Králova zahradnice

Překvapení. Čekala jsem plytkou romantickou novelu. Obrazem uchvacující film, dobře jsem se v něm zabydlela. Jako by byly chaos i skálopevná jistota tématem každého záběru, a v jejich zdánlivě nahodilé struktuře a smiřitelně nerozlučné soudržnosti klopýtáme po schodech do nebe, v němž krásné a duch jedno jest: věčné přátelství šťavnaté hlíny, dotyky známých knih, vůně malířských barev a kříd, síla i lehkost smysluplných rozhovorů, které se zabývají čím jiným než všedním dnem, šrámy a skvrny na cihlové kožené zástěře, provlhlé repasované trámy v záhonech, roky opečovávané oblečení nebo nedbalé účesy hodné plně prožitého dne. Obrazově neobvykle vstřícný film. Výjimečný je i tím, že je to film dospělý. Dialogy nad všedními věcmi lidskými jsou prodchnuty zkušeností, která v počátcích bortí jakoukoli možnou proměnu díla v lascivní román z červené knihovny, do níž bez jakýchkoli pochybností stále patří. Podtržením tohoto pozoruhodného rozměru, kvůli kterému si díla skutečně vážím, je oduševnělá, reálná dospělost Kate Winslet, ale i dalších filmových postav a herců. Prostá a hluboká zároveň, samozřejmá i jistá, právě tak jako zkušenost druhé půlky lidského života. Zkušenost člověka, který přijde o dítě, který netrpí iluzemi a mladickým narcismem, zná cenu strachu i vůle, život je pro něj prostředkem i cílem, nepřikrášlenou všedností i darem. Důraz na krásné, nepokryté vrásky Kate Winslet ve filmu (na rozdíl od trailerů) hloubku tohoto prožitku umocňuje – pohled i vrásky jsou svědkem. Svým způsobem je to film o lidství, jaké by mohlo být, kdybychom před ním neutíkali do nereálných, náhradních světů. A jistě také nepochybný zážitek pro každého milovníka zahrady i půdy. Casting je excelentní ve všech, i drobnějších rolích. Pikantním doplnkěm je, že tragicky zesnulou dceru hlavní postavy ztělesňuje skutečná dcera Kate Winslet. (08.07.2015)

Co to jako mělo být? Těšila jsem se na to asi dva roky a tedy - jsem zklamaná...Ten příběh byl o ní? Nebo o něm? Nebo o králi? Nebo o Versailles? Já sama ani nevim, zdali tam bylo nějaké to hlavní jiné téma - nebo spíše, na koho to bylo více zaměřené mimo květeny...Takové neurčité a všechno tam bylo tímpádem jako rozkouskované a nepřišlo mi to vlastně ani jako film...ani jako dokument...ale ani jako určitý celek...Vím, že to zní zmatečně, ale přesně to, mám teď po shlédnutí v hlavě....Winslet super :) Alan Super :) Ale prostě JAKO CO TO SAKRA BYLO? Mám hodně rozporuplné pocity - i přesto - dívat se na to dalo - při scéně s dcerkou, kdy běžela za kočárem - tak to jsem měla husinu po celém těle, ale to byl jediný hodně silný moment z filmu a jinak - asi to zapnu tak za 5 let znovu a uvidim.... (17.09.2015)

Takový klasický pomalu vyprávěný příběh ženy s kostlivcem ve skříni, jež je na svou dobu podnikavá a potká chlapa z vyšší vrstvy od fochu, co to domácí zázemí taky nemá nejrůžovější. Do toho se napasuje pomalu mluvící Rickman z před i zpoza kamery, štěstí se projednou usměje a král se nechá zase dále obskakovat za šplouchání mořských muší svými poddanými. Neměl jsem s tím žádný problém, ačkoliv je patrno, že pro přespolního Oscara si s tímhle Britové tentokráte nesáhnou. Takové neurazí-nenadchne. (26.07.2015)

Asi že Vatel... tak určitě, leda pro vegany, i ty filmové. Veškerá decentnost obrazu i hudby vane do prázdna i přes slušivé kostýmy a zajímavé herecké obsazení... možná, kdyby mělo co hrát, či přesněji - oč hrát, jistě ne o romantickou zápletku prostou jakékoliv vášně, o diletantskou intriku z nenávisti nebo jen o prosté divácké ztotožnění se s postavami, dobou, záměry... A k tomu již klasická sebemrskačská mantra, těžký individualismus a plky o hrdinčině nezávislosti... v době Ludvíka XIV.! Jako by nestačilo prostě říct, že se musí uživit. Takže se mi k hodnocení nabízí zdrchaná zahradnice, fešný, leč unylý zahradník, to celé přitažlivost nula, nepředvedly se dokonce ani trvalky a z grand finále mi rozhodně čelist nepoklesla. Ale vůbec nejhůře si vedl autor veganského Vatelu sám... jako by už na nás hovořil z onoho světa, ač měl ještě nějaký čas před sebou. (08.10.2017)

I kdybych odhlédl od své přezíravosti k podobným kostýmním spektáklům, nemohl bych o tomto filmu napsat nic pozitivního. Snad vše, co jsem o něm četl v materiálech od Bontofilmu, mi přišlo nemístné, skoro až vylhané - logline slibuje úplně jiný film, než ve skutečnosti zhlédnete. Původně jsem se například domníval, že postava Sabine De Barra bude muset o zakázku u dvora tvrdě bojovat a že bude mít za úkol vytvořit kompletní zahradu kolem Versailles, ale v reálu jí to skoro spadne do klína a za úkol má nakonec vytvořit pouze Lasturový háj (Bosquet des Rocailles, pro film zhotovena replika originálu, který stojí dodnes), který je v celém komplexu obřích palácových zahrad (800 ha) jen malou částí, vymyká se však z přísné formálnosti celých zahrad a představuje malý kousek chaosu (odtud původní titul filmu "A Little Chaos"). Samotná postava Sabine De Barra je fiktivní a film se od historických reálií odchyluje i dalších ohledech, neuškodí tedy mít to při jeho sledování na vědomí. Dějová linka milostného sbližování Andrého a Sabine mě nebavila, ačkoli je ve filmu zcela dominantní, a vše ostatní je tam spíše jen do počtu, jako nezbytné atributy podobných historických filmů z této éry, takže pochopitelně nemůžou chybět slibované intriky apod. Film sice skutečně obsahuje většinu z avizovaných motivů, jejich zpracování mi ale přišlo strašně povrchní - člověk se o toho postavách dozví asi tolik, jako o dobovém zahradnictví, tedy skoro nic. Rád bych třeba napsal, že u mě Rickman coby Ludvík XIV. vyvolával záchvaty smíchu, ale popravdě mi zástupně za něj bylo spíše jen trapně (on sám o své roli pronesl: "...Když hrajete Ludvíka XIV., nemusíte se moc hýbat a ve tváři máte ten samý výraz, jako když něco režírujete."). Z celého filmu je znát, že tvůrci zápasili s velmi napjatým rozpočtem, kvůli němuž se mj. nenatáčelo v originálních lokacích ve Francii, ale v Anglii (což mi připomíná, že mi mimochodem strašně trhal uši rozpor mezi tím, že děj je zasazen do Francie 17. stol. a všechny postavy mají francouzská jména, ale ztělesňují je britští herci, kteří mluví anglicky - osobně zkrátka zastávám asi trapný názor, že by se ve filmu mělo mluvit jazykem země, ve které se děj odehrává). Ve výsledku nemám za sebe problém napsat, že na nudnější novinářské projekci jsem dlouho nebyl. K uzoufání nudný, nenápaditý a strašlivě zbytečný film, který mě dokonale otrávil. Jednu hvězdu za výbornou práci kostýmní výtvarnice Joan Bergin, která procestovala celý svět, aby sehnala autentické prvky (například hedvábí měla z Itálie) a které se podařilo u obou hlavních hrdinů prostřednictvím kostýmů vyjádřit rozdíly jejich povah. (23.03.2015)