Občan se bouří

Taková italská light verze ´Death Wish´, akorát o trochu dějově sofistikovanější a Franco Nero s Charlesem Bronsonem měli srovnatelné charisma. Chápu, proč se tenhle flák vyhnul projekci v tehdejších českých kinech, je to přeci jenom taková lehká akčně pojatá zábava, chybí tomu řemeslná zručnost a tíživost Damianiho snímků (tedy proto dostatečně „nenastavovalo zrcadlo“), děj je trošku naivní, ale v druhé půli slušně graduje a vrcholí výbornou desetiminutovkou, kde se násilím nešetří. (17.06.2012)

Parádní stylové taliánské poliziotteschi, jedno z nejlepších, co jsem zatím měl tu čest vidět. Organizovaný zločin, zkaženost, korupce, a značná porce násilí v tomto neuvěřitelně pestrém, vzrušujícím, ale hlavně neuvěřitelně realistickém krimi. Všecky ty efektní živé akce, zpomalovací sekvence ve stylu Peckinpaha, automobilové honičky, to vše tady bylo opravdu přímo lahůdkové, kameraman se zde předvedl ve veloké stylu a na výbornou. Pěkná byla např. scéna na smrt vyplašeného Franca Nera vs. Mustanga, a o poutavém asi 10. minutovém finále v nějakém hangáru ani nemluvím. Již zmíněný Franco Nero si tedy zahrál hlavní roli Carla Antonelliho, průměrného italského občana, spíše vystrašeného. Ale ono se nešlo ani čemu divit (jeho role byla až do druhé půle vůbec hodně netypická, někteří z vás mohou být i trochu zklamáni, trochu mi připomínal samozřejmě svým ztvárněním Waltera Manciniho z "HITCH-HIKE"), on sám se bohužel v nesprávnou chvíli ocitl na nesprávném místě (v tomto případě při opravdu drastickém přepadení banky, kdy on sám je zmlácen a ponížen), později, pobouřený nepříliš taktním zachováním místní policie, samozřejmě vzal právo do svých rukou. Rychlý, ale opravdu velký asi pětiminutový úvod filmu, za hutného groovy zvuku titulní skladby se nesl v jakémsi násilném sledu všemožných kriminálních deliktů, něco podobného jsem doposud neviděl. Klady; Zvláštní, co se týče vizáže, tak po většinu času špinavý Franco Nero, zarudlé oči, samý šrám, jeho charismatický parťák Tommy (Giancarlo Prete), násilná akce, zvláštní neustále napjatá atmosféra tísně, brilantní kamera a parádní zvukový doprovod. Zápory: Role bývalé "BOND" girl Barbary Bach, zde ji bylo škoda, kdy tu bohužel nedostala tolik prostoru rozvinout svůj talent - kolikrát že se to vůbec objevila před kamerou? Castellari v nejlepší letech a v jedné z nejlepších svých prací, tohle je skutečný žánrový klenot (kdy se už teď těším na další jeho poliziesca), ovlivněný americkým přívalovým trendem a krimi jako "DRSNÝ HARRY" a pod, ale to vůbec nevadí, Italové to dělali stejně vždycky po svém. V pozdních 80. letech to už ale od Castellariho nebylo ono, éra těchto filmů byla už nenávratně pryč, tou dobou hodně točil apokalyptické sci-fi béčka, ale ani ty nejsou vyloženě špatné, jako spíše zábavné. Komentář zde jako první... (12.12.2009)

Moderný western, zasadený do reálií 70 rokov v Taliansku, čiže do prítomnosti, kedy film vznikal. Do takejto úlohy treba pochopiteľne obsadiť Franca Nera, lenže i keď je tu tiež klasickým westernovým hrdinom, tak na rozdiel od špagetových filmov to nie je žiaden mlčanlivý kluďas so všehovoriacim kukučom, ale poriadne nervózny, rozhodený chlapík, rebel s príčinou. Na to ale, v akom je psychickom stave, sú jeho rozhodnutia chladne premyslené, len keby polícia nebola tak prihriata, že. Forma filmu zodpovedá stavu hlavného hrdinu, všetko je nervózne, hektické a hudba priam otravná...zámerne. Formu teda Castellari výborne premyslel, len keby to dnes nepôsobilo už čiastočne naivne, občas až smiešne. Ale veľmi solídna akčná zábava s inak až príliš doslovne podaným posolstvom. (10.08.2018)

Talianské "poliziotteschi" má svoje verné publikum a bez nadsádzky sa dá povedať, že dokáže diváka pobaviť výživnou porciou akcie a násilia. Spoločenské a politické pomery v krajine si proste pýtali podobný subžáner. Občan sa búri je predovšetkým jazdou Franca Nera a určite nedosahuje úrovne väčšej ako priemer. (11.08.2020)

Až do 80. let (kdy jej pravděpodobně zachvátila předčasná senilita) patřil Enzo Castellari k nejzručnějším režisérům italských žánrovek, jenž dokázal křížit charakteristické prvky domácí kinematografie s hollywoodskou řemeslnou precizností. Příběh o krvavé pomstě muže z lidu, který už má po krk bující kriminality a policejní nekompetence jistě není ničím objevným (ostatně, většina komentátorů tu připomíná Přání smrti), nicméně zaujme svým úzkým propojením s italským společenským klimatem - Carlo se nemstí za ztrátu blízké osoby či majetku, ale za ztrátu své mužské cti. Ženy tomu nemohou porozumět, a tak jsou v machistickém fikčním světě filmu zatlačeny zcela na okraj zájmu (když se občas nějaká žena objeví, je vzápětí doslova vyhnána pryč). Speciální pozornost si také zaslouží dvě strhující akční scény - úvodní policejní honička v husté milánské dopravě a závěrečná přestřelka ve skladišti, na níž by byl jistě hrdý i Sam Peckinpah. (11.04.2014)