The Invitation

|0%| Co tímhle chtěl básník říci, to fakt netuším. Po nedávném videobéčku Female fight club, kterému jsem udělil odpad, jsem si myslel, že následující film mi spraví chut. A ono hovno. Začátek je pro mě dost chaotický. Seznámíme se tu s velkým množství postav. Sotva se orientuju kdo je kdo. Hlavní hrdina je takový kříženec houmlesáka a Ježíše. Vypadá dost zarputile, sklíčeně – nebavil mě. Jeho flashbacky s tragickým úmrtím jeho rodiny mě absolutně nedojali, ani nebyli moc smysluplné. Velká nuda, až když uběhne snad hodina filmu, kdy tu každý podivně konverzuje v domě, se začne něco dít a ani to mi nedávalo moc smysl. Finální vyvraždovačka mi přijde trapná, leccos jsem pochopil, ale stejně se neubráním pocitu, že to bylo celé nelogické. Možná, že je chyba i ve mně – celé jsem to nepobral. No, kurva to jsem si dal, do píči už! (24.08.2017)

Takhle blbě to dopadne, když se nepříliš talentovaná režisérka pustí do potenciálně zajímavé látky. K filmu si dejte pochutinu, nejlépe chlupatou deku, z níž budete ukusovat sousta, k nimž vás dožene tenhle pičovně zpracovaný/zprasený film, za oříšky, chipsy a jiné rozhodně neutrácejte, nechte si to k lepšímu filmu z kategorie horor. Ostatně tuhle kategorii tak trochu reprezentuje až ve vlažně pojatém finále. Do té doby se jedná o žánrově nezařaditelný film, snad nejvíce se otírá o psychologický žánr, ovšem ani to není příliš markantní. A pokud nemáte uvařeno, uklizeno, nakoupeno, nevadí, během této nekonečně zdlouhavé rapsodie na žvásty u stolu stihnete v pohodě vše. Ve filmu se prakticky nic podstatného neodehraje. Hlavní chlápek má trauma z dávného úmrtí syna, tím jsem si jist, ovšem co přesně se jeho synovi stalo, na to už si povolejte Sherlocka Holmese. Patrně zemřel po úderu Rafaela Nadala, neb v jeho úmrtí svoji roli sehrála tenisová raketa, anebo jsem to prostě nepochopil. Jistě se pobavíte nad relativně zábavným hádáním příčin jeho úmrtí, pokud ovšem sami nezemřete nudou. Nápad přijmout pozvání od bývalky, která nemá zrovna ty nejčistší úmysly, trpí mnoha neduhy. Exotická režisérka Karyn Kusama si s nimi od počátku nevěděla poradit, nedokázala je odbourat. Film se sice zuby nehty drží jakéhosi realistického přístupu, ale selhává ve formě vyprávění, které nemá sebemenší vnitřní logiku, slavné to ani není s technickým zázemím, všude přítomná ponurost, slabé nasvícení, gore je zcela zbabělé, pár slabých úmrtí přijde až v závěru. O hercích se nedá prohlásit, že by byli přímo strašní, ovšem zapadávají dokonale do nevýrazného konceptu. Nudné pojetí si s tímhle filmem vybavím v prvé řadě, určitě si ale nevybavím žádný výrazný moment filmu. Námět určitě měl svůj potenciál, jeho režijní (pře)vedení je ale slabé, nudné. Nedá velkou práci u filmu usnout. Pozvání ke spánku tedy proběhlo úspěšně. 4/10 (20.02.2017)

Jeden z těch filmů, kde je tak těžké se rozhodnout mezi 3* a 4*. Volím nakonec 4*, protože - why the hell not. Proč neocenit kvalitu v záplavě těžkého podprůměru. Tohle bych tak trochu "náladou" připodobnila k Dárku od Joela Edgertona, a to samo o sobě u mě těžce boduje, protože tenhle typ filmů mám snad stejně ráda, jako dobré horory. Od začátku víte, že je něco špatně, že se něco stalo. Postupně dostáváte různé informace, děláte si různé závěry, napínání se stupňuje a vy se musíte přemáhat, abyste nefastforwardovali na konec, jak moc jste zvědaví, co z toho nakonec bude. Až na mě extrémně nesympatickou Tammy Blanchard (nevím, proč je mi nesympatická) je obsazení vhodné, jako že tam není žádný dřevo. Ačkoliv každý druhý jistě zpozorní, když se objeví ksicht Johna Carrolla Lynche, páč tenhle týpek nikdy ve filmu nic dobrýho nevěstí. SPOILER Sekaninový konec je tady prostě tak nějak "povinný" a chvíli jsem si lámala hlavu, jestli to po tom excelentním budování napětí nebylo trochu zklamání. Pak jsem si ale řekla, že tohle je pořád lepší, než nějaká WTF blbost zapojující mimozemšťany, maskovanýho zabijáka nebo nedej bože "celý se mi to jenom zdálo". Takže jo, proč ne. KONEC SPOILERU. Kdo má rád pomalý šroubovaný napětí, tajemství a neustálé hádání "co za tím sakra je", ať s tímhle kouskem dlouho neváhá. (20.06.2017)

Takřka dokonalý a zatraceně stylově natočený psychothriller, který v divákovi mistrně vyvolává nepříjemný pocit nejistoty, podobně jako si hraje s myslí hlavní postavy - Willa, který je společně se svou novou chotí pozván na slavnostní večeři ke své bývalé manželce a jejímu novému manželovi. Setkání se účastní i další staří přátelé, přičemž v ovzduší už od prvních minut smrdí něco divného. Takhle výtečně stupňovanou paranoiu jsem neviděl ani nepamatuju. Většinu stopáže není vůbec jasné, jestli jsou blázni hostitelé, host, anebo zda jde jen o nešťastné nedorozumění z obou stran. Všechny tyto scénáře jsou reálné, všechny by mohly skončit v souladu s žánrovou škatulkou. A Karyn Kusama to drží v rukách tak pevně, že divák opravdu může jen radostně tápat. Finále ostré jako břitva a poslední záběr pak třešinkou na dortu. (09.04.2016)

Perfetti sconosciuti done right. Scénáristický masterclass v disciplíně co nejpomalejšího odhalování příběhu, čemuž ještě navíc stojí v cestě velmi racionální, odtažitý a skeptický protagonista, který dělá přesně ty věci, které (si myslíte, že) byste dělali na jeho místě v tu danou situaci a nenechá se příběhem zmanipulovat ani vybočit. A přesto až do poslední chvíle si nebudete, stejně jako on, úplně jisti zdali jste součástí jízlivého společenského dramatu nebo "pouhé" trpělivé žánrovky. Epilog je sice trochu přepísklý, ale mám pocit, že nás na chvilku ten film nechal pozřet na absolutní zlo a to se vždycky počítá. (09.07.2023)