet o lidské vášni, jež sebe samu stravuje. Sonet jsem si přečetl. Novelu nesehnal. ____ Dovětek: V baru, setkání po mnoha letech: Hele, než se rozpijeme, pak bych na to zapomněl, viděl jsem takovej film. Německej. Dostalo mě to do kolen. ... Jen se to tak mihlo před pár lety na "dvojce"... A slehla se po tom zem... Sháněl jsem ho trpělivě celý tři roky... A myslel jsem, že by se ti (sahám pod stolem pro doslova vymodlenou DVD placku do batohu...)... Od půllitru se ozve: Ty kecáš, že máš pro mě Zimní spáče...!? (13.08.2008)