Hledá se prezident

Tragikomedie s tím nejsmutnějším koncem a spíše než ryzí dokument hlavně celovečerní rekapitulace rok starých událostí. Pár zajímavých pohledů do zákulisí se zde rozhodně najde (Fischerova scénka s nespokojeným dobrovolníkem), ale jinak se jedná po většinu času o dokument, který svého potenciálu využívá bohužel jen z poloviny a ukazuje hlavně všechno, co už z televize moc dobře známe. V některých situacích je totiž až bolestivě vidět, že Kudrna zde hrál pozici pouhého pozorovatele, nerýpe a nedostává se tak v jistých situacích na dřeň. Navíc tvůrci až příliš počítají s tím, že divák celou tu mediální masáž moc dobře zná, a tak o některých důležitých událostech (Okamurovo odstoupení) vůbec neinformuje. Za pár let tak bude dokument svoji hodnotu paradoxně spíše ztrácet, než aby na ní více nabýval. 50% (11.01.2014)

V našich poměrech nadprůměrný časosběrný dokument zachycuje, zdá se, to skutečně nejpodstatnější z historicky první přímé prezidentské volby. Žádný z kandidátů tu není jen černobílý; střídá lepší momenty s těmi, u kterých by nejraději nebyl. Přesné zachycení Schwarzenbergova politováníhodného výroku o Edvardu Benešovi jako válečném zločinci de facto by kdekoliv jinde než u nás znamenalo předčasný konec politické dráhy. Na věci nemění nic ani to, že výrok byl řečen s vioditelnou bezelstností muže neznalého blíže věci (zdvořile řečeno). Lidsky na mne nejvíce zapůsobila Taťána Fischerová. Celkově: pod drobnohledem všetečné a nanejvýš všímavé kamery se většina kandidátů jevila podstatně lépe než ti, kdo tuto volbu umožnili nebo ti, kteří o ní psali. Ty nebo ony excesy, které nejde přehlédnout, nepřesahují to, co známe z vlastní zkušenosti z našeho okolí např. z komunálních samospráv. Je jen potěšitelné, že i když se autoři dokumentu netajili svými sympatiemi, dokázali odolat levnému pokušení průzračných preferencí svých favoritů a nikde nepřekročit meze nepodjaté novinářské profesionality. Těch 90 minut, po které dokument sledujete, se rozhodně nenudíte. A v ledasčems si doplníte své znalosti. (25.03.2013)

Za mě určitě ano! I když to byla teda hodně silná káva (má druhá polovička tedy odcházela při titulcích se slovy cituji: "Prvně se jdu vyblejt a pak můžeme jít." :-) Což vypovídá a mnohém. Někteří pláčou nad neobjektivitou snímku. Nevím, nemůžu si pomoct, ale osobně si myslím, že to není neobjektivita. To se prostě dotyční kandidáti znemožnili sami. A že pan vítězný kandidát se umí znemožnit přímo královsky, o tom jsme se všichni přesvědčili nedlouho po volbách, když málem tančil šavlový tanec nad korunovačními klenoty! Ale výpovědní hodnota o celé té mašinérii je určitě vysoká. Například záběry Jany Bobošíkové s jejím BoboBusem a s potencionálními voliči u podpisových archů...Ve výsledku mi té ženské bylo i líto. (06.09.2013)

Dokumentární počin Tomáše Kudrny byl opěvován ze všech stran a popravdě i já jsem se na pohled do zákulisí první přímé volby českého prezidenta těšil, nicméně výsledek moje očekávání nenaplnil a dostavil se pouze tuctový dokument s materiálem, který byl tisíckrát odvysílaný v televizním zpravodajství. Upřímně řečeno tento kousek nepřináší nic nového a už vůbec ne nic revolučního jak by se na první pohled mohlo zdát. Navíc se vyváženě nevěnuje všem zúčastněným kandidátům, ale pouze panu Zemanovi, Fischerovi a Karlu Schwarzenbergovi. Ostatní kandidáti jsou rádi, že v celém dokumentu pronesou dvě věty a na seznámení s jejich profilem či zákulisím můžete rovnou zapomenout. V podstatě nemohu pochválit ani pohled do zákulisí zmíněných tří pánů, jelikož jsou vybrány zbytečné scény, které bohužel pramálo vypovídají o charakterech dotyčných kandidátů a to, že je Zeman vtipný hulvát a Schwarzenberg spící mumlal divák, patrně věděl už před tímto dokumentem. Na druhou stranu musím tvůrce pochválit, že se snažil do snímku zakomponovat názory obyčejných občanů a nabízí asi nejucelenější pohled na tuto významnou událost v historii samostatné České republiky. Moje hodnocení 55% (28.02.2014)

Ten film není špatný, je to zákulisní pohled na první přímou volbu prezidenta v naší kotlině, ale přiznám se, z toho, jací ti kandidáti jsou, jaká je to hra, jak se mezi sebou perou "diplomaticky" se mi dělá blbě. Politika je prostě jen přenesení dětských bitev do dospělého světa s tím, že ani v tomhle českém případě tu nikdo neumírá, ale je to ubohé, smutné a trapné. (27.07.2017)