Špinavý prachy

Parádní "chlapácký film", kde nečekejte vystřílení tuny nábojnic a sadu kopanců do držky. Děj plyne pomalu, trpělivý fajnšmejkr si přijde na své, zhruba od 2/3 filmu už jsem to hltal jak tequila shots když přijde čas na to se bavit. Po letošním LOCKE mám Hardyho oficiálně za mistra minimalismu, Gandolfini ve své poslední roli také neměl chybičku, a vůbec, herecky top a nenapadá mě jeden jediný neduh. Závěr filmu? Bombový, včetně té message, jo... někdo má hold koule být lepší než ti ostatní. Hřeje mě to teď podobně jako třeba BRONX STORY. "At least I had something once. I was respected. I was feared. When I walked into a place, people sat up. They sat up straight. They noticed. What'd you ever have?" (27.12.2014)

No, No. I just tend the bar. Tak jako v roce 2013, tak i v roce 2014 je tento film jediným počinem Toma Hardyho. Zatímco Locke bylo skutečně originální a skvělé drama, tak The Drop je příjemná gangsterka co má srdce. Bob (Hardy) je pouze barman co toho příliš nenamluví a snaží se žít svůj osamělý život. Shodou náhod života pozná ženu (Rapace) a pejska Rocha. I když je film vlastně gangsterský thriller, tak přesto se nám tu začne rozvíjet romantická linka. Samozřejmě ne zrovna taková, jako by čekali fanoušky Pretty woman. Možná právě proto je mi film tak sympatický. Svým pomalým přístupem si získává srdce a barví postavy jako ze života. Bob si vezme Rocha k sobě a začíná se o něj starat. Tady bych řekl, že Tom se snaží skutečně hrát člověka, co nemá zkušenosti se psy. A jeho chování a přístup je vlastně neuvěřitelně sympatický. On vlastně celý film mi přijde doslova sympatický, příjemný. Děj plyne pomalu a nikam nespěchá. Charaktery se pomalu vybarvují a linky se dějově spojují. Jistě pomalé tempo nevyhovuje každému, ale tady mi přijde, že to byl právě záměr. Díky příběhu s psíkem a Boba v podání Toma Hardyho se z The Drop stala taková menší srdcovka roku. Bohužel ne taková jakou mohla být. (79 %) (16.08.2015)

Ak máte radi depresiu amerických nebezpečných ulíc, kde každý pozná každého a sem-tam niekto záhadne zmizne a nikto o tom nič nevie, hoci o tom v skutočnosti každý vie všetko, budete prvými minútami nadšení. Každý pozná každého, každý má prezývku, ktorá ho vystihuje resp. poukazuje na jeden z jeho najdôležitejších životných okamihov, všetci sú naoko priatelia, ale občas policajti niekoho ráno nájdu podrezaného v smetiaku s polámanými nohami, aby sa doňho zmestil. A nad všetkým sa týči „mesto“: špinavé a pochmúrne, ale pritom paradoxne plné života a príbehov. Mesto, nie človek, vyhrá. Opusteným a zničeným ľuďom zostane len zmar, dezilúzia, skepsa, únava a beznádej. Švédka Noomi Rapace sa predstavuje v rovnakej úlohe, akú hrala v Mužoch, ktorí nenávidia ženy a Pomste mŕtveho muža. To mi neprekáža, keďže sa obávam (po tom, čo som ju videl v Prometheovi a Babycall), že je to jediný typ, ktorý zvláda. V niektorých scénach vyzerá a správa sa ako staršia Lisbeth Salander. Ak sa budete nudiť, čo budete, zo srandy si predstavujte, že pozeráte jej spin-off. Hardy pripomína mierne retardovaného chlapíka, takže romanca s Rapace pôsobí ako vzťah zdravotnej sestry a chovanca ústavu. Vôbec sa k sebe nehodia, Noomi občas dokonca pôsobí dojmom, že si v spoločných scénach s Hardym grcla do pusy, ale prehltla to, aby nepokazila záber. Gandolfini je OK. Žoviálny, drsnejší, veci hovorí na rovinu. Postupne sa ale jeho postava premení na klišé. James sa snaží, aby nešlo o jednorozmernú figúrku, ale nemá šancu. Pomerne smutná rozlúčka. Zostala len snaživá Rapace, cool šteňa, svojím spôsobom zábavní Čečenci a zopár pôsobivých atmosférických minút „štvrti, ktorá stratila samú seba“. (02.12.2016)

Nie som obdivovateľom Forresta Gumpa a tak u Špinavých prachov môžem hodnotiť iba to, že som pri ich sledovaní, ani v neskorej nočnej hodine, nezaspal ešte pred záverečnými titulkami. Počas celého filmu som sa snažil pochopiť zvláštne správanie sa, čudné dialógy a nakoniec i nevhodne zvolený jazyk. Nepodarilo sa. Ale ako rozprávočka pred spaním to celkom ušlo. Z hercov ma zaujal James Gandolfini, i keď Noomi vyzerala o čosi lepšie. (20.04.2016)

Velmi komorní sonda do života barmana dělnické čtvrti, do které patří vraždy a mafie stejně jako brokovnice pod pult. Plochý scénář bez vyhrocených okamžiků a povrchní rozkreslení postav budí dojem, že se celý námět mohl pohodlně vměstnat do 25minutové povídky filmu o gangsterech, na druhou stranu nelze příběh ani vývoj jednoduše zařadit mezi tucet dalších, a tak se divák za přispění solidního obsazení nechá pohodlně unést bez předsudků dalšího děje vývojem příběhu až k závěru. Dvousečnost filmu má pak nevyhnutelně za následek rozporuplné hodnocení a divák si tak musí k Drop sedat s tím správným rozpoložením a očekáváním. (19.03.2015)