Ohňostroj

Je to dosť dobrá čiastočne kriminálne ladená dráma od Takeshiho Kitana. Má veľmi dobrý príbeh o drsnom policajtovi, ktorý trávi čas hlavne prácou, pričom jeho manželka pomaly v nemocnici umiera na leukémiu. Ale keď v práci zažije niekoľko nepríjemných situácií, z ktorých sám síce vyviazne, ale jeho kolegovia boli ťažko zranení, obzvlášť priateľ, ktorý skončil na vozíku, z práce odíde. A tak si zaobstará peniaze a vydá sa so svojou ženou na posledný výlet. Spracovanie sa mi páči, film by sa dal rozdeliť na dve dosť odlišné polovice, prvá je výrazne kriminálne ladená s niekoľkými zaujímavými flashbackmi a už toto ma dosť bavilo, keďže tých vydarených situácií je tu mnoho, ale ešte viac mi sadla druhá polovica. Tá je tak príjemne melancholická, celý tento výlet pôsobí tak zaujímavo, je tu skvelá chémia medzi hlavným hrdinom a jeho manželkou, ktorí nepotrebujú ani slová, toto mi skutočne sadlo. K tomu samozrejme tradične výborný hlavný hrdina s množstvom svojich trademarkov, čo sa postará ešte o ďalšie výnimočné scény. Jedine musím vytknúť všetky tie občasné myšlienky muža na vozíku, ktorý vidí obrázky s kvetmi a podobne, toto mi tu vôbec nesadlo, ale inak je tá celková poetika dosť kvalitná. Pochváliť musím aj akciu, moc je tu samozrejme nie je, ale všetky tie nekompromisné zneškodnenia gangsterov ma zaujali, hlavne prestrelka v aute. A výborne zvládnuté je aj celkové žánrové prevedenie, žiadny neprevláda, ale je to taký príjemný mix humoru, drámy a tej krimi. Herecké obsadenie je výborné, opäť perfektný Takeshi Kitano, veľmi príjemná postava jeho manželky a z vedľajších postáv ma potešili hlavne Ren Osugi a Susumu Terajima, ktorí sú už v KItanových filmoch takmer samozrejmosťou. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, Kitano tu skvelo zvláda vizuálnu stránku, svoju tradičnú poetiku a aj ten spomínaný mix žánrov, tu nemám čo vytknúť. Kitano má na svojom konte mnoho vydarených filmov a Fireworks patrí medzi tie najzaujímavejšie. Veľmi príjemný zážitok. 78% (19.09.2013)

Filmy Takešiho Kitana patří pro mě k nezaměnitelným zážitkům a obvykle mě na chvíli unesou do zvláštního transu a odlišné dimenze, v níž jakoby existoval jenom režisér a jeho osobité dílo... v tomto případě nejen režisér a herec, ale ještě navrch autor krásných poetických obrazů (jež se objevují celým filmem) v jedné osobě. Slůvka zvláštní se tady zatím neumím zbavit, jelikož přesně taková mi přijde hodně neobvyklá kombinace objevujících se výjevů plných násilí a krvavé smrti, se všemi příhodami hlavní postavy a jeho nemocné ženy, které jsou zase plné dojemného prozření ze smutku, nákažlivé radosti, nevšední romantiky bez klišé a hýří příjemnou náladou. Jednou tedy tříská velký ohňostroj plný lásky a energie, jednou se stejnou intenzitou tříská krev po palbách... I přes pomalé tempo si mě Kitano svým filmem ale dost podmanil a to i v mnoha dlouhých statických záběrech, nabízejících možnost hlouběji procítit niterné pocity, a dokázal na mě zapůsobit i ukázkou dvou jakoby zcela odlišných osobnostních světů jednoho člověka – drsného policisty v boji proti japonské mafii a milujícího partnera. Přesto jsem se ne vždy zbavil jisté pachuti a hlavně dojmu, že opakování pár sdělení či výjevů občas jen prodloužuje film navrch, což mi brání sáhnout po plném počtu... ač po nejedné scéně, co mě Ohňostroj svou atmosférou, poezií, vytříbenou vizuální stránkou či Kitanovým minimalistickým výkonem ohromil, jsem k němu neměl daleko. [85%] (28.01.2023)

Kecal bych, kdybych řekl, že to ve mě nic nezanechalo - to naopak, nejedna scéna tu má svoji sílu a ten příběh obecně má co nabídnout, včetně toho stěžejního tématu radování se z každodenních drobností a žití z nich, které se mi velice líbí a naprosto s ním souhlasím. Jenže přesně o tom samém je i Kikudžiro (jen se v něm děj nemotá okolo yakuzy) a ten mě nejen že dokázal víc dojmout, ale také mi ty stejné myšlenky neříkal minimálně dvacetkrát a také v něm nebylo tak moc očividné, k čemu vše spěje a jak to celé skončí. Ohňostroj má totiž určitý mustr, který sice má svou podmanivost i sílu, ale zároveň nikdy ne zrovna pořádnou a více zapamatovatelnou, protože se dá rychle prokouknout a pak už je to jako jen odškrtávání nákupního seznamu. Z toho důvodu si mě zde Kitano sice spíš získal než ne, ale zase ne tolik jako právě v Kikudžirovi, který mi přišel vyspělejší a i chytřeji vedený, A když vím, že Kitano umí stejné téma líp, nebudu na sílu přidávat čtvrtou hvězdu. Navíc i to náhlé cpaní krvavých scén do toho je sice zajímavé a osobitě podané, ale že by se mi do celku či následující scény vždy hodilo, to říct zrovna nemůžu. Ale určitě jsem se rád ke Kitanově tvorbě vrátil a těším se na tom, co mě od něj ještě čeká. Silné 3* (21.01.2023)

Melancholický romantika s gangsterskou nástavbou, která přichází tak nečekaně a ostře jak je u Kitana zvykem. Drama (a to nejen romantické) funguje na jednu stranu mimořádně, protože je natočeno velmi úsporně bez zbytečných slov a utahaného patosu o který nikdo nikdy nestojí. Příběh, který nic redundantně nehláskuje působí realističtěji a tím pádem je výrazně silnější. Na druhou stranu v o čtyři roky mladším Sonatine Kitano předvedl velmi podobný mix drsné yakuzárny a melancholie a tam tento žánrový koktejl fungoval o třídu lépe. Ale být o třídu slabší než Sonatine a zachovat si veškeré (zejména technické a výpravné) přednosti Kitanova specifického stylu, je stále setsakramentsky dobré. 4+ (24.04.2015)

Scenárista, režisér a herec v jednej osobe Takeši Kitano mi vždy pripadal ako tichý, uzatvorený magor. Sadista, ktorý má niekde v hĺbke duše cit, je inteligentný, vtipný, ale navonok ho príliš neprejavuje (hodnotím iba kinematografiu). Preto mi práve film HANA-BI prišiel ako jeho najosobnejšie vyjadrenie. Samozrejme som všetky jeho filmy nevidel, ale to s čím som mal tú česť, mi to nejako, bez slov, potvrdzuje. Snímka sa točí okolo detektíva, ktorému žena, umiera na rakovinu. Jeho parťák vďaka zraneniu v službe ochrnul a aby toho nebolo málo, otravuje ho ešte k tomu Yakuza. Takto sa bez emócií pretĺka životom a rozdáva krvavé rany každému, kto mu skríži cestu. Žene už nedokáže vyjadriť lásku, no snaží sa s ňou tráviť čo najviac času. Na to, že ide o rodinnú drámu sa Kitano nebojí znázorňovať násilie smrť, krv a bolesť, niekedy až zbytočne pre tento žáner. Ale aj tak je snímka na mňa pomalá, nenudil som sa, no ani ma to nepriklincovalo k stoličke, hoci myšlienky tu prezentované stoja za diskusiu. 3,5* (08.10.2018)