Wo hu cang long 2: Qing ming bao jian
臥虎藏龍：青冥寶劍
Crouching Tiger, Hidden Dragon: Sword of Destiny
Režie:
Woo-ping YuenScénář:
John FuscoKamera:
Newton Thomas SigelHudba:
Šigeru UmebajašiHrají:
Donnie Yen, Michelle Yeoh, Harry Shum Jr., Jason Scott Lee, Roger Yuan, Eugenia Yuan, Juju Chan, Chris Pang, Veronica Ngo, Yoson An, Natasha Liu Bordizzo (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Yu Shu Lien se po dlouhé době vrací do domu rodiny Tche, aby zde vzdala poctu muži, který ji vychoval. Na dům však zaútočí Hades Taj, aby se zmocnil meče Zelený osud, který zde opatrují. Yu Shu Lien svolá na pomoc bojovníky Železné cesty, aby společně meč bránili. Mezi nimi přichází i Mlčící Vlk. Yu Shu Lien se tak musí utkat nejen s bojovníky Hades Taje, ale i se svými city. (Tamten)
(více)Recenze (66)
5/10 ()
Ping nejspíše zamrznul v 90. letech, co se týče vizuálu a bohužel i co se týše choreografie. Vše je takové nijaké a dost dobře nechápu, jak se Pingovi povedlo ukecat Yena, aby v tomto braku učinkoval. ()
Nečekaně dobré béčko. Samozřejmě oproti jedničce to nemá ten velkofilmový look, ale i tak to patří k těm lepším čínským kungfárnám. Nechybí zde pěkné Číňanky, krásné scenérie přírody a všechno to dobré a romantické, co umí Číňani natlačit do svých historických megapecek. Jen to prostě divák nesmí moc poronávat s geniální jedničkou. ()
OK - Donnie Yen, Michel Yeoh atd. ale proč tu je tolik CGI blbostí, sakra! Tygr a drak je WUXIA série - není to čistě FANTASY. Co se stalo? Udělali z toho Fantasy a Wuxia se vytratilo, mohlo to mít obrovský potenciál, mohlo to jít ve šlépějích původního filmu, který byl wuxia a byl úžasný, ale ne! Vemem pár známých herců, choreografii, počítače a máme hotovo! Bože!!!! Je to tuctovka dnešní doby, dokonce podprůměr, chybí tomu hloubka a poezie prvního filmu. Bohužel. ()
Původní Tygr a drak mi chvílemi připadl dost nepřehledný, a tímhle neduhem Meč osudu netrpí. // Děj plyne svižně a přitom poeticky, což ovšem neubírá vítr z plachet skvěle choreograficky koncipovaným soubojům. CGI mi nevadí, dráty taky ne, pokud je nevidím, půvabné plachtění po střechách do legendy prostě patří. Osudové lásky jsou snesitelné, protože se odehrávají na bojišti mezi bojovníky a bojovnicemi, jen jako letmé teskné chvíle okouzlující svou prostotou a neokázalostí. Příběh má svou hloubku s téměř shakespearovskou zápletkou, vizuál dokonalý, hudba tak působivá, že jsem si jí i já všimla a netradičně kvůli ní dokoukala titulky bez přeskakování až do konce. Etos, povinnost, čest, to jsou jistě věci, za které má význam bojovat. Líbilo se mi to, a to tak, že hodně. ()