Dagon

Paul s Barbarou a ještě dvěma kamarády si vyjedou na širé moře, aby si trochu odpočinuli od nepřetržité práce. Ale v mlze s lodí narazí na skálu, a tak musí Paul s Barbarou hledat pomoc v přímořském městečku. Ale už od prvních okamžiků město působí podivným dojmem - vypadá velmi opuštěně. Jakmile ale Paul narazí na některé z místních, asi by radši byl, aby město opuštěné bylo - z vyprávění starého Ezequiela se dozvídá, že před mnoha lety zde lidé zavrhli boha, a začali uctívat podmořského netvora Dagona, který žízní po lidské krvi ... Na jedné straně z filmu určitě dýchá atmosféra, jako z málokterého jiného. Když Paul poprvé prochází opuštěnýma a špinavýma uličkama města, chvilkama jsem přestával dýchat. Ale pak na veřejnost vyskočí místní obyvatelé, a nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo brečet. Více než strašidelní jsou rybolidi docela směšní - zvlášť když se snaží Paula dohonit, tak jsem se mohl smíchy umlátit (s jejich typem chůze by jim asi utekla moje babička). Konec filmu, který měl být asi šokující mne však nijak nepřekvapil. Myslím že H.P. Lovecrafta stíhá stejné prokletí jako Stephena Kinga - filmové nebe ani pro jednoho z nich asi nebude ... (25.01.2004)

Spojení Yuzna - Gordon zkrátka fungovalo (i když úplně nejraději mám asi Ze záhrobí). Jediné, co mi tentokrát vadilo (a dříve zřejmě ne), bylo chování a jednání Ezry Goddena v roli Paula. Po většinu času se choval jako Harold Lloyd... Jinak skvělé městečko, ponuré, kde stále prší, zmutované obyvatelstvo a v moři bůh, co patří k Prastarým. Nechybí stahování z kůže, střeva ven i utržené ruce. Velmi se mi líbila maskérská práce na Paulovi v závěru filmu. Macarena Gómezová uhrančivá, jako by byla z jiného světa... viděno 3x a hodnocení nechávám stejné. (04.08.2016)

Předem upozorňuji, že Howarda Philipse Lovecrafta považuji za nejatmosféričtějšího spisovatele horrorů ( Barkera zase v umění imaginace ). U nikoho jiného se mi nestalo, že při příchodu mátinky do pokoje, kde jsem si četl "V horách šílenství" jsem zařval jako tur. To samé o 10 minut později, když vešla do koupelny, kde jsem si čistil chrup. Měla mě za debila, co řvu, když čtu "nějaký nesmysly". O 15 let později kouknu na Dagona a ... Fragmenty Lovecrafta tam jsou, ALE je jich tak málo, že dokoukám, jen kvůli své ženě, kterou jsem po půl roce přemluvil ke společnému sledování. A ani jednou se nelekla. Atmosféra s hodně malým a. Herci průměrní. Velmi dobří byli pouze obyvatelé Imbrocy. A závěrečná rada - k Lovecraftovi notebook rozhodně nepatří. (22.08.2009)

Natrefit na zfilmovaný klenot z pera Lovecrafta (nebo na motivy jeho díla) je jak honba za hledáním zapomenutého pokladu. Je třeba dosti filtrovat a myslím, že jich nenapočítáte víc jak prstů na jedné ruce. Bohužel i mezi těmito jsou kousky, které nesednou vůbec každému. Takže bych řekl, že na kulervoucí počin se stále čeká. Třeba to bude konečně Guillermo del Toro, který plánované zfilmování knihy V horách šílenství dotáhne do mňamkózního výsledku. A jak si stojí Dagon? Názvem, příběhem a různými prvky vychází z více Lovecraftových povídek - především ze Stínu nad Innsmouthem. Možná podle zdejšího rozporuplného hodnocení tušíte, že se jedná o subjektivní záležitost. Bohužel je pravda, že zpracování, animace a herci jsou místy dost na facku a dojem z filmu sráží až hanba. Béčkovost z toho smrdí na sto honů přesně jak rybí obyvatelstvo, které hlavní hrdiny ustavičně pronásleduje. To se dalo trochu čekat, protože je pod režií podepsaný Stuart Gordon, jehož filmy jsou v béčkovém duchu dost laděny. A když se k tomu produkčně přidá sám Brian Yuzna, tak máte béčko jak z praku. Jen pro ty co nemají tušáka, tak je tohle duo spojené například s "béčky" jako Re-Animator a Ze záhrobí, které stojí pro Lovecraftového fandu za pozornost. Gordon si taky střihnul jednu epizodu ze seriálu Mistři hrůzy, kde také zpracoval Lovecraftovu povídku Dreams in the Witch-House. Dost už ale vytahování filmografie a zpět k Dagonu. Jak jsem zmínil, kámen úrazu bude pro většinu provedení a podání. Nemůžu si pomoct, ale já se dobře bavil a navíc atmosféra strachu z permanentního pronásledování byla parádní. Rybo-lidi nebo jak ty šourající patvary nazvat, byli poměrně odporného a děsivého vzezření. To samé fantasmagoricky laděný příběh s legendou o rybím bohu Dagonovi a postupném šílení místního obyvatelstva mě učaroval. Trošku tedy nadhodnotím, protože jsem se i přes ty vizuální kazy dokázal přenést a film mi nedal do konce vydechnout. Iä! Iä! (30.08.2018)

Možná jsem dlouho neviděl žádný horor, možná se Gordon trefil do mého vkusu, ale tohle mi sedlo. Brýlatý antihrdina se vydává na luxusní jachtě s přítelkyní a dvojicí přátel na plavbu, ale brzy skončí v bohem zapomenuté rybářské vesničce plné prapodivných obyvatel, pro které se stává lovnou zvěří. Hlavní postava se chová jako normální člověk, který je zahnán do kouta a bojuje čím umí, ale nedělá žádný nesmysly, ošuntělé a omlácené městečko je perfektní kulisa příběhu, podivné zrůdy který vlastně celý film pořádně nevidíme skvělí protivníci. Triky mě jako fandovi 80. let vůbec nevadili, stejně jako že jsem se lekl asi jen jednou a toho gore tam taky moc nebylo. Důležitý je, že to byl originální horor se zajímavým nadpřirozeným zlem, který byl slušně napínavý a ve finále i hodně brutální. A pointa jakkoliv překvapivá zpětně dává i smysl. Čili ano, Gordon mě opět nezklamal. (13.12.2011)