Scény u moře

Film staví na melancholické atmosféře a zvláštním vztahu, zvláštních lidí. Přběh, tedy hlavně pointy scén často nejsou dány. Divák dostane krásný obrazový kompozice, ale výklad citů a emocí už jsou na něm. Je to hodně netradiční přístup, ale v pořádku, tvůrčí svobodu já vždy budu respektovat. Byli chvíle kdy mě při sledování filmu bylo opravdu nádherně, ale našli se i chvíle kdy jsem to moc nepobíral, nicméně při takovém způsobu zpracování se asi podobný stavy daly očekávat. (21.03.2015)

Takeši Kitano je pro mě nejznámějším filmovým tvůrcem z Japonska. No a jelikož ho znám především v rámci japonských mafiánských praktik, byl jsem dost zvědavý, jaký bude tenhle neuvěřitelně tichý film. No a jak mi Cinemax říkal, tak to i skutečně bylo. Byl tak neskutečně tichý, že když bych u něj usnul, neprobudil by mě za celých těch 101 minut ani jednou jedinou scénou. Každopádně ta romantická atmosféra vztahu lidí k moři a jejím spojením skrz surf byla moc hezká, až hypnotická. I proto jsem u filmu vydržel. Znova už bych to ale nejspíš nevydržel. (21.03.2015)

Snímek ilustrující svět hluchoněmých jako žádný jiný. Šum moře, Hisaishiho poklidná hudba, řeč pohledů a něžný příběh lásky beze slov. Díky typicky kitanovskému vyprávění jsou i Scény u moře - film zdánlivě disponující pouze jedinou přímou dějovou linií - vybaveny zvláštním kouzlem nedořečeného a tajemna. Film, který toho řekne hodně, aniž by toho moc namluvil. (18.08.2006)

"..." "..." ♀→→♂"..." ≈≈≈ "..." ≈≈≈♀♥ "..." ♥♂ "..." "..." :) ≈≈≈ "..." :( "..." "..." ♀↓ "..." ≈≈≈ "..." ♀↨ (29.01.2010)

Vklouznout do poetiky světa hluchoněmých se v tomto snímku podaří překvapivě snadno. Lehce infantilní, ale stále sympatický serfař samouk a jeho věrná dívenka putují městem, pláží, vodou... Vůbec nevadí, že se toho zde mnoho neděje, film si vystačí s výmluvnými obličeji postav, s příjemnou hudbou a mimoňskou atmosférou... Přesto si myslím, že nějaká pointa, či tah na branku je pro tento typ filmu žádoucí, a právě to mi zde chybělo. Měl jsem pocit, že film kamsi směřuje, což když se v závěru nenaplnilo, dostavil se jistý pocit hořkosti. Z toho důvodu se 4* těsně nekonají. 7/10 (14.06.2015)

To ticho je moc krásné. Šumění moře také. Vtipné tiché scény ještě lepší (např. pád na kole z mola, rozbití okna). Od určitého momentu ve filmu, jsem očekávala, že to skončí, jak to skončí. Jenomže s tím to zároveň končilo trochu prázdně. Dobré 3*. (23.01.2011)

88% - Kitanův snímek Scény u moře mě nadchnul již od samého začátku svou ospalou atmosférou, během níž jsem úplně cítil slanou příchuť vzduchu kolem silnice, na níž projíždí popelářské auto. Příběh je dojemný, pozitivní, a poetický. Film vládne mnoha druhy ticha, jež mnohdy poví více, než sebelepší dialogy. K nim kontrastuje hudba Joea Hisaishiho, jež podporuje dokonalou plochost celkové podívané. No zkrátka... Tyto lidské SCÉNY u moře jsou ódou na tichou poezii obrazu a křičícího ticha, ke které se vždy rád vrátím. (25.01.2006)

[IFF, Bratislava 2010] Neverbálne, selankovité, čarotajné. Ďalej len šum oceánu... (16.11.2010)

Až příliš japonské, přehnaně monotónní a v podstatě naivní. Ovšem...ono to ve finále vážně funguje, aby ne - klasická precizní režie a výborná hudba také dělá své. Mentalita japonské mládeže, oddávající se "rebelství" na surfech, i dojemný, romantický vztah, zrozený a pokračující v tichu. Film o naplnění snu, o lásce a přátelské rivalitě i nadějných začátcích. Snímek nabízí i výborný pohledu do zákulisí japonské pracovní politiky veřejných služeb. Mládežnická romance z dálného východu si zde své fanoušky našla, z mého pohledu určitě zaslouženě. (Challenge Tour 2015) (10.04.2015)

Krasny, poeticky, pomaly film. Sugestivni smyslovy zazitek. Humanismus v japonskem baleni. (18.02.2007)

Velmi pomalé tempo, ovšem pokud už jste nějaký ten Kitanův snímek viděli (např. Dolls), ani Vám to nepřijde. Kitano nepotřebuje dialogy, mluví obrazem, hereckými výkony. Tradičně znovu vynechává záběry, které si pak divák musí domyslet. Průběh vynechaných záběrů je samozřejmě naznačen mimikou herců atd. A kdo si záběry domyslet nedokáže, vidí jenom sled několika obrázků, což vede k nudě. Velkou roli zde hraje krásná Hisaishiho hudba, neboť oba hlavní herci jsou hluchoněmí a celkově se ve filmu znovu nic moc nenamluví. Ticho a hudba se tady účinně střídají. Ale zatímco jiný režisér by s tichem vytvořil nudu, Kitano vytvoří zábavu a vyloudí úsměv na tváři. Příběh je velmi jednoduchý a točí se hlavně kolem dvojice zamilovaných hluchoněmých japonců a surfingu. Čtyři hvězdičky proto, že to přecejenom má několik chybiček, které Mistr vychytal až o 11 let později v Dolls. (28.12.2004)

Krásny film. Niekedy nie je treba povedať veľa, stačí, keď slová nahradia skutočné emócie. Dojímavý príbeh, a konečne bez smútku a deprimujúcich scén. (16.07.2008)

70% je reálných. Líbilo se mi. Dobrý komentář: ScarPoul (11.04.2009)

Aktuálna snímka To leto, najpokojnejšie more, pod režisérskou taktovkou Takešiho Kitana, je síce úplne rozdielnou, než zrovna na čo bývame zväčša u neho priamo zvyknutí, t. j. tentoraz bez všelijakých hrdlorezných gangstrov a skorumpovaných policajtov, čo sa teda práve týka toho predchádzajúceho prípadu, aby i napriek tomuto menšiemu「handicapu」, nás divákov predsa zoznámil i s naprosto rozdielnym príbehom, v ktorom si môžeme v podstate odpočinúť od extrémnych situácií, pričom zase o tie, povedzme komickejšie, určite nebude žiadnej núdze, keďže by následne ani nebolo vlastne o čom poriadne rozprávať, no našťastie som sa neustále iba nesmial, nakoľko originálny scenár, rovnako ponúkol i o niečo zaujímavejšiu, romantickejšiu líniu medzi protagonistom Šigerom a protagonistkou Takakou, ktorí sa nielenže väčšinou predovšetkým i dosť vzájomne dopĺňali, a to už len z toho prostého hľadiska, na čo príde samotný divák hneď, akonáhle sa totižto spustí tento sympatický počin, u ktorého si taktiež myslím, že na jedno zhliadnutie bohato stačí, o čom už vypovedá moje konečné hodnotenie v podobe 3* , kedy možno ani nie som napokon bohvieako nadšeným z výsledného kinematografického produktu, ale súčasne ani zas príliš otráveným, že by som oľutoval niečo málo nad 90 minút filmového času s tým, že podľa mňa zrejme najväčší handicap tohto filmu spočíval najmä v tom, že hlavná postava v podaní Claudea Makiho (o rovných 9 rokov neskôr sa zaskvel v kultovom Brotherovi, s ktorým nemal tentokrát absolútne nič spoločného, čo len vypovedá o jeho všestrannom prístupe!), sa postupne vypracovala, či zlepšila v tom, čo ju skrátka mimoriadne napĺňalo, no stále sa opakujúci motív, vskutku začínal byť pre mňa pomaličky unavujúcim, či dokonca máličko otupujúcim, a tak už kvôli tomu by som snáď nakoniec len podotkol, že režisérovi táto látka príliš nesadla, pritom chcel iba trošku odbočiť zo zavedených koľají, no akosi sa z nich viacej vychýlil, než ako bolo vôbec prípustné. (30.04.2023)

Na břehu moře našla jsem alespoň na chvíli ztracený klid a milované ticho... Od samotného začátku jsem byla fascinována pomalým tempem jímž byl příběh vyprávěn, téměř beze slov a přesto tolik poutavě. První setkání s dílem Takešiho Kitana pro mě bylo víc než uspokojivé. Nadšení... (23.06.2009)

To byly scény, že jsem div neudělala scénu. Tento autorský počin, sestávající z nákupu prkna, pochodování k moři, skládání šatstva a pochodu zpět, proložený nezáživnými závody a hudbou evokující Tv info s povětrnostním zpravodajstvím našich hor, napříště klidně oželím. Nějaká pozitiva bych přece jen viděla - konečně jsem dokázala odlišit jednoho Japonce od ostatních, neboť hluchoněmý hrdina vykazoval podobné rysy jako Ivan Vyskočil zamlada a sluší se pochválit alespoň závěr, který má podle Kitanových zvyklostí vyústit v nenadálý zvrat - zabralo to - ale mám strach, že po přestálé nudě by mě šokovalo cokoliv... (26.03.2010)

Hluchoněmý mladík Šigeru živící se jako popelář jednoho dne najde zlomené surfovací prkno a řekne si, že začne surfovat. Po violent copovi a boiling pointu přišel Takeši Kitano s něčím úplně odlišným od čehokoli co do té doby tvořil a povedlo se to velmi pěkně. Scény u moře je z části film o hluchoněmých, z části romantický film a trochu sportovní film o začátečníkovi, co se jen díky vlastní píli vypracuje i přes svůj handicap. Bez čehokoli akčního nebo násilného film sleduje ústřední dvojici Šigerua a jeho hluchoněmé přítelkyně, jak blbnou u moře a jak nakupujou nové prkno a jedou na závody v surfování. Jejich vztah je bez jakýchkoli řečí (což by vlastně ani moc nešlo vzhledem k tomu, že jsou oba hluchoněmí) velmi jímavý a i když jsou oba očividně takoví nesmělí a emoce nedávají najevo nějakým divokým oblizováním se při západu slunce u moře, ale jen náznaky a pohledy. K tomu Takeši Kitano vybral velmi vhodné herce, protože Claude Maki má přesně ten správný výrazový repertoár a Hiroko Ošima zase vypadá jako správná úplně obyčejná pečující a starostlivá holka. Ale nezapomnělo se ani na nějaké vtipné odbočky, jako řidič Susumu Teradžima a jeho problémy s policií nebo dvojice kluků, co po vzoru Šigerua začnou surfovat taky a do toho i nějaké roztomile vtipné scény s hlavní dvojicí jako házení kamínků na okno, nebo skládání oblečení někoho jiného a podobně. Ve výsledku je to dojemný příběh se smutným a zároveň optimistickým vyzněním, ale na pětku je to asi na mě opravdu moc hluchoněmé, protože to se Kitanovi povedlo opravdu dobře ztvárnit svět neslyšících a možná až tak dobře, že stejně jako jsou neslyšící v určitém směru odříznutí od slyšících, tak i tento film je maličko odtažitý od diváka, ale vždycky to za to stojí podívat se znovu (viděla jsem to už asi pětkrát) nejen kvůli příběhu ale taky kvůli té krásné hudbě Joe Hisaišiho :). (19.12.2010)

Vytýkám dnes už neposlouchatelnou hudbu a divný konec. Jinak musím říct, že mě tato hluchoněmá surfařská záležitost celkem bavila. (25.01.2011)

Krásný snímek, jeden z Kitanových nejsoustředěnějších, s hladivě pomalou dynamikou. Dobré téma, silné myšlenky převedené do ještě silnějších scén, kitanovsky originální atmosféra. Vzhledem k tomu, že prostředí surfařů je mi celkem protivné (horší představa je pro mě snad už jen snímek o golfu či squashi), je až s podivem, s jakou chutí jsem film celou dobu sledoval. Kitano pracuje s různými klišé, ale díky jejich chytrému zasazování do kontextů nikdy nesklouzne do trapnosti či vyprázdněnosti. (13.06.2010)

Takeshi Kitano natočil film ktorý sa líši od jeho ostatnej tvorby ale to neznamená že by bol pre to horší. Tento druhý svoj autorský film poukazuje na silu a krásu ticha. Pomaly plynúci filmík ktorý sa drží dvoch rovín a to určitej lásky dievčaťa a chlapca a chlapcova láska k surfovaniu čo bol odjakživa jeho sen. Dôležité je že tieto postavičky ani raz vo filme neprehovoria chlapec preto lebo je hluchonemý a dievča preto pretože tak vyznie ich vzťah a vzájomné porozumenie viacej ako keby rozprávala. Tieto obyčajné postavičky ktoré prechádzajú obyčajnými životnými problémamy a starostami doplňujú komické postavičky takže celkový dojem z filmu je omnoho väčší. Dievča , ktoré má rado pomaranče , chalan ktorý vždy keď sa rozbehne do mora tak spadne a dvaja kamaráti ktorý sa prvni hlavnému hrdinovi smejú ale potom podľahnú jeho vášni. Dejový zvrat ktorý je načrtnutý na konci je podaný minimalistický a bez citového vydierania alebo určitej sentimentality. je podany minimalisticky a o to je silnejší a krajší a posledná fáza živých fotografií iba umocňuje zvláštnu pokojnú náladu ktorá sála z tohoto filmu. Hudba bola neskutočne krásna. (10.07.2008)