Im Reich des silbernen Löwen
El ataque de los kurdos
Attack of the Kurds
V ríši strieborného leva
Fury of the Sabers
Režie:
Franz Josef GottliebKamera:
Francisco MarínHudba:
Raimund RosenbergerHrají:
Lex Barker, Marie Versini, Ralf Wolter, Sieghardt Rupp, Đorđe Nenadović, Gustavo Rojo, Anne-Marie Blanc, Charles Fawcett, Gloria Cámara, Fernando Sancho (více)Obsahy(1)
Kara ben Nemsí a jeho přátelé jsou hosty chaldejského vůdce Kadira Beje, jehož dceru Ingdžu zachránili během předchozího společného dobrodružství. Mezitím se obávaný lupič Abu Seif se svou bandou chtějí zmocnit nejstarších chaldejských pokladů, které v jeskyních hory Nejdir střeží kněží vedení Marou Durimeh, Ingdžinou babičkou. Jakmile se zpráva o plánech gaunerů donese ke Karovi, vyráží v doprovodu věrného Halefa Omara, udatného Ahmeda el Cordy a Ingdži na cestu varovat ochránce pokladu. Abu Seif je ovšem lstivý a proradný a sám je navede do pasti. A navíc ještě spojil síly s Karovým nedávným protivníkem, jenž přežil svou zdánlivou smrt, a nyní přísahá pomstu... Vyprávění V říši stříbrného lva volně navazuje na předchozí snímek Divokým Kurdistánem a oba filmy vznikaly současně. Navzdory názvu nemá film nic společného se stejnojmenným románem Karla Maye, ale představuje volnou adaptaci dalších motivů obsažených v knize "Divokým Kurdistánem". Tento ryze komerční tah producenta Artura Braunera může být pro příznivce Mayových románů obzvláště matoucí. Knižní série "V Říši stříbrného lva", přesněji řečeno její stejnojmenná třetí část, se vyznačuje ztrátou romantické naivity a naopak oplývá duchovními a filosofickými motivy, k čemuž autora vedly zkušenosti z jeho první reálné výpravy za hranice Evropy, do Orientu, kterou podnikl v závěru své literární kariéry během let 1899 a 1900. Film s tímto názvem naopak představuje typicky idealistickou dobrodružku s až superhrdinskými figurami.
Jelikož dobrodružství Kary ben Nemsího vyžadovala pouštní exteriéry, probíhalo natáčení ve Španělsku v provincii Almería, kde se rozprostírá impozantní Tabernaská poušť. Výrobu filmů provázela řada personálních konfliktů. Vedle nespokojenosti režiséra Franze Josefa Gottlieba a handrkování se se španělskou koprodukční společností Balcazar byl nejvíce sledován spor s Lexem Barkerem, který se dožadoval navýšení honoráře, protože nebyl předem informován, že výsledkem natáčení mají být dva filmy. Diváky pochopitelně čeká shledání s hrdiny z předchozího snímku, které ztvárnili Lex Barker, Ralf Wolter a Marie Versiniová, známí svými rolemi již z mayovek odehrávajících se na Divokém západě. Stejně tak se vracejí i představitelé komediálních partů Dieter Borsche a Chris Howland. Jediné, co se stran výroby a distribuce snímku změnilo oproti Divokým Kurdistánem, byla distribuční společnost. Producent Artur Brauner uzavřel smlouvu s mladou firmou Nora, která se týkala jiného projektu na motivy Karla Maye, z něhož ale sešlo. Aby dodržel podepsanou smlouvu, nabídl Brauner firmě distribuci již hotového snímku.
(Česká televize)
Recenze (69)
[Příběh těsně navazuje na předešlý film Divokým Kurdistánem (1965).] Kadir Bej pořádá slavnost, kterou přeruší posel se znepokojivou zprávou. Abú Sajf se chystá přepadnout Marah Durimeh v Nejdiru a ukrást chaldejský poklad. Kara ben Nemsí se s malou skupinou vydává ihned na cestu, aby tomu zabránil... Opět zde nechybí anglický lord David Lindsay (Dieter Borsche) a jeho sluha Archie (Chris Howland), kteří tentokrát stráví většinu času v zajetí. ()
Rozhodně slabší než Divokým Kurdistánem a bohužel viditelně šité dvěma horkými jehlami najednou. Příběh sice dává smysl, ale jeho postavy rozhodně ne. Jak zlikvidovat vůdkyni křesťanské sekty? Nemusím nic vymýšlet, stačí utíkat před Karou ben Nemsí a hle, sama se mi před puškou objeví. Dvojice Archie - Lindsay nedosahuje takové vtipnosti jako v Divokým Kurdistánem, ale má pár světlých okamžiků, především hašení a příprava pasti ve stanu. Závěrečnou bitku na lanovce, která je kaskadérsky docela vděčná, dost ničí detaily na bijce, ve kterých se někam ztratil rudý fez. ()
I když téměř každou scénu podporuje skvostný hudební motiv, k vyššímu levelu to zkrátka nestačí. Tyhle Mayovky jsou jak Baťovy cvičky. A když pokaždé držím palce záporákům, není něco v pořádku. A v každém podobném filmu se objeví nějaká přemoudřelá postava až hanba, tady Mara Durimena (škoda, že skapala až na konci). S postupem času se směju i všem bojovým scénám, které dnes působí neuvěřitelně amatérsky, to máte tak - párkrát se vystřelí a je po boji, hlavní záporák vždycky někam uteče a tam ho zmasakruje buď superstar s X-factorem v jednom Kara ben Nemsi, nebo jinej nechutnej klaďas (Ahmed bla bla). Přesto je to vcelku zábavné, tedy - svým způsobem. ()
Opět geniální pokračování cest Kari ben Nemsiho po Dálném Východě...tentokráte stojí ve filmovém pokračování proti proradnému Machredži z Mosulu, který přežil pád do strže a dál vraždí a okrádá bezmocné lidi a přitom se spojí s brutálním řezníkem Abú Seifem, získá opět pozornost Pádišáha a je znovu uveden do velení malého voj.pluku, zlo však končí jako ve všech Mayových filmech potrestáno a nejinak je tomu i tady...závěrečný souboj na lanovce je roztomilý..! ()
Tohle už nějak není ono, možná i proto, že to prostředí už tak nějak bylo využito v předchozích filmech, stejně jako byl vyčerpán příběh, který se zde odehrával. Kara je pořád zajímavou postavou, ale mám pocit, že i díky tomuhle filmu se jednou z ikon celé mayovské série stal hlavně Ralf Wolter, který prostě byl vždy zábavný. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (12)
- Snímek se natáčel souběžně s filmem Divokým Kurdistánem (1965) ve dnech 15.03.-19.07.1965. (hippyman)
- Když na Karu ben Nemsího (Lex Barker) střílí Padišáhovi (Fernando Sancho) vojáci, barva jeho koně se neustále mění ze světle hnědé na bílou. (Marek06)
- Datum premiéry filmu bylo dlouho záhadou. V literatuře můžeme najít tři termíny - 28. prosince 1965, dále 31. prosince 1965 a nakonec 18. února 1966. Snímek byl skutečně promítán v mnoha kinech Německa dne 18.2. 1966, do té doby se žádné představení nekonalo - tedy až na jednu výjimku: 31.12. 1965 běžel film v kině City v Brémách. Důvodem byla smlouva uzavřená mezi Braunerem a půjčovnou filmů Nora, v níž stálo, že film musí mít premiéru nejpozději do konce prosince 1965. Přítomní diváci ani netušili, že se zúčastnili světové premiéry filmu. (hippyman)
Reklama