Jahari ore no seišun rabukome wa mačigatteiru.

Trochu mě tu děsí ta romantika, ale dejme tomu, že tam je s určitým slabým nádechem přítomna. Tohle je hlavně o vtipu, psychologii a filosofii. Co se týče vtipu, tak většina věcí se týká cynismu, takže ne každý si přijde tomuhle seriálu na chuť (narozdíl od jiných anime, to tu naštěstí není stavěno na klasických klišé nebo ecchi prvku). Případně se o hodně vtipných scén postará onen BL prvek. Další věcí je určitý souboj mezi psychologií a filosofií, proto se tohle anime celkem těžce sleduje. Člověk si musí lámat celkem slušně hlavu tím, kde končí filosofie a kde začíná psychologie. Navíc je zde vidět, že počáteční těžký kriticismus se postupem času mění díky jednotlivým událostem a zesilňujícím "poutem" v lehkou kritiku. Nejvíce se mi tu hlavně líbil onen prvek, kdy občas, abychom dosáhli požadovaného výsledku, musíme zvolit ne úplně dobré prostředky. A tím se dostávám k jednotlivým postavám, kdy každá z nich je unikátní a má svůj specifický účel. Když vezmu tohle anime obecně, tak si udržuje intelektuální úroveň a proto je oproti drtivé většině podobných anime vyspělejší. Animace je opravdu povedená a hudba, i když není výrazná, tak je celkem příhodná atmosféře. (04.04.2015)

Zdařilý, a celkem ojedinělý námět, který je na to, že jde o anime, výborně zpracován. Bohužel to ale občas skřípe u Hikkiho, hlavního hrdiny, se kterým jsem se částečně ztotožnil. Bohužel, někdy je jeho cynismus natolik velký, že mu nějaký Baudelaire nesahá ani po kotníky! Jeho občasné diskuze s Yukino, které jsou mnohdy až přespříliš filozofické tomu vskutku moc nepomáhají. Jinak jde ale o anime s dobrým, a zajímavým nápadem, Jelikož jsem cílovka, sedlo mi to velmi dobře. (28.04.2014)

My Teen Rom-Com SNAFU predstavuje jeden obrovský vztýčený prostredník do tváre diváka s očakávaniami. Množstvo fanúšikov so seriálom sympatizuje, najmä kvôli osobnej podobnosti k samotárskemu protagonistovi, ktorý nepochybne disponuje nadpriemerným intelektom, ako aj rozhľadom, ohľadom štandardných praktík teenagerov, pre získavanie pozornosti. Problémom je však skutočnosť, že pre zachovanie celkovej konzistentnosti je takýto charakter žalostne málo. Neviem, do akej miery môžem zachádzať do detailov, nakoľko nezvyknem spoilerovať, avšak to, aby ani jeden z predstavených charakterov nepredstavoval pre dej hlbší význam, tak to sa mi ešte pri žiadnom anime nestalo. Motív romancy, milostného trojuholníka, či dokonca (spočiatku sa jemne črtajúci) neštandardný koncept lásky medzi žiakom a učiteľom, sú pohodlne odsunuté stranou a povrchne nahradené filozofickým kontextom, ktorý aj napriek čiastočnej pravdivosti, je v porovnaní s inými seriálmi humorným iba málokedy. Opäť som sa presvedčil, že nie každý prívetivý vizuál skutočne stojí za zhliadnutie. (17.05.2015)

Oregairu mi jistým způsobem připomíná trilogii Matrixu. Pochopitelně ne žánrově, ale z hlediska výstavby ano: první část je nápaditá, zábavná a divácky snadno přístupná, ovšem se druhou částí přichází větší filozofování a výrazná proměna nálady a třetí část přináší závěr, který pro nemalou část diváctva bude znamenat vyloženě zklamání. Pro Oregairu je typický převážně epizodický děj odehrávající se na střední škole, v jehož středu je přemýšlivý a cynický Hačiman, jeho jízlivé komentáře a interakce s různými typy spolužáků. První řada je zaměřena pouze a jen na situační humor, který je nadmíru příjemný a zároveň inteligentní, a nabízí i dobře napsané postavy. Poté však záleží, jestli budete chtít do králičí nory proniknout hlouběji. Druhá řada totiž odhazuje komediální charakter první řady, mění se vzhled postav a ze seriálu se stává regulérní drama o dospívání, kde se sice stále dá najít několik komediálních okamžiků, ale prim zde hraje psychologický vývoj postav a jejich vztahy. V tomto ohledu chápu ty, kteří byli touto změnou rozčarováni a očekávali další jednoduchou, avšak inteligentní zábavu, a druhou a třetí řadu považují za nudné tlachání o ničem. Pokud ale přistoupíte na pravidla hry a budete každou řadu brát jako nedílnou součást velké mozaiky o dospívání, kdy hrdinové postupně vyzrávají a s přibližujícím se posledním ročníkem si uvědomují životní priority, můžete si to náramně užít jako já – a to včetně závěru. Právě závěrečnou, třetí řadu považuji zpětně za tu nejzajímavější část a celé anime můžu vřele doporučit. Lepší 4*. (06.03.2021)

Příběh Hikigayi Hachimana patří mezi ty, které mě opravdu zasáhly a já celé anime hltal od začátku až do konce. Oproti jiným podobně laděným příběhům tu máme celkem specifického protagonistu, který je na okraji společnosti, ale pořád se ze sebe snaží dát to nejlepší, když přijde na řeč. I kvůli jeho životnému postoji je dán do jakéhosi klubu pomocníků, kdy musí vyhovět všem, kdo přijdou s žádostí a i to jej pomalinku mění. Hikigayův život se tak začne točit kolem dvou dívek, které jsou taktéž součástí klubu a časem blíže poznává i ostatní spolužáky a on možná i poprvé v životě začíná mít nějaké přátele. Postavy jsou zde celkem detailně vykreslené, máme tu trochu filosofie a spoustu silných momentů. S hrdinou jsem se celkem dost ztotožnil, byť jsem na rozdíl od něj optimista a nikoliv pesimista. Spolu s Rascalem a Beastars patři Oregauru určitě k vrcholu anime romdrama. 85% (01.03.2021)