3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Inu, správný Rakušan pěstuje ve svém sklepě nějakou dívku nebo incestní rodinu, a síla tohoto výroku podporuje, až snad národní hrdost místních slova, že tato dvojice je jedna z nejslavnějších Rakušanů. Wolfgang si zde tvořil svou malou princeznu, která byla spíše drzá a divím se, že na ní měl Wolfgang nervy. A jak si svou květinku připravoval na soulož, můžeme vidět strasti obou stran. Ze začátku byl strýček Píček hodný, četl pohádky, obstarával jídlo. Později přes mnohé rebelie měl Natashu spíše za věc, která mu patří. Nahrazovala myčku, pračku, nafukovací pannu. A o tom film je, nehledejte žádné pikantnosti, i herecké obsazení je... poněkud slabší, prostě opocená čela a stud v očích. Děj také byl méně výrazný, sondáž do mysli penisu Wofganga se nekonala, prostě pár momentů z jejího únosu. (28.11.2016)

Mě tak moc ovlivňuje to téma a jak je silný, že jsem celou dobu byl naprosto v tranzu z toho jak jí psychologicky i fyzicky týral a co všechna ona vydržela, takže vlastně filmu ani nedokážu nic vytknout, protože mě to téma tak hluboko zasáhne, že všechno okolní jde stranou. Tenhle případ si dobře pamatuju, když Natasha utekla bylo mi asi 8-9 let a byl jsem z toho strašně v šoku, když to bylo v televizi. Rozhodně to nebyl nejlepší film, jaký jsem viděl, ale je opravdu silný a herecké výkony velmi dobré. Nejvíc se mi líbila asi mladší verze Natashy. (16.07.2015)

No, tak na to, že tohle natočili němčouři, tak je to celkem slušná podívaná...Mrazivý příběh, který od začátku víme jak skončí, ale i tak mě udržel po celou dobu v pozornosti. Jediný, co mi přišlo fakt ujetý, tak ten únosce vypadá jako Neckář za mlada :o). Takže sem celou dobu čučel na vypjatý scény a do toho sem se v duchu smál. No jen si představ, Václav Neckář v roli únosce :o). Co teda zírám, tak že ve skutečnosti si Nataša ten barák koupila a teď v něm žije. Asi si fakt vybudovala "pevné pouto" k Neckymu :o). Tak jako tak je tohle jeden z mále příběhů s toudle tématikou. Natočený je to dost reálně, takže nevidím to jinak než kvalitní 4 *. A na závěr si dáme písničku - Mýdlový princ :o)) (16.06.2015)

,,PUSTÍŠ MĚ?“ … ,,A PROČ BYCH TO DĚLAL, KDYŽ JSEM TI PŘIPRAVIL TAKOVÝ KRÁSNÝ POKOJ“.… /// Je 3.3.1998 a Natascha si to šlape do školy. Je smutná, protože … prostě sledujeme, jak to začalo, pak kdo je ,,ON“, do toho pár vzpomínek, atd., atd. Že by to bylo veselý pokoukáníčko, to asi nečekáte (Fuj! Ty se do toho nepočítáš! Tady už může bejt registrovanej každej…). Jak říká Dr. Vogel: ,,Psychopati nejsou chybou přírody. Jsou darem. Třeba tenhle Wolfgang. Pěstuje si od malička svoji princeznu, páč správnej chlap si (zřejmě) nevezme cizí nevychovanou holku. Těžko se vcítit do toho, co musela v těch okamžicích, který jen ten film přibližuje doopravdy cejtit, ale tím jak to na mě celý působilo – TOHLE NENÍ FILM, TOHLE JE SKUTEČNOST! (skoro, kurva, skoro!) Kolik tomu dát? Lidi nesnášej magory (ty skutečný, Dextere buď v klídku…) a milujou šťastný konce. A když to filmově srovnám s tímhle skutečným masakrem(?), je ten zážitek tak nějak realistickej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 2.) Chtěl(a) bych mít matku, otce, babičku (no tak jo, dědu taky…) v jedný osobě. 3.) Zajímá mě, jak maká rakouskej kutil ,,Tim“. 4.) Thx za titule ,,majo0007“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (28.09.2013)

Byla obyčejným děvčetem, ale vzápětí se o ní dozvědělo celé Rakousko. O osm let později pak celý svět. Tehdy se jí totiž podařilo uprchnout ze zajetí elektrotechnika Wolfganga Priklopila. Ze zajetí plného temnoty, samoty, depresí a každodenního strachu. Režisérka Sherry Horman diváka zrovna nešetří. Od utrpení neodklání kameru. Únosce dívku trýzní samotou a pohrůžkami, léta ji nechává hladovět, bije ji a znásilňuje. Výsledek se nevyhýbá nahotě i scénám znásilnění, je chladný, odtažitý. Klaustrofobní atmosféře pomáhá i kamera ostříleného Michaela Ballhause (Gangy New Yorku, Mafiáni, Spáči), stejně jako zvuková stopa. Netuším, jak moc se Kampusch na výsledku skutečně podílela (údajně si vyhradila právo na zásahy do scénáře, v knize se přitom rozhodla ty nejintimnější detaily vynechat), hřebíček na hlavičku přesto úplně „dokonale“ neudeří. Když už se hrabat v podobných šílenostech lidského zla, raději doporučím alarmující drama Michael. To byla teprve ta „pravá“ soustředěná hra s nefér pravidly.. (02.07.2014)