Pianistka

Když si pročítám komentáře na Pianistku musím smutně poznamenat, že z obsahu filmu se uchytil především "hnus ze sexuality perverzní ženštiny". Takže hnus necháme stranou, vyvážíme to docela jinou interpretací: Haneke měl s Jelinekové knihou vyšší ambice než pouhou adaptaci, a k tomu potřeboval dostat na plátno mentální a osobnostní rozsah. Zamysleme se nejdříve nad tím, jakými prostředky lze dnes na plátně zdůraznit temnou stránku osobnosti. Brutralita, sadismus vás neponižuje ba naopak, a co kdyby to byl třeba perverzní muž: neštěkne po tom ani pes, platí totiž, že genderově k mužům "perverzivo" jaksi neodmyslitelně patří a bylo by to tudíž k smíchu - takový ubožák! Jaksi jediná varianta spojení nízkého s vysokým je žena a perverze a takováto žena, která prožívá celé své složité a mnohorozměrné já, se nikdy neodvážila někoho či něco chtít, protože tušila, že takový život je jí odepřen. Na druhé straně muž (taková partie!), který je duševně i fyzicky krásný a vyrovnaný, který nicméně postrádá jakýkoli rozměr, jakoukoli bolest a zkušenost. Ti dva se setkají - oběma to otřese. A ta žena se pak vrací do své každodenní tragedie, kterou bude palčivě prociťovat do konce života, ale bude cítit, že žije a bude cítit, že ví. Muž se tragicky navrátí do své blažené nevědomosti a odžije průměrný a spokojený život. Otázkou je: Na čím místě byste raději byli a na čím místě jste. (22.11.2008)

Vzhledem k odkazu jednoho uživatele v komentáři k filmu Deník Nymfomanky a popisem,že je to alespoň pořádný sexuální zajímavý film jsem s takovou tou jiskrou v oku a zbytečným očekáváním velkoleposti zavítala na všem známou českou stránku, abych se přesvědčila o pravdivosti tak dobrého hodnocení.Začátek slibný a vůbec slibný průběh filmu až na stařecké skvrny Isabelle Huppert a vůbec starobním vzhledem jejího šatníku to působilo celkem poutavě. V průběhu několika dalších scén jsem postřehla hned několik věcí : křečovité hraní postavy jménem Erika bylo jaksi zarážející, matka Annie Girardot byle neskutečně jak se říká "na facku" a jaksi mi nedošlo kdy se projevila Erika, že má o mladého nadrženého (a pohledného) hřebce zájem. Neskutečně nechutné mi přišly scény s krví a nebo fetišismus v kabince s erotickými filmy...ovšem to není to nejhorší.Hudba je perfektní,která do jisté míry můj názor na film zaoblila do takového nevinného pobouření, kterým je bez pochyby podivný konec filmu.Bylo by totiž francouzům zvláštní někdy natočit film,který pochopí i tupec,jelikož doteď jsem takový neviděla. (04.09.2012)

Jsme lidi (?!?). Každý je nějaký, a Pianistka je toho výborným příkladem. Drsné svědectví podivínské muzikantky se nemusí líbit každému, reflektuje ale "obyčejný" příběh člověka z davu, a záleží na osobním přístupu diváka, jak se nechá filmem pohltit a co jej znechutí/dojme. Na poměrně jednoduché téma přemrštěná stopáž... (09.09.2011)

Desivé, mrazivé, naháňajúce strach, hnus, odpor, ale i zvedavosť, záujem a snahu o pochopenie ... To všetko som našiel v tomto SILNOM diele so SILNÝM vykreslením charkterov postáv. Kto sa chce "odbavovať" na zvrhlých sexuálnych praktikách - zbytočná strata času. Kto sa dokáže a chce vcítiť do tragiky postáv oboch hlavných predstaviteľov, tak smelo doporučujem .... (31.05.2004)

Tak tento obscéní snímek mě opravdu dostal z domečku. Komentář však píšu až druhý den, kdy se ve mě zážitek trochu rozležel, protože na první ťuk bych to asi nezvládl. Vlastně ze všeho toho mě nejvíce zaujalo, že a jak je možné žít v masce, ale čím víc je člověk schovaný za někoho, kým ve skutečnosti není, nemůže to dopadnout dobře. Kolik lidí to asi takhle má? Chápu, že ve filmu byl vytvořen neuvěřitelný kontrast mezi krásnou klavírní hudbou a sexuální deviací, v reálu rozpor asi tak velký nebude. Šílenost...ale nakonec to za shlédnutí stálo. (11.11.2012)