Hrátky s peklem

,,DRAHÝ BOŽE FILMU, POMOŽ MI NATOČIT VELKÝ FILM. POTOM ZEMŘU ŠŤASTNÝ... NEBO BUDU ZAVRAŽDĚN...“ /// Ujetost pro Tarantinovy šikmooký následovníky. Přehršle černýho ftipu, spousta špatných záběrů a triků a profláklej hudební motiv ve filmu, ve kterým realita prohrává s šíleností a touhou bavit v Sono stylu (jen bobříky tady nahradili chlápci s katanama). Spojení parodický filmařiny s gore romantikou…PROSTĚ FILM, PRO KTEREJ SE MÁ CHCÍPNOUT! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mým snem je umřít na pozici (Filmový kreténe!). 2.) Vobčas si taky něco natočim…. 3.) Thx za titule ,,Fialamail“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE *** NAPĚTÍ ne (28.04.2014)

Šion Sono natočil Japonský trhák na Tarantinův styl, no ale na mě tohle bylo trochu moc. Klasicky přepálená stopáž zabalená v poměrně zajímavém a originálním příběhu, který poslední půl hodinu vyvrcholí v absolutní Ultra, SPLATTER masakr, který působí bohužel vtipně nikoli drsně. Efekty vytvořené snad v After Effects a celkově zpracování gore je za mě hodně podprůměrné, což hororového fanouška milující gore obrovsky zamrzí. Na druhou stranu alespoň mě potěšila hlavní protagonistka Mitsuko, která je nekompromisní a sexy fena, kterou budete chtít při sledování filmu opíchat k zešílení!! Při sledování jsem si několikrát řekl WTF, REALLY? Japonci jsou holt blázni a jejich forma mi příliš nesedí, byť to dělat Korea na drsnéj, špinavéj,vizuálně dechberoucí způsob, tak definitivně mé pocity jsou mnohem více pozitivnější. Příliš nadšený nejsem, ale jistou kvalitu film rozhodně má a nelituji zhlédnutí.6/10 (17.03.2014)

[AFF 2014] Japonský film si už preskákal všeličo a v súčasnosti sa to zaujímavé sústredí len v bezprostrednej blízkosti pár výstredných, neslávne (a poniektorých slávne) známych mien súčasnej scény, medzi ktorých sa radí aj pološialený génius Šion Sono. Uprostred ďalšieho bizarného úletu v štýle Love Exposure o partii filmových nadšencov, pomedzi useknuté končatiny, komické postavy, absurdné scény reflektujúce popkultúrne trendy a vývoj kinematografických prúdov nenásilne vkladá (paradoxne vzhladom na obsah filmu) kritiku filmového priemyslu a ekonomiky, a nostalgickú poctu tradičnému spôsobu natáčania (odsudzovanie videa a vyzdvihovanie 35 mm formátu). A samozrejme desiatky odkazov, citácií, štýlový humor, brutálne akčné scény a množstvo parodicko-cinefilných momentov, vyjadrujúcich Sonovu ultimátnu lásku k filmu nekomerčnému a nekonvenčnému. Dokonalá nepredvídateľnosť a nálož nápadov z neho robia nákazlivo vtipnú a znovupozerateľnú záležitosť, ktorá neomrzí. 95% (30.06.2014)

Malá roztomilá holčička z japonské reklamy na bílé zoubky (ne, tu písničku už nikdy nechcete slyšet) přijde domů, sveze se v rybníku krve až do pokoje její matky, kde jí matčin milenec se šťastným výrazem oznámí, že ho její matka "dneska fakt dostala"... Snímek plný pravděpodobně geniálně parodických gagů na všechny ty japonské gangsterky, krvavé bijáky a milostné hříčky je ideální pro půlnoční projekce s lahví (lahvemi) vína, nějak jsem ho ale moc nepochytila a tuhle jeho promyšlenou filmovou dokonalost zas až tak nepobrala... (10.07.2014)

Explózia nápadov, umožnujúca divákovi zažiť pocit ako keď videl svoj prvý film, vôbec netušíte, čo sa bude v nasledujúcej scéne odohrávať a nechávate sa unášať pevnou rukou režiséra a scenáristu v jednej osobe. A navysše ide o jedno z najkrajších vyznaní lásky k filmu (hlavne 35mm) a pamfletu za obrodu kvalitnej japonskej kinematografie. To všetko korunované obrovskou porciou zábavy. Osobne najsilnejší filmový zážitok na Berlinale/EFM 2014 a jeden z ašpirantov na film roka. (11.02.2014)