Unaveni sluncem

Tento film si mě získal už před léty. Nejvíc mě na něm baví ten brutální kontrast líné letní idyly s krutou realitou stalinských čistek, dokonalá atmosféra a tři vynikající herecké výkony v podání Olega Meňšikova, Nikity Michalkova a Naděždy Michalkovy. Už jsem několikrát psal o tom, jaký mám vztah k dětem ve filmech, ale Naďa v roli Nadi podala opravdu výborný výkon a nedbám na to, že jí mohutně podporoval tatínek/ spoluherec/ režisér/ scénárista. (26.02.2018)

Jestli ze sebe dostanu nějaké slovní hodnocení, pak to bude až po druhém shlédnutí. Filmový čas plynul takovým uvolněným způsobem, že jsem po hodině usnul. Zrovna to bylo ve chvíli, kdy jsem ještě netušil, o čem ten film vlastně je. Když jsem se druhý den dodíval, nevěnoval jsem pozornost na patřičných místech, tak jsem se potom divil, cože se to všechno mezitím stalo. Tímto NEkomentářem chci říct, že film se docela vleče, ale jakmile pochopíte, o čem ten film vypráví, získá i ta první polovina filmu na síle. Což u mě znamená, že si ho někdy musím dát ještě jednou. (02.09.2006)

Višně v sadu zrají a voní, kromě sester by se našla i jedna roztomilá dcerka a kolem koupaliště bude určitě poletovat racek. Jenže potom se místo strýčka Váni dostaví strýček Míťa a začne to mít grády. Z gramofonu zazní falešné tóny, idylka začne mít trhliny a ta jizva na zápěstí paní domu také nevypadá jako pokojná vzpomínka na dávnou lásku, ale aktéři tohoto křížence absurdního dramatu s tragédií dál ze všech sil rozdávají úsměvy, vyhřívají se na slunci tušíce, že brzy to s jejich místem na slunci začne vypadat bledě, konzumují čaj a blinčiky s klikvovou zavařeninou a usilovně předstírají, že se nic neděje. Bohužel se děje rok 1936 a jedna ze Stalinových velkých čistek - a v Kobově mrazivém stínu pohasne slunce zář, rozpoutá se peklo a Bůh si zakryje tvář. S nevinnou písní malé Nadi se nevinnost odporoučí rovnou do pekel spolu s každým, koho toho osudného léta na jedné vzdálené dače unavilo slunce. (29.09.2007)

Prenádherný príbeh o moci a bezmocnosti, plný poetických obrazov, symboliky a špičkových hereckých výkonov. Postavy sa môžu pri plytšom pohľade zdať prvoplánovo čiernobiele, ale nie je to tak. Počas filmu, ktorého úvodné scény (tanky na poli) vyzerajú ako propagandistická oslava „Muža“ s rozumom, srdcom aj medailami na správnom mieste, postupne odhaľujete vášne, hriechy a tajomstvá jednotlivých postáv, aby bukolická idylka podobne pozvoľna, ako plynie horúci deň, vyústila do osudového dejového zvratu a skončila kataklizmou. Tento film má však v sebe toľko rôznych rovín, že sa dá len veľmi ťažko zhrnúť alebo opísať na niekoľkých riadkoch. Je ako cibuľa - pomaly odlupujete jednotlivé vrstvy, aby ste až v jeho jadre pocítili celistvosť, naplnenie a definitívnosť reality minulej, súčasnej i budúcej. Keď Michalkovovi otvoríte svoje srdce, uvidíte, že jeho filmy nie sú len triviálnymi dojákmi a koľko ľudských vášní v rôznych podobách vám za dve hodiny predvedie. (19.05.2005)

Fantazie....Po delší době opět film z ruské provenience, který mi srazil čelist dolů. Film jsem viděl na ČT2 bez přípravy na co vlastně koukám. Od páté hvězdičky mne odradila jen Ruská uřvaná ubrebentěnost, kterou zkrátka nemám rád, ale která je pro Ruské filmy tak příznačná. Každopádně pozdní léto na dače v režiji Nikity Michalkova si oskara plným právem zasloužilo. A z Michalkovy maličné dcerky jsem byl skutečně paf. Obdivoval jsem ten filmový vztah, připadal mi nad rámec hereckých možností děvčátka. Až pak jsem se dozvěděl, že otcem malé Naděždy je sám pan režisér a hlavní hrdina...Ze zprvu pro mne zajímavé až lehce exotické komedie (tanky v obilí) se film pozvolna začal měnit v hodně drsné drama (scéna při fotbale s míčem v lesíku). To už jsem začal tušit špatný konec. Ze závěru na mne padl nesmírný smutek. Smutek za tu prosluněnou dobu, která odešla jako to pozdní léto. Smutek za všechny, které semlel stalinismus s komunismem..... Jsem velmi zvědavý na druhý díl - Odpor. (20.07.2011)