Der Stand der Dinge
O Estado das Coisas
El estado de las cosas
L'Etat des choses
The State of Things
Stav vecí
Režie:
Wim WendersScénář:
Wim WendersHrají:
Isabelle Weingarten, Camilla More, Patrick Bauchau, Samuel Fuller, Allen Garfield, Roger Corman, Robert Kramer, Geoffrey Carey, Viva, Rebecca Pauly (více)Obsahy(2)
Filmové zamyslenie nad zmyslom života a umenia, ocenené Zlatým levom na MFF v Benátkach, je príbehom štábu, nakrúcajúceho v Portugalsku katastrofický vedecko-fantastický film. Ten je remakeom béčkovej snímky z päťdesiatych rokov o skupinke ľudí, ktorí prežijú atómovú katastrofu. Po čase sa však nakrúcanie musí prerušiť, lebo sa minul materiál, a producent filmu odletel do USA. Vtedy sa prejaví, že herci, izolovaní v osamelom hoteli, sa začínajú čoraz viac stotožňovať so svojimi postavami. Film okrem iného vypovedá aj o rozdieloch medzi spôsobom nakrúcania v Európe a v Hollywoode. Nemecký režisér Wim Wenders tak reaguje i na svoju americkú skúsenosť - nakrúcanie filmu Hammett, ktoré bolo tok isto niekoľko krát prerušené z rôznych dôvodov. Zaujímavosťou je, že na soundtracku k filmu sa podieľal aj Jim Jarmusch, budúca veľká hviezda americkej nezávislej kinematografie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
V tomhle filmu zazní věta něco ve smyslu "film bez děje nenatočíš", nejspíš to byl klíč k tomuto snímku, který opravdu žádný děj nemá. Cesty do Ameriky pro zajištění filmového materiálu, na kterou jsem se těšil nejvíc, se dočkáme až v poslední půlhodině, ta mi ovšem nepřišla o nic víc zajímavější než zbytek filmu, kde se vedou jen bezúčelný kecy o ničem a akorát se tam pořád jedná kdo kde je, nebo kdo komu chybí. Nejhorší film WW, který jsem doposavad viděl. ()
Existenciální trýznění, uvozené formálně zpestřující i zneklidňující introdukcí. Wendersovsky poučenými a bohatými filmovými prostředky oživovaná mozaika povětšinou patologických lidských vztahů, životní cesta-necesta, čekání na Gordona (kterému se ovšem z vyhřátého LA nějak nechce). Potěšitelné používání hudby od atmosférického napětí přes individuálně charakterizační funkci až po formální syntézu, filmové ztvárnění přelomu mezi analogovou a digitální érou, vizuální kompozice a kontrasty přírodních a technických motivů, vrcholné využití počasí pro atmosféru filmu, začlenění architektury, využití nám tolik blízké technicistní pustoty a plíživé destrukce (v podobě 70.let), portugalské pobřeží, rozkoš pro fanoušky formální stavby. A navíc polemika s dobovou diskuzí o přiběhovosti filmů, lidská reflexe procesu filmové produkce, netriviální umělecká reflexe analytické polarity evropské a americké kinematografie. O jednoduchý divácký film ani o film pro opakované shlédnutí nejde, ale k závěru hezky graduje a předjímá Wenderse budoucího. 3-4* ()
Když člověk byť jen koutkem oka zahlédl popis děje, úhybný žánrový manévr v úvodu ho nepřekvapí, a tím pádem by se mohl zdát zbytečný, kdyby v dalších částech filmu nehrály tak důležitou roli návraty chemicky synťákového sci-fi motivu, upomínajícího na prvotní pocit neskutečna (kdepak ztotožňování izolovaných herců se svými postavami!). To je myslím hodně prima trik, podobně jako závěrečné odbočení do gangsterky. Kromě žánrových tanečků je tu i několik různých jazyků, několik různých dějových linek a spousta střípků různých obsahů nebo jejich zdání, do úst více postav rozhozené drobné útržky čehosi, co by mohla být zajímavá přednáška o světle, výtvarných uměních (nejen tom filmovém) a vidění světa vůbec, krátké citové výjevy, celé se to různě překrývá a přesypává přes sebe jako v krasohledu a je to upředené natolik umně, že i když nemám formalistické exhibice moc v lásce, stejně jako filmy o filmování, do tohohle Wendersova kaleidoskopu mě po trochu příliš přímočarém V běhu času už zase hodně bavilo koukat. ()
Těžce nezáživný a nudný film bez "příběhu", jehož jediným plusem je vizuální stránka (černobílá mu sluší - dobré nasvícení scén - a kamera je povedená, díky častým dlouhým statickým záběrům si má divák čas všechno prohlédnout...) a jakási sebereflexe filmařů a jejich krušných chvil (ono když by točili podobné filmy, těch krušných chvil s producenty by měli mnohem a mnohem víc). Chápu význam tohoto snímku pro Novou vlnu, ale tohle dle mého názoru rozhodně není správná cesta, po níž by kinematografie měla jít. Film pro film, který se tváří být něčím víc, než je, plný pseudofilozofických úvah a řečí. ()
Film se rozpadá do 3 částí. První z nich tvoří film ve filmu, ocitneme se v béčkovém sci-fi inspirované filmem Allana Dwana. V další části sledujeme filmový štáb, který sci-fi natáčí na opuštěném portugalském pobřeží a uprostřed natáčení zůstal bez peněz a producenta. Zvláštní je, že ačkoli se jedná o natáčení béčkového filmu, samotný štáb působí velmi "artově" - filosofuje o životě i o filmu způsobem, který ve spojení s výrobou laciného béčka působí nevěrohodně. Poslední část, tvořená hledáním peněz a producenta filmu v Hollywoodu končí dramatickou scénou, která svou umělostí popírá předchozí téměř dokumentární realismus. "Umělé a příliš vymyšlené" prohlásil kdysi Sam Sheperd, když mu Wenders ukázal první verzi scénáře Paříž, Texas. Mám dojem, že těmito slovy by se dala charakterizovat víceméně celá Wendersova tvorba. ()
Zajímavý film o brutalitě filmového průmyslu a o rozdílu mezi evropskou a americkou filmovou kulturou. První "evropská" část filmu představuje osazenstvo jednoho nedodělaného filmu, jejich myšlenky, jejich vztahy. Následuje "americká" pasáž filmu, kde divák může sledovat zajímavou akci plnou nečekaných zvratů, která však postrádá jedinou myšlenku. Základ každého filmu je příběh, dozvídáme se od amerického producenta, stejně jako dům musí mít zdi. Evropský režisér mu oponuje: k čemu zdi, prostor mezi postavami to celé unese. A Wim Wenders nám to tímto i jinými svými filmy geniálním způsobem dokazuje. ()
Wendersovo 8 1/2. ()
Nuž neviem, ale ak by aj Wendersovi došli pri natačaní tohto filmu financie, ako došli tomu béčkovému režisérovi z filmu, a nedotočil ho, nič takého hrozného by sa zasa nestalo. ()
Toto sa mi celkom páčilo, film je rozdelený do troch častí s pomerne rozdielným prostredím. Hej, je to kritika smotánky, ale aj naivity "umeleckého" videnia sveta, ktoré tiež môže zabíjať. ()
Wendersove 8 1/2. Fellini nevedel čo točiť a Wenders zasa na to nemal financie. Čo je ale zaujímave je že obaja protagonisti (režiséri) v týchto filmoch natáčali Sci-fi, a Wenders nám aj kúsok ukázal. Niesom na B-čkové sci-fi ale na A-čkové drámy, a presne to my Wenders dodal. Možno by som skrátil prvú polovicu (po odchod kameramana do baru) ale inak skvelá štúdia európskej a americkej filmárčiny po Wenderosvsku. ()
Vynucená přestávka během natáčení v Lisabonu poodhaluje jednotlivé členů štábu. Zajímavá kamera tvořící obrazy jako pozadí pro Wendersovo filozofování. ()
Velmi zajímavý film, který mě svým obsahem dostal, jak kritikou, sebekritikou, stinné stránky filmového průmyslu. Film po vyskytnutí problému s natáčení, pak sleduje drobné všednodenní příhody a problémy, které jeho hrdinové prožívají. Především se orientuje na problematickou spolupráci mezi umělci. ()
1. Wim Wenders by potřeboval nekompromisního střihače. 2. Film měl velice slabý scénář, díky němuž je film neukoukatelný. 3. Znám lepší filmy s použitím sebereflexivity. 4. Nemám jediný důvod, proč se na Stav věcí dívat znovu. ()
State of Things v podstate pripomína ostatné Wendersove filmy – sú tu opäť detské postavy (s príbehom o tom, ako si deti vyberajú rodičov); jazda v starom aute alebo v električke; pesničky, ktoré ma vždy potešia (del-byzanteens, Joe Ely) a záverečné dialógy končiace tentokrát trpkým Hollywood, Hollywood. – ale je zasa o niečom úplne inom. Každý záber by som si zavesila na stenu ako veľkú fotografiu (bežanie pri pobreží, fotky rozsypané po zemi pri rozbitom okne). Life is in colour, but black and white is more realistic (opäť kontrast s farbou ako v Der Himmer über Berlin). A bol tu počítač! ()
Tento snímek patří u mě k nejslabším Wendersovým filmům. Možná jsem neměl na něj při sledování to správné rozpoložení. 45%, 6.4.11. ()
Po rokoch som si to to zase pozrel a stále je to super. Aj keď vidím iný stav vecí ako kedysi na výške. Toto si na autopilota nepozriete. ()
K některým filmům se tvůrce musí protrpět. A divák vlastně taky... Wenders, poprvé v Lisabonu (ale nejen tam), předkládá své úvahy o strázních německého filmaře v Hollywoodu. Sám sebe staví na konec řady, jíž "čelaří" Murnau, Lang... ()
Toto je Wenders, na ktorého som zvyknutý a ktorého mám rád. Zlatá éra 80-tých rokov bola jeho vrcholným obdobím. ()