Fízlové, hajzlové

Nevím, jak to vysvětlit. Slova mi šla do uší, ale nedostala se k procesoru. Smrděl jsem potkany i rybinou, marně hledal mezi retardy zasazenými do reálného světa vypointovaný humor a olizován pekelnými plameny jsem osmdesát minut vyhlížel ráj. Záměr, nebo neschopnost? No Reason historky z útvaru Los Angeles Police Dements mi přišly stejně svojsky podhuštěné, jako Dupieuxova pneumatika, co odmítala umřít na skládce. Třetí hvězda je za hudbu, která připomíná pohled na přejetou kočku, z níž vytékají vnitřnosti a střeva. Odpudivý zážitek, ale nemůžete jej dostat z hlavy.. (14.06.2016)

Jestli to dr.horrible nazval antikomedií, tak já tomu říkám rovnou antifilm, nihilismus ve svý ryzí podobě, aneb natočili jsme si film, kde si (ne)děláme prdel z cajtů (protože už každý malý děcko ví, že EjSíEjBí), je nám úplně ukradený, co na tenhle film bude kdo říkat, vlastně je nám jedno úplně všechno, protože i když se snažíte sebevíc, stejně se vždycky najde nějakej arcidick, co vám to vomlátí o ksicht. A ani to nemusí být fízl. Jinak nejlepší na celým tomhle... filmu je, jak jinak, sám God of Fuck, Marilyn Manson, jehož retardovanej teenager posouvá herectví do novýho kosmíru, che. A já teď nevím, co s tím, že se mi něco takhle weird zatraceně líbilo... (27.09.2014)

Hodně nadneseně Policejní akademie alá Dupieux. Za mě asi nejslabší Dupieuxův film co jsem od něho zatím viděl. Což ale vůbec neznamená, že je špatnej. Lepší 3hvězdy. Jsou tu určitý spojitosti s Dupieuxovým filmem Wrong(2012). PS. Kdyby do toho někdo šel čistě jen kvůli MM tak ten se tu všeho všudy ukáže na 2minuty. (05.06.2023)

Absurdní krimi svérázného režiséra a hudebníka Quentina Dupieuxe (Mr. Oizo), v němž oni "fízlové" si dělají, co chtějí, nebo spíše dělají, co dělat nemají (dealerství drog v mrtvých potkanech, svlékání žen apod.). Dobré scény s vypilovanými gagy (viz např. scénu "ukaž kozy") sráží jiné, velmi trapné. Wrong Cops tedy nemají šanci, díky všeobecné nevyrovnanosti a nesoudržnosti, vystrčit růžky z průměru. (28.08.2014)

Wrong cops na prvý pohľad vyzerá, ako presne ten typ filmu, ktorý si nepustím ani omylom, ale Quentin Dupieux je zaujímavý človek a tak len kvôli nemu som tomuto filmu predsa len skúsil dať šancu a urobil som dobre. O nejakej plnohodnotnej zápletke sa tu úplne hovoriť nedá, cítiť z toho nízky rozpočet a ten humor je skutočne skôr taký jednoduchší a vulgárnejší, ale práve to netradičné režisérovo prevedenie z toho robí pomerne originálnu a nadštandardnú zábavu. Prakticky všetky postavy, možno až na jednu, dve výnimky sú úplne nesympatické a pôsobia až tak slizko úchylne, takže fandiť sa im dá len s určitou dávkou sebazaprenia, ale aj tak mi táto partička svojou rozmanitosťou sadla, vzťahy medzi nimi fungujú a bavil som sa na nich, pričom poteší aj pár známych tvárí, či už Ray Wise alebo Eric Robets, ktorí ale majú len minimum priestoru, no hlavne Marilyn Manson, ktorého som tu takmer ani nespoznal. A rozhodne veľkým plusom je samotná hudba a spôsob, akou slúži filmu, keďže tu sa nejedná len o jednotlivé skladby z priebehu filmu, ktoré sú ale inak tiež slušné a filmu to dodáva netradičný štýl, ale aj plnia úlohu v deji, postavy ich sami hodnotia, alebo dokonca aj rovno tvoria. Humor sám o sebe by nebol práve najvtipnejší, ale práve pri tomto prevedení mi aj tento jednoduchší štýl sadol a miestami som sa bavil výborne. A po stránke réžie a technickej stránky som mimoriadne spokojný, síce rozpočet určite nebol najväčší a aj tie lokácie a vizuál sú skôr také lacnejšie, ale vynahradzuje to všetko ostatné, či už netradičné uhly kamery, celková bizardnosť a neopakovateľná atmosféra. Takže Quentin Dupieux ma ani v najmenšom nesklamal, aj z takejto témy urobil nezabudnuteľnú záležitosť a som zvedavý na jeho ďalšiu tvorbu. 75% (21.02.2016)