poster

Angelika

  • Francie

    Angélique

  • Slovensko

    Angelika

Dobrodružný / Romantický

Francie / Belgie / Česko / Rakousko, 2013, 113 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Torgal
    **

    Totálne zbytočný remake, nakoľko Angelika je len jedna a to Michele Mercier. Je to rovnako idiotský nápad ako keby chceli znovu natočiť Winnetoua (na čom sa už mimochodom pracuje). Neznáma Nora Amezeder sa s rolou popasovala veľmi dobre, problém je skôr v jej hereckom partnerovi. Gerard Lanvin je pre ňu jednoducho pristarý a ich milostná scéna tak vyvoláva dosť zmiešané pocity. Technicky potom film pôsobí dojmom drahej televíznej inscenácie a je aj približne tak zábavný a napínavý. 4+/10(16.9.2016)

  • sallyann
    *

    Série filmů s Angelikou ze 60. let je již kultovní záležitost pro naše babicky, maminky a přiznejme si, že i pro některé z nás. I Škopková by mohla vyprávět! Ovšem to, co s tím teď udělali Frantíci,to by jeden brečel! Předně nechápu, proč dali do kin film s dabingem - Vašek Vydra? Za druhé Nicolas vypadal jako Angeličin, táta, Jofrey jako její děda! Není divu, když ho hrál herec ve věku 62 let! Za treti slavna scena s osmatavanim sochy byla nahrazena necim podradnym. Za ctvrte jsem chvilemi mela pocit, ze koukam na pornofilm - bohuzel nahy byl i Peyrac. Za pate hral tam Jirka Pomeje, ktereho predabovali. Nejlepsi tedy byly zabery na Pernstejn a bratranec Philippe de Plessis-Bellieres, jehoz potencial se snad rozvine ve 2. dile.(9.3.2014)

  • Jeanne
    ****

    Na hranici mezi portrétem člověka a portrétem doby osciluje film, jehož spojující linií je vývoj mladé ženy 17. století, která se bouří proti svému osudu bezmocné dívky. Stejně výrazná jsou témata touhy po uplatňování moci, náboženského fanatismu a lidské hlouposti. Nová verze Angeliky usiluje o opravdovější znázornění příběhu, než předchozí zfilmování první knihy o Angelice, které hýřilo barvami a módou šedesátých let 20. století. V tomto filmu se skutečně najdou místa srovnatelná se zdařilými příbuznými z roku 2000, která autenticky obživovala historické události – konktrétně Král tančí (obdobné scény okolo umírajícího Mazarina a královy pochybnosti v souvislosti s frondou) nebo Vatel (Angelika v rudých šatech scházející ze schodů připomíná trápící se Mme de Montausier apod.). Na druhou stranu byste marně hledali alespoň jednu bolestí či touhou naplněnou scénu, jaké skýtá třeba Králova alej (1996) o Králi Slunce a markýze de Maintenon nebo upřímný pohled na skutečné postavy z masa a kostí (nikoli z pohádek a školních učebnic) jako byla scéna Ludvíka XIV. souložícího na živou Lullyho hudbu v Král tančí (2000). Za účelem výstižného ztvárnění příběhu trojice autorů (režírující Ariel Zeitoun, zkušený scenárista Philippe Blasband a dcera autorky Angeliky Nadia Golon) připravila scénář, který pro diváka události zjednodušuje tak, aby se neztratil v politicky mocenských zápletkách množství postav, jinak vystupujících ve třech prvních knihách nového vydání. Napsané dialogy postav bohužel neodrážejí ani ladění knih, ani předchozí výtvory Philippa Blasbanda, jako byla Nathalie (2003) nebo Pornografický vztah (1999). Osudový vztah lásky hraběte de Peyrac a Angeliky při veškeré snaze není uvěřitelný, je založen jakoby na rozumu a spojenectví dvou rebelů, kteří se odlišují od průměrných lidí své doby. Na druhou stranu, jejich podobnost, která v knižní sérii nejvíce vyplyne až v kanadské části, je z filmu dobře zřejmá. Příjemná ponurost interiérů společně s některými vhodně ztvárněnými vedlejšími postavami dělají příběh přesně tím, čím má být – okouzlujícím a přece reálným pohledem do druhé poloviny 17. století (např. atmosféra rozhovoru Plessis-Bellièra na terase u grand canalu, Angeličin pokoj s využitím zlatého rámování zrcadel nebo scény v dole). Ve filmu však taky probleskne pár momentů, které tuto atmosféru zásadně naruší (např. hned první scéna s Nicolasem u zalesněné zříceniny, která nedodává věrohodnost zeleni francouzského Poitou apod.). Zatímco se autoři dobře vyrovnali s využitím kombinace českých a rakouských interiérů a několika velmi krátkých leteckých záběrů na autentické lokace, troskotají na zhmotnění bohatství toulouského panství. Scénář sice několikrát připomíná, že hrabě de Peyrac, v tuto chvíli inspirovaný Fouquetovým osudem, se pokusil být bohatší, než král, avšak obraz ukazuje především chudou venkovskou šlechtu. Není naplněno očekávání osvícených a romanticky založených pánů a dam, kteří se zabývají trubadúrskou poezií. Celý pohled na film a mnohem více.(6.3.2014)

  • xxmartinxx
    *

    Proti původní filmové Angelice nic nemám. V mnohém ji shledávám roztomilou a hezky dobovou (vůči době vzniku, ne době děje). Nová Angelika je ale nechutný slepenec násilně huštěných motivů, přemíry postav a neexistence motivací hrdinů. Filmu chybí základní charisma a náznak věrohodnosti na jakékoliv úrovni. A emoce jsou na nule, což je nejhorší.(19.2.2014)

  • Kakho-oto
    **

    Ten film nemá žádné kouzlo a taky se dějově přespříliš podobá filmu Angelika - markýza andělů, který má navíc kouzlo a také větší filmařské kvality. Nedivím se, že avizovaný druhý díl ještě není natočen a zřejmě už ani nebude. Výprava, kostýmy, skvělá šermířská scéna a poměrně atraktivní Nora Arnezeder - to jsou klady filmu. 40 % a ani o píď více (jedno shlédnutí stačí)(29.1.2017)

  • - Scénář snímku vznikal ve spolupráci Nadiou Goloubinoff, dcerou autorky románu Anne Goolon. (M.B)

  • - Natáčení filmu začalo 17. září 2012 na zámku Schloss Hof v Dolním Rakousku. Herci i kompars se sjeli na hrad v dopoledních hodinách a natáčelo se až do pozdních nočních hodin. Počasí bylo ideální, ani příliš teplé, ani chladné. Fotografování na placu nebylo vůbec povoleno, mohli se fotit pouze komparsisté. Kolem dokola neustále pobíhali maskéři a kontrolovali, zda je všechno v pořádku. Ve chvílích volna a v pracovních záběrech měla Nora Arnezeder na hlavě síťku, aby jí účes neponičil vítr nebo drobná smítka poletující ve vzduchu. Dialogy se natáčely ve francouzštině a angličtině. Druhý den se začalo natáčet při západu slunce a pokračovalo se až do čtvrté hodiny ranní. Všichni zúčastnění byli poučeni o tom, že detaily o natáčené scéně nesmí nikomu prozradit a také fotografování bylo přísně zakázáno. Na zámku Schloss Hof se filmaři zdrželi do pátku 21. září, v dalším týdnu pak využili prostory bývalého loveckého zámku Eckartsau, kde se mimo jiné natáčela svatba Angeliky (Nora Arnezeder) a Joffreye (Gérard Lanvin). Několik scén vznikalo také na hradě Kreuzenstein. Od 27. září do 5. října 2012 probíhalo natáčení na hradě Rosenburg. Tímto dnem také definitivně skončilo natáčení v Rakousku a štáb se pomalu připravoval na přesun do České republiky, kde se filmovalo na zámku v Kroměříži a na hradu v Telči a na hradech Točník a Žebrák. Natáčelo se i na hradu Pernštejn. (FRIDAY13)

  • - Představitel Joffreie Gérard Lanvin byl v době filmování šedesátník, v knižní předlože bylo přitom postavě 30 let. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace