Topení po číslech

…jak popsat, když je dílo mistrovsky vytvořené, ale chybí mu smysl. Ethos detektivky Agathy Christie mi bohužel pro takovou nádheru nestačil. V Drowning by numbers přitom lze najít mnoho nosných a tíživých motivů postmoderní civilizace – závislost na následnostech a řadách čísel (čas?), všudypřítomné odměňování sexu, či sex jako odměna, feminismus jako fakt i jako nepříjemné vydírání. K tomu připočtěte greenawayoviny jako například obskurní (ostrovní) nonsens „humor“ (bolí z něho čelist), systematičnost v těch nejnemožnějších, úžasňácko/konceptuálno/quasi-humorno/zdlouhavých situacích, zápletkách, pravidlech; ploché charaktery postav-principů (jsou jak karty v Alence v kraji divů), povinný a na odiv vystavený cynismus (když to v jiných jeho dílech funguje, je jeho ekvivalentem „demaskování falešné morálky“), exekutivní vyústění příběhu anebo překrásně vymyšlenou formu celku – s motivy je nakládáno volně, napříč lineární časovou osou, po vzoru variační práce v hudbě. Na straně pozitiv tohoto filmu stojí také již po tolikáté neuvěřitelná (noční!) kamera Sachy Viernyho (i tady už viděno – manýrismus až za hrob, ale nevadil), na straně negativ stojí také stokrát sebou-vykradený Michael Nyman s otravným minimalismem (prodávají se zde znovu celé kusy z jiných Greenawayů). Když jsem si to vše sečetl a odečetl, začal mne příběh i zpracování přibližně ve třech čtvrtinách neskutečně prudit – něco tak přefinancovaného, samolibého (kolonialistická spokojenost se sebou samým) a něco ve výsledku tak ZBYTEČNÉHO jsem od tvůrce ZOO, Kuchaře, zloděje… anebo Dítěte z Maconu nezkousl. Velké zklamání. Slabé **. (08.11.2010)

Mám rád hociaký anglický film, ale tento som nepobral. Dosť ma tam sral ten mladý Smut s tým jeho foťákom a rachejtlami a číslami a žltými a červenými dňami, ako aj tie ich hry, ktorých genialitu som vôbec nepochopil. Špeciálne teda tá s tými ovcami a prílivom a odlivom. Tam som sa už úplne stratil. I napriek vtipným komentom mi ani jedna z postáv moc nebola sympatická. Baby mali malé kozy, boli škaredé a bez charizmy a chlapi boli tlstí, chlpatí a s malými vtákmi. Jediné, čo sa mi páčilo a učarilo mi, bola tá jeseň s jablkami na anglickom vidieku, pre ktorú ja osobne mám veľmi veľkú slabosť. Celý film bol zrejme maľbou prenesenou do pohyblivých obrázkov, alebo čo, ale ja som vydlák, ktorý to nepochopil a minul sa úplne s tým. Jednoducho to je film môjho intelektuálneho zlyhania! (09.03.2012)

Hra s čísly se může jevit jako zbytečná hříčka, u režiséra s Greenawayovou pověstí poměrně nezajímavá a odporující jeho běžnému uvíznutí v okamžiku, na druhou stranu dokazuje jeho naprostou kontrolu nad filmem. Z rozhodnutí skrýt do záběrů a dialogů čísla 1 až 100 plyne okatá, ale taky trochu tísnivá matematická bezchybnost a preciznost Greenawaye. Celý film musel být předem promyšlen do posledního záběru, z výsledné verze nemohla být vystřižena žádná scéna obsahující "skryté" číslo (tedy skoro žádná scéna). Obvykle vzniká film až v postprodukci, kdy se seskupí natočený materiál do výsledné, předem naznačené podoby. Topení v číslech naopak muselo být na začátku postprodukce už hotové, možná bylo v Greenawayově mysli hotové dávno před tím, než se vůbec začalo natáčet. Potvrzuje tak, že režisér je skutečně autorem filmu a že film skutečně může být naplněním jedné konkrétní vize jednoho člověka. Navíc tahle podtržená preciznost krásně kontrastuje s surreálně lhostejném a přitom nádherným světem. Ona hra s čísly pak vybízí k důkladnému zkoumání obrazu a hledání čísel, což podtrhuje práci s mizanscénou, kterou automaticky vnímáme mnohem víc než jindy. 4 a 1/2 (02.09.2013)

Greenaway sa neštíti ničoho, búra všetky konvencie a kontroverzia je jeho dobrým sluhom. Topenie po číslach sa od Brucha architekta, natočeného rok pred tým, pomerne líši nielen pojatím príbehu o troch generáciách žien z rodu Colpitts, ktoré zavraždia svojich manželov, ktorý sa pohybuje na hrane tragikomédie, ale aj formou. Greenaway už s Viernym netvorí úžasné scénické kompozície rozvrhnuté do niekoľkých plánov a nemaľuje úchvatné obrazy, ale posúva sa smerom ku klasickejšiemu filmovému pojatiu, kamere dáva väčší priestor, ladne ňou obkresľuje dráhy po štedrejších exteriéroch a necháva vyniknúť prostredie a atmosféru anglického vidieku na východnom pobreží. Svojho umenia sa však nezrieka úplne, a okrem niekoľkých kompozične dokonalých záberov napr. domu na pláži ponúka aj zopár dlhých horizontálnych scén, ktoré kamera postupne zaberá a na každom políčku je niečo, čo upúta divákovu pozornosť (najlepšie sa to dá prezentovať na príklade karu a hostiny na pobreží). Herci sú opäť skvelý (má na nich jednoducho skvelý čuch) a tak nijaký článok nezostáva pozadu, a Greenaway opäť tvorí osobitý a silný film, ktorý však nie je pre každého. 85% (23.12.2013)

Zařazení do komedie jsem si v hlavičce již předem všiml, ale skoro bych nevěřil, že by jí Peter Greenaway dokázal takto reálně natočit... a ono jo, což mě těší! Máme zde zábavný černohumorný příběh z anglické buržoazie, kde ženy získavají převahu tím, že začnou odstraňovat veškeré muže kolem sebe, nejčastěji decentním utopením. Stylově jde o silně absurdní hříčku, která mnoha divákům nemusí sednout už jen proto, že samotný děj je v mnoha scénách upozaďován důrazem na estetický účinek jednotlivých scén, elegantní obrazovou poezií, celkovou atmosférou a rovněž se tu objevují nejrůznější prasácky úchylné momenty, které má Greenaway v oblibě, ale zde je podává nečekaně umírněným, někdy až roztomile vtipným způsobem... těžce jsem překusoval akorát otřesný krvavý čin s nůžkama, ač přidaný nadhled ze strany dětské (klukovské) postavy mě na Topení po číslech rovněž bavil. Michael Nymam coby skladatel opět boduje výtečným podkresem, byť oproti opulentnosti tónů z Kuchaře, zloděje... se tady více blíží hravosti ze Zázrakem uzdraveného. Co jsem ještě nezmínil, tak určitě originální nápad s umístňováním čísel 1 – 100, kdežto film vedle příběhu, humoru a vytříbené stylizace zároveň nabízí další devizi pro diváka v podobě hry na hledání a nacházení čísel, které se tu objevují v mnoha záběrech, předmětech, ale i dialozích! Jen mě mrzí, že jsem tento záměr plně odhalil až ve chvíli, kdy jsme se blížili k padesátce, ale zato si pak hodně užíval nápaditost i v této rovině, před samotným koncem přetavenou i do práci s napětím (po příjezdu aut č. 97 a 98 očekáváme i 99, ale další auto nemá žádné číslo!), ba i skrytými vtípky (místo posunu k posledním dvěma číslům se film v nejlepším protáhne i nečekaným příchodem „starých známých“ běžců č. 70 a 71!) a se skvělým koncem... jak jinak zakončit odpočítávání, než řádným ohňostrojem? :-) [80%] (07.09.2024)